Thirteen days of hope [Texting w/The Vamps]

Day Eight

1:56

Invisible: Trisi?

Tris: Copak?

Invisible: Bojím se

Tris: Čeho?

Invisible: Že tě stratím. Že mě opustíš stejně jako Trey.

Tris: Cože? Kdo je Trey?

Invisible: Můj bývalý přítel. Včera se se mnou rozešel...

Tris: To bude dobrý. Zasloužíš si někoho lepšího, než je on. Někoho, kdo tě bude milovat a neopustí tě, nikdy.

Invisible: Ráno mi prosím nepiš, já budu chvilku randit sama se sebou. A s čokoládou. A zmrzlinou. A romantickými filmy.

Tris: Dobře, ale kdyby cokoliv, napiš. Zvykl jsem si na tebe, a i když nevím, kdo jsi, mám tě rád❤

Invisible: Já tebe taky, Titi.

Invisible: Titi jsem ti říkala, a ty mě sněhová vločka, od holek jsem pomluvy slýchala, ale tys mě před nimi oslovoval "kočka", a ony pak žárlily, protože za tebou pálily...

Hodím mobil na noční stolek a zabořím hlavu do polštáře. Před očima se mi promítne celý můj život. Exeter, Devon. Můj domov. Náš domov. Krásný dětství a pak bum. Nehoda, výpadek paměti. Naši mrtví, do péče mě dostala teta v Londýně. Bez rozloučení pryč z Exeteru. A jen slzy a slzy...

Nakonec upadnu do milostivého spánku. Zdají se mi noční můry, promítají se mi scény z pohřbu rodičů. Ale přesto je spánek pro mně jakési osvobození...