Thirteen days of hope [Texting w/The Vamps]

Day Three

19.08

Invisible: Je to už téměř den, co ses neozval. Je to přesně den bez 19 minut, tolik uplynulo času od mé poslední zprávy, kterou sis asi jen přečetl. A přitom vím, že teď máš mobil v ruce, stejně jako po celý den, protože jsi na něm závislej. Stalo se něco? Udělala jsem něco špatně? Protože teď to tak vypadá. Vypadá to, jako bych tě opět zklamala, jako bych ti znova ublížila. Ten den byl pro mně nejhorším v mém životě a ty pocity, byly nepopsatelné. Prosím, nenuť mě se tak cítit znovu. Bolí mě to, strašně moc. Možná zbytečně jančím, možná mi nemáš jen čas napsat. Ale i tak mi přijde, jako by ses na mě zlobil...

20:57

Invisible: Pořád jsi mi nenapsal. Cítím se blbě. Asi jsem ti nikdy neměla psát. Přesto ti teď píšu, aniž bych tušila, zda si to vůbec přečteš... píšu ti, abych ti poslala nápovědu...

Invisible: Trávili jsme spolu čas, zazpívali jsme si občas. Chodili jsme spolu do školy, pak ti ale svetr sežrali moly, a ty ses naučil nosit mikiny, naštěstí ale ne bikiny.

Invisible: Zkus se nad tím prosím zamyslet. Vím, že jsi blízko k odhalení...

Modrovlasá dívka odhodila mobil a současně si složila hlavu do dlaní. Tristanova ignorance ji deptala, tak strašně moc ji deptala. Ale co měla asi tak dělat.

Vztekle si natáhla mikinu, popadla skateboard a zamířila do skateparku. Když se chystala přelézt zamknutou bránu, ozval se za ní hlas. ,,Tebe jsem tu ještě neviděl." Okamžitě ten hlas poznala.

,,James McVey?" otočila se s úsměvem.
James se zaculil: ,,Takže nás znáš. Jak se jmenuješ ty kočko?"

,,Sophie."

Sophie
,,Umíš jezdit jo?" mrkne James na můj skate.

,,Vlastně jo," trhnu rameny. ,,Co tady hvězda jako ty dělá? A kde máš zbytek Vampíků?" Modlím se, aby tu byl sám.

,,Tady!" zpoza Jamese se vynoří Connor a Bradley.

,,A Tristan?" Hlasitě polknu.

,,Měl by tu být každou chvíli." Na nic nečekám, beru nohy na ramena, lépe řečeno, na skate, v zádech cítím zmatené pohledy kluků.