Invisible: Nejsem žádnej klučičí ideál, nevěřím na lásku, vždyť celý můj svět, visel vždy jen vlásku.
Tris: Já... možná...
Invisible: Co se děje Trisi?
Tris: Nic
T R I S T A N:
Zatřepu hlavou. To není možné. To prostě není možné!Vrhnu se ke skříni a začnu v ní hrabat. Věci létají ven, no je mi to jedno. Musím to přece najít!
,,Tristane?" vyjekne Connor, který přišel do mého pokoje.
,,Vypadni!" Štěknu a dál hledám. Kde to sakra je?
,,Já jen, že jdeme na skate, tak jestli...-"
,,Ne!"
Connor povytáhne obočí a radši odejde.
Ve skříni jsem celý ponořený, ne a ne to najít. A pak...
Ruka mi zavadí o tvrdou složku. V očích mi zajiskří, vytáhnu modré desky, kam jsem si jako dítě ukládal fotky. Sednu si na koberec mezi nepořádek ze skříně a začnu se v fotkami přebírat.
Nakonec ji najdu.
Na fotce z polaroidu se v mém objetí usmívá holka s bílými vlasy, modrýma očima, ve tváři se jí dělají ďolíčky. Je oproti mně malá. Moje nejlepší kamarádka.
,,Stýská se mi," pohladím snímek, ,,kéž bys to byla ty, Sophi," na fotku dopadne horká slza.
ČTEŠ
Thirteen days of hope [Texting w/The Vamps]
FanfictionNeznámé číslo: Mám nabídku, jak můžeš moji identitu zjistit. Tristan Evans: Poslouchám Neznámé číslo: Budeš mít třináct dní a každý den hádanku. Všechny tě postupně dovedou k tomu, kdo jsem Tristan Evans: A co když to nestihnu jen za třináct dní? Ne...