Thirteen days of hope [Texting w/The Vamps]

Day Five

Tris: Zachraň mě!

Invisible: Co se děje?

Tris: James tu pořád mele o nějaké modrovlasé holce, kterou před dvěma dny potkali před skateparkem. Jmenovala se Sophie, či jak, a Jamie je z ní úplně mimo.

Uchechtnu se. Kdyby jen Tris věděl... a pak se zarazím. Proč o mně James mluví?

Invisible : A proč o ní mluví? :D

Tris: Asi se do ní zabouchl :D

Omg cože? To nene. Převalím se na posteli na břicho. Jestli se mi chtělo od příchodu domů ze školy spát, teď jsem plně při smyslech.

Invisible: Ale prosimtě :D to určitě ne

Tris: Ale jo, znám ten jeho pohled

Ježíš kriste. Co teď? V duchu se okřiknu. Co blbneš Sophie! Uklidni se. První vyřeš Tristana, pak můžeš přemýšlet nad Jamesem.

Invisible: Tak btw, co by sis představoval jako dnešní nápovědu?

Tris: Netuším

Invisible: Tak nic no :D

Invisible: Plnila jsem si sen, to byl první den, když podívali jsme se na sebe jen, a já věděla, že jsem anděla viděla, a to nejen kostýmem...

Tris: Můžu otázku?

Invisible: Ptej se

Tris: Co tvoje rodina?

Invisible: Měla jsem mámu a tátu, jsem ale jedináček

Tris: Znala máma tebe a tvé rodiče?

Invisible: Ano. Teta Carr mě znala moc dobře a naše taky.

Tris: Tak proč nevěděla, kdo by mi mohl psát?

Povzdechnu si. Teta Carolyn byla hodná a určitě tušila, že bych to mohla být já. Ale po tom, co se stalo... nechtěla dávat Tristanovi plané naděje.

Natáhnu ruku a z nočního stolku si vezmu fotku v rámečku. Vytáhnu ji. Je to snímek, kde mě objímá vysoký, o čtyři roky starší blond chlapec. Jemu je na fotce tak čtrnáct, mě deset.

Na snímek dopadne slaná horká kapka...