Thirteen days of hope [Texting w/The Vamps]

Day fourteen- Last chance 1/2

Tákže, i když polomrtvá, po tak obrovském zájmu o díl jsem ho dopsala. Na komentáře odpovím až ráno✌. Děkuju za téměř 500⭐! A za 1,5k+ přečtení.❤
A teď už vytoužený díl:
--------------------------------------

11:11

Tris: No tak, už den mě ignoruješ. Moje zprávy, volání. Všechno. Celou mou zasranou existenci. Ani bych se nedivil, kdyby sis mě blokla na všech sociálních sítích, ale to se nedozvím, protože prostě nevím, jak se jmenuješ. Fakt nevím. Přísahám. Stejně tak jako nevím, proč sis moje číslo ještě nezablokovala. Huh, asi bych za to měl být rád, že? Chybíš mi. Šíleně moc mi chybíš. Tvoje zprávy, tvoje hádanky.

12:56

Tris: Fajn, nenáviď mě.

Tris: Pravda je, že tak trochu tuším, kdo jsi. Ale víc, než že bych to tušil, si to přeju, protože jo, kurva, ta holka mi strašně chybí. Celé dny a noci, každou posranou sekundu mýho podělanýho života. Neuplyne okamžik, abych na ni nemyslel. Nebyla jediná minuta, kdy bych na ni od jejího odchodu, zmizení, nemyslel, je to už devět let! Lítám v tom, chybí mi, je jako moje sestra, nikdy ji nikdo nenahradí. Navždy ji budu milovat.
Ale zároveň se bojím.
Mám strach, že ona a ty nejste ta samá osoba. Že jsi někdo jinej, podobně důležitej, jako oba, a já tě ztratím, protože si až moc přeju, aby byla v pohodě, aby se objevila u mejch dveří a řekla ,,Ahoj TiTi" zase tím svým sametovým hlasem. Ale co když i ty si mi říkala TiTi, a přesto nejsi ona? Nemůžu si dovolit už nikoho ztratit. Nezvládl bych to. Prosím, dej mi ještě šanci, poslední šanci.

Invisible: Vsaď všechno na jednu kartu. A řekni mi jméno dívky, o které si psal.