Thirteen days of hope [Texting w/The Vamps]

Day One 2/2

Tris: Za to chci nějakou super nápovědu

Invisible: Víš, Trisi, mají to být spíš hádanky, v kterých budeš muset ty nápovědy hledat :D

Tris: Ještě řekni, že budou veršované...

Invisible: No ano, budou

Tris: To si děláš...?

Invisible: Ne nedělám

Tris: To nemám šanci

Invisible: Ale ano máš Tristane. Zamysli se hlouběji do minulosti a pátrej. Musíš překročit ten blok, který sis vytvořil, aby ses ubránil té bolesti, co jsem ti způsobila.

Tris: Snažím se, vážně...

Invisible: Tak asi málo

Tris: Nechceš mi dát víc času?

Invisible: To nejde, Trisi, za čtrnáct dní odjíždím, pokud se nenajde někdo, s kým bych zůstala.

Tris: Takže mě chceš využít? Proto jsi mi napsala?!

Invisible : Ne Tristane! Nejde o to, že bych neměla kde bydlet, ale jsem tady v Londýně tak sama, že když mi za dva týdny skončí škola, asi bych odcestovala pryč, abych se tu neunudila k smrti.

Tris: Aha...

15:48

Invisible: Vlasy bílé jako sníh už dávno nemám, žlutou barvu na sebe nikdy nedám.

Tris: Cože?

Invisible: To je první nápověda :))

Tris: Aha

Tristan si promnul spánky a zabořil se hlouběji do křesla. Bílé vlasy? Zmátlo ho to. Matně si vybavoval, že... ne, to by nebylo možné. Spěšně zamkl mobil, vstal a rázoval do pokoje Brada a Connora, kde byl i James a hráli videohry. Bezeslova se posadil k nim, ale zábavy se účastnit nemínil. Jen nechtěl být sám, protože by se asi jinak zbláznil.