Thirteen days of hope [Texting w/The Vamps]

Day Twelve

Tris: ahoj :3

Invisible; Chceš hádanku?

Tris: A to mě ani nepozdraví :(

Invisible: Promiň, nemám náladu

Tris: V pohodě

Invisible: Pamatuju si každý den, jo, teď se to zdá jako sen, ale chybíš mi, sakra, chybím ti?

Tris: Nevím

Jestli jsi Sophi, tak chybíš...

Tváří padnu do peřin, obejmu polštář a polykám slzy. Tahle holka nemůže být Soph. To je nereálné. Ale proč ve mně vyvolala vzpomínky na ni?

Stál jsem ve školní knihovně, den po soutěži ve zpěvu. Byl jsem druhý, předběhla mě nějaká holka.
Nepřítomně jsem vytahoval z polic jednu knihu za druhou a listoval v ní. 
Najednou na mě zezadu spadlo něčí tělo.
,,P-promiň," vykoktala malá holčička s platinovými vlasy a zářivě modrýma očima. Ta samá, co mi včera vyfoukla první místo.
Usměju se na ni, a ona mi to nejistě oplatí.
,,Jmenuju se Tristan."
,,Sophi."

Trochu se pousměju. Byla jako anděl. Občas mi z ní šla hlava kolem, jo, ale byla moje nejlepší kamarádka. Miloval jsem ji jako sestru. Jako vlastní rodinu.

A pak zmizela.

Zmizela jako pára nad hrncem a nikdo o ní nic nevěděl. Jen ji viděli, jak odjíždí s její tetou Rubby.

Stýská se mi po ní. Už žádnou holku jsem nezvládl brát jako ji. Nikdy. A ani už nikdy nezvládnu. Nikdo ji nemůže nahradit. Na to byla až moc výjimečná.