20.část

306 11 0
                                    

Budík mě vzbudil tentokrát ve čtyry hodiny ráno po asi pátém za zvonění budíku jsem se konečně vyhrabala z postele a namířila si to rovnou do koupelny.


Oblékla jsem si černé shortky a bílým tílkem a tmavě modrým svetrem, k tomu zase zlatý řetízek od mých patnáctin.

Po schodech dolů jsem hltala krásnou vůni palačinek a ano byl to Lucas, kdo stál u plotny.

,,V kolik si prosím tebe vstával?" Udiveně jsem si sedla ke stolu a koukla se na Lucase.

,,v  3:25" Pousmál se a donesl ke mě talíř s dvěma palačinkami, polité čokoládovou polevou a posypané maliny.

,,Umm..Díky. Bych nečekala že budeš vstávat brzo a uděláš snídani i mě." Zakousla jsem se do dobře vypadající, dobré palačinky.

,,Podle toho jak teď vypadá tvá pusa jsem usoudil, že ti chutná." Lucas odběhl do svého pokoje a já mezi tím dojedla ty skvělé Lucasovy palačinky.

***

K letišti pomalu ale jistě přijížděli lidé z naší třídy a já poslouchala písničky. Jak jinak.

V dálce jsem zahlédla Casey, která stojí vedle Erica, Jacka, Thea a Lucase. Taky žádná novinka.

,,Tak že dětska, když už jste tu všichni, tak půjdeme k odbavení a pak budeme mít dvacet minut volno, jinak snad s sebou máte všechny věci a snad si ten náš dvoutýdenní výlet pořádně užijeme a hlavně mi nedělejte žádný problémy" Náš třídní učitel se na nás podíval a pak se pousmál a nasadil si světle hnědou kšiltovku na hlavu.

***

V letadle jsem tedy seděla vedle Casey a naštěstí jsem vyfasovala to nejlepší místo u okénka, taky za to byla pěkně naštvaná. Nedivím se jí, taky bych byla, ale co. Já tu byla první. 

Jsme tu už asi dvě a půl hodiny Casey si už na sebe po třetí nanáší červenou rtěnku, za to já si jí ani ráno nevzala, jelikož je v letadle dost sucho a ta rtěnka by mi seschla na puse a vypadalo by to blbě a na víc si nechci věčně v letadle upravovat rty.

,,Copak Kattie? Závidíš?" falešně se na mě usmála a zpět se podívala do svého zrcátka se srdíčky.

,,Hmm.. Co já bych měla tobě závidět. To mi pověz!" Myslela jsem že tý jedný Casey brzy jednu vlepim. Hroznej člověk.

Na štěstí už mi neodpověděla a já se zahloubala do jedné písničky ale mezitím mi došlo, že mi dochází baterie. Asi znáte to otravné zabzučení mobilu, když máte vybitý mobil. Tak jsem si vytáhla svou tyrkysovou power banku a zapojila do ní mobil a dál si vesele poslouchala písničky.

Nevlastní bratr LucasKde žijí příběhy. Začni objevovat