Thirteen days of hope [Texting w/The Vamps]

Day Two

Tris: Doufám, že dnes nemáš školu.

Invisible: Tristane Olivere Vance Evansi! Je sobota sakra, nemůžeš mě nechat se vyspat?

Tris: Však je už devět :))

Invisible: Já tě jednou zabiju, vážně!

Tris: Říkala si mi to často?

Invisible: Co?

Tris: Že mě zabiješ

Invisible: Vlastně ano, říkala.

Invisible: Měla jsem na to s Carrie plán, dokonce jsme vymyslely i místo, kam tě zakopem, když jsi nás jednou strašně naštval :D

Tris: Ty se znáš s Carrie?

Invisible: Bývaly jsme kamarádky, než jsem jí ublížili stejně, jako tobě...

Tristan už na nic nečekal. Vzal do ruky mobil a vyťukal číslo Carrie, své staré kamarádky.

,,Car?" zašeptal do mobilu, sotva to Carrie zvedla. Nebyli v kontaktu už tak dlouho...

,,Děje se něco Trisi? Proč mi voláš? Proč teď?" Ptala se zmateně Carrie.

,,Kdo nám dvěma ublížil úplně stejně?"

,,Cože?"

,,Ptám se, kdo nám v minulosti ublížil úplně stejně."

,,Nevím, Tristane. Ublížilo nám mnoho lidí. Proč se ptáš."

,,Víš, ozvala se mi jedna holka..."

19.27

Invisible: Modré oči jako led, přesto hřejí, ústa závistivá, přesto přejí.

Tris: Neporadila si mi o nic víc než-li včera.

Invisible: Nehledej nápovědu jen u mě.

Tris: To také nedělám, volal jsem Carrie. Na nic nedošla.

Invisible: S Carr jsem nebyla v kontaktu stejně jako s tebou. Ona už určitě zapoměla, neznamenaly jsme pro sebe dost na to, aby ti pomohla a abychom snad mohly být ještě kamarádky. U tebe tu naději ale mám Tristane. Byli jsme pro sebe navzájem téměř vše.

Tris: A kde mám teda hledat nápovědu?

Invisible: To já nevím. Každý den se modlím, abys na to za těch třináct dní došel, ale když se to nestane, už nikdy se ti neozvu, slibuju