Thirteen days of hope [Texting w/The Vamps]

Day Four

6:56

Invisible: Stále se nechceš ozvat?

Invisible: Víš, včera jsme se mohli setkat

Invisible: Možná bych to dovolila, kdybys mi odepisoval...

Tris: Vážně?

Invisible: Ano

Tris: Posral jsem to moc, viď?

Invisible: Ano

Tris: Mrzí mě to..

Invisible: No to už je pozdě, nikdy jsem ti neměla psát. Co jsem si tak kurva myslela?

Hodím mobilem o zeď. Sesype se k nohám židle. Už od pohledu vím, že bude již nepoužitelný. Naštvaně si složím hlavu do dlaní, frustrovaně si povzdechnu. Lehnu si a opět se pokusím usnout...

Když se vzbudím, je kolem druhé odpoledne. Vůbec mě nesere, že jsem nešla do školy. Omluvenku si stejně můžu napsat jakoukoliv.

Vezmu si starý mobil, který jsem měla před tím, než jsem dostala nový, který jsem, bohužel, ráno rozbila. Dám do něj naštěstí nepoškozenou simku. Horko těžko otevřu zprávy (prasklý displej je zlo, musím si koupit nový mobil), kde najdu spoustu zpráv od Tristana.

Tris: Promiň

Tris: Mrzí mě to

Tris: Chápu, že jsi naštvaná

Tris: Ale prosím, odpušť mi to. Neodepisoval jsem ti, protože se bojím...

A tak stále dokola.

Invisible: Zpívali jsme si spolu, chodili do starého dolu, spali v jedné posteli, jídlo do ní drobilo, přesto víc než přátelství mezi námi nebylo.

Tris: Děkuju

Invisible: Neděkuj...

Tris: Teď už do toho půjdu na plno, slibuju. Nezklamu tě.