Dračí Satan

Za bariérou

            Katnies šla k okraji města. Zastavila se u cedule, která byla poškozená. Jedním prstem se jí dotknula a vše bylo opravené. Tím pádem i štít, který chránil město před nepřátelskými útoky. Bylo mnoho mágů, kteří prahli po mnoha lidech v tomto městě. A Katnies udržuje svojí silou tuto bariéru nad širokou krajinou, aby tu lidé mohli žít v klidu. Jakmile si povzdechla, tak se u ní ukázal Max „Jak dlouho tu hodláš postávat bez ochránce?" Katnies se otočila „Co tu pohledáváš? Nemáš učit ve škole?" Max ji objal „Nejsi nějak moc zásaditá poslední dobou?" Katnies si povzdechla „Dnes je to potřetí, co opravuju bariéru. Někdo se sem chce horlivě dostat." Max ji pohladil po vlasech „Pokud chceš, tak si vezmi moji energii i magii. Aspoň se zbavím svého prokletí." Katnies se pousmála „A tím mi jako pomůžeš. Když budu v sobě mít sílu tří druidů?" Max se pousmál „No... stejně sem někdo pronikne a napadne mě. A ty mě neuchráníš. Tvoje síla je rozdělena do několika osob, Katnies. Nezapomínej na to. Trvalo by dlouhou dobu ti ji vrátit." Dívka si povzdechla a pak se rozhlédla. Celé město se připravovalo na festival a všichni byli spokojeni. Dokonce i parta Rudých draků pomáhala, protože měli svůj program.

Katnies se vrátila do středu dění a vyhledala Lukase. Když ho konečně našla, tak si dával pauzu u občerstvení. Katnies se pousmála „Tak takto v dnešní době pracuje hlavní pořadatel." Lukasovi zaskočilo jídlo. Chvíli mu trvalo, než se dal do pořádku. „Jen si dávám obědovou pauzu. Nic víc." Katnies se pousmála „Já vím. Taky bych si dala, kdyby mi to k něčemu bylo." Pronesla do vzduchu a pak dodala „Chci od tebe celkový program, rozestavení stánků a všechny stanoviště s ohňostroji. A pak, zda chceš pomoct se závěrečným ohňostrojem, nebo to zvládneš sám?" Lukas se zastyděl, ale řekl „Chtěl bych pomoct se závěrem. A pak ještě nevím, zda celkový program bude v cajku, protože mi tu nesedí pár věcí." Katnies se k němu posadila. Tak mi to ukaž. Zkusíme to dát dohromady společně. Víc hlav víc ví." Lukas se usmál „Konečně jsi řekla nějaké pořekadlo správně." Katnies do něj šťouchla „To že jsi bez mé pečetě, neznamená, že nejsem tvoje šéfová." Lukas ji pohladil po hlavě „Ale stejně vypadáš na malé dítě. I když jsi starší. A neustále chodíš do školy." Katnies se nafouknula „Nejsi nějak moc drzí? A do školy chodím jen občas, abych si odpočala." Lukas vytáhl listy a ukázal je Katnies „S tou tvojí Kim si moc klidu neužiješ." Ještě podotknul a Katnies jen myšlenkou poslala bleskový útok, aby ho varovala, že zachází nějak moc daleko. Lukase to zasáhl ale víc, než by čekala a on se musel sbírat ze země. Pak se omluvil. Uznal, že zašel daleko.

Nakonec společně dořešili program, a co bude na závěr.

Katnies došla domů a padla do postele. Nechtěla nikoho vidět a nic slyšet. Celý pokoj si uzavřela do bariéry a do hlavy se jí neustále drala minulost. Co dělala a k čemu byla určena.

Náhle ucítila chvění v ruce. Někdo se opět pokoušel dostat přes bariéru do města. Okamžitě se teleportovala k místu a na zemi uviděla malé tělo dívenky. Ležela na zemi v bezvědomí. Dýchala stěží a slabě. Vypadalo to, že ji někdo chtěl prohodit štítem, ale ten ji odrazil plnou silou. Chvíli se rozmýšlela, zda pro ni má jít, nebo ji tam nechat, když si vzpomněla na Kim. Když ji prvně našla, tak její rodiče byli brutálně zabiti a ona se strachy krčila v rohu skříně. Katnies ji vzala do náruče a celý dům nechala shořet.

Pomalu šla k okraji bariéry. Nadechla se a překročila ji.

Jakmile došla k dívence, tak ji pomalu zvedla a v tom se na ni vrhnulo několik útočníků. Katnies to čekala a vydechla. Ze zad jí vyšlehly plameny černého ohně s modrou září. Všechny spálila na popel. Poté se podívala na malou dívenku v náručí. Ta pomalu otevřela oči. Sotva uviděla rudé oči Katnies a oheň všude okolo, tak strachy vykřiknula. Katnies ji pevně přitisknula k sobě a dala jí pusu na čelo. Pak prošla bariérou, kde už stálo několik ochránců připraveno zaútočit. Ale všichni strnuli sotva spatřili Katnies. Ta byla ještě oděna v temných plamenech a jen rudý zrak poukazoval, kde má obličej.

Hned na to se tam ukázal Max. Katnies se otočila, aby zkontrolovala vše za sebou a pak položila dívku na zem. Té se ujal Lukas. Pak se Katnies obrátila, že půjde znovu ven, ale to ji Max chytil za ruku „Nikam nejdeš, slečinko." Katnies na něj upřela svůj zrak a popálila ho ohněm, ale ani tak si Max nedal říct. Sundal si její náramek a hodil ho na zem „Když budeš takto pokračovat, tak použiju i já svoji sílu. A to nevyhraješ. Ne s tím, co máš nyní." Katnies se ještě jednou ohlédnula ven, šlehla plameny po všech v okolí, ale nikoho nepopálila. Pak sklopila zrak a uklidnila se. Max ji ani na vteřinu nepustil, dokud to nebyla zase ta Katnies, kterou znají všichni. Pak až ji pustil a nasadil si náramek zpět. Dívka chvíli seděla a mlčky hleděla do země. Poté ji Max odnesl domů. Tam ji položil do postele „CO TĚ TO NAPADLO, TY BLÁHOVÁ ŽENSKÁ!" vyjekl na ni, až je tomu sama udivila. Katnies nevěděla, co na to říct. Schoulila se do klubíčka a vůbec neměla odvahu se podívat Maxovi do očí. Ten ji hned obratem pevně objal a přitisknul k sobě. „Toto mi už nedělej. Všechny poplachy se hned rozezněly, jakmile jsi opustila bariéru. Všichni ochránci se hned sešli na onom místě a jediné co viděli, byl temný oheň. Víš, jak jsem se bál? Mohla jsi ztratit úplně kontrolu a zabít celé město jedinou myšlenkou. Už to nikdy nedělej." Dal jí pusu do vlasů „Slib mi to, Katy, že už takovou hloupost nikdy neuděláš." Dívka tomu pouze přikývnula a zůstala schoulená v posteli v objetí Maxe.