Marcus & Martinus

22.

Uběhlo pár let a hodně věcí se změnilo...

Zítra je ten den.. den kdy Macovi a Tinusovi je 18 a já jim chci dát perfektní dárek.
Domluvila jsem se s Kiki (Tinusova holka) že jim dáme jeden velký společný dárek, ale jelikož spolu nevycházíme moc dobře, odmítala spolupracovat a tak jsem na to zůstala sama. Poprosila jsem Blázínky jestli mi pomohou. Jenže všichni byli pryč a tak mi pomohla jen Emma.
Rodiče jsou někde na cestě s prací a tím nám usnadnili spoustu práce.

--

Ráno

Probudila jsem se brzy. Rychle jsem se oblékla a vzbudila jsem Marcuse. Věnovala jsem mu polibek a spolu jsme se šli nasnídat. Udělala jsem nám palačinky s ovocem.
"Tak co dnes plánuješ dělat zlato ?" zeptal se mě
"No.. nevím, domluvila jsem se na dnešek s Emmou, že půjdeme do obchoďáku něco nakoupit a potom půjdeme do kina, snad ti to nevadí "
"Jo, aha.. no.."
"Vadí ti to? "
"Ne.. v pohodě "
"Vážně? Já na tobě poznám, když se něco děje.."
"Neděje, ale ty nevíš co je dnes za den? "
"Středa 21.2. proč ?"
" No...a? "
" No a nevím, měla bych jít, nestíháme bus. Tak papa lásko" řekla jsem a dala jsem Macovi velkou pusu.
On se jen falešně usmál a sledoval mě jak odcházím.
Zabouchla jsem dveře a šla jsem na bus, kde už čekala Emma, protože spala u své kamarádky.
"Ahoj "
"Čáu Emmo, jak ses měla "
" Dobře, tuší něco brácha? "
"Možná tuší, ale nic jsem mu neříkala."
" Dobrá"
Přijel autobus a my jsme si sedly na zadní sedadla.
Cestou jsme ještě promýšlely náš plán.
Nejdřív jsme šly koupit nové boty, které si přál Tinus. Potom jsme nakoupily nějaké oblečení a koupily jsme lístky do kina. Koupili jsme 5 lístků na Piráty z Karibiku.
Když jsme přijely domů, nikdo tam nebyl.
"Pojď, dáme to ke mě do pokoje, schovám to pod postel."
"Ok a hele nemám objednat nějaké jídlo? Mám celkem hlad "
"Dobrý nápad. Tak já mezitím zavolám do té restaurace na večer"
"Ok "
"Hele a nevíš kdy se vrátí kluci s Kiki ? "
"Nevím, proč? "
"Jen se ptám, aby jsme to tady všechno připravily "
"Jo noo tak to nevím "
"To je jedno "
"Tak já jdu něco objednat"
"Jojo"
Emma objednala jídlo a já mezitím zavolala do té nejluxusnější restaurace a objednala stůl pro 5 na večer.
Potom jsem si sedla na pohovku a napsala Macovi.
Ahoj, kde jsi lásko ?

Jako vždy mi neodepisoval. Až po 10 minutách jsem se dočkala odpovědi.
Ahoj, jsem venku s Tinusem a Kiki , protože aspoň Kiki nezapomněla na naše narozeniny !!

Ale já na vaše narozeniny nezapomněla. Byla jsem s Emmou nakoupit pro vás něco a něco domluvit, chtěly jsme vám udělat překvapení, proto jsem ráno dělala jakoby nic :'(

Hm..

Ty jsi na mě naštvaný? Chtěla jsem vám jen udělat perfektní narozeniny...

Nejsem..

Maci, Emma teď objednala jídlo, že by jsme se společně najedli a potom pro vás máme překvapení, můžete přijít domů ? Prosím ?

Hm... Radši si s Emmou, než aby jsi slavila se svým klukem 18-tiny.

Ale to není pravda! Chtěly jsme vám udělat překvapení. Přijďte prosím domů, prosíííím...

Mezitím přišla Emma s jídlem v ruce.
"Emmo máme problém "
"Jaký? "
"Koukni se na to, zprávy co jsem si psala s Macem "
Řekla jsem a podala jsem ji můj telefon. Mezitím co ona si to pečlivě četla, vyndala jsem jídlo a připravila stůl.
"To teď na tebe bude naštvaný? "
"Já nevím..."
"Tak uvidíme, teď ti jdu pomoct. "

Sedly jsme si ke stolu a čekaly jsme na kluky.
"Myslíš že přijdou ?"
"Podle mě jo "
"Myslíš ?"
"Já nemyslím, já vím "
"Dobře, budu ti věřit. Vždyť jsi jejich sestra "
" Díky a tak snad přijdou "

Asi po půl hodině čekání přišli. Sotva nás pozdravili a šli si sednout na pohovku.
"Ahoj lásko" řekla jsem Macovi
"Čau "
"Jak bylo venku? "
"Nejlíp, proč se ptáš ? "
"Tak zajímá mě to. Máte hlad? "
"Ani ne, díky "
"Máme spousta jídla "
"Hm tak dobrou chuť, já nemám hlad "
"Ale no tak... Nebuď naštvaný "
"Nejsem " sebral se a odešel do svého pokoje.

Tak jsme obědvali jen já s Emmou a Tinus s Kiki.
Po jídle jsem sklidila nádobí a potřebovaly jsme aby kluci odešli z domu.
"Emmo, teď musíš kluky vytáhnout ven a já to tady připravím, zvládneš to? "
"Jo, zkusím to. "
"Dobře díky. "
"Za nic "
Nevím jak, ale Emma donutila i Maca. Rozloučila jsem se s nimi a oni odešli. Šli se projít kolem rybníka, takže se vrátí minimálně za 30 minut.
Začala jsem vyndavat všechny ozdoby a různé kravinky...
Sice jim je už 18, ale to neznamená že jim nemohu udělat výzdobu a zabalit dárky 😍 miluju někomu připravovat narozeniny.

Začala jsem s balónky. Nafoukla jsem je a zavěsila je za světlo, dveře, k oknu nebo jsem jich pár poházela i po zemi. Poté jsem se vrhla na balení dárků. Pečlivě jsem to všechno zabalila do modrého papíru a položila jsem je na jednu hromadu do obýváku.

Mezitím venku :
Emma
Když jsme vyšli ven, Mac byl nějaký přešlý.
"Maci?"
" Co je"
" Děje se něco? Vypadáš přešle"
" Ne, všechno je okey..."
" Nehraj si na hrdinu, znám tě už dost dlouho na to abych poznala jestli ti něco je, takže co se stalo"
" Nic" řekl naštvaně a přidal do kroku. Popoběhla jsem a stoupla jsem si před něj. On se zastavil a naštvaně se na mě podíval.
"Prosím řekni, co se děje. Zajímá mě to, jsem tvoje sestra"
" Ale já to nechci řešit chápeš to!" zakřičel na mě a šel dál.
Počkala jsem na Tinuse a Kiki, kteří se trmáceli daleko za námi.
Emma: "Tinusi?"
T: "Ano?"
Emma: "Mohl by sis promluvit s Macem? Něco ho trápí a nechce mi to říct"
T: "Kiki jdi trochu napřed prosím, já tě potom doženu"
K: "Dobrá, nechám vás osamotě"
T:"Díky"
E: " No? Co se děje?"
T: " Víš, on si Mac myslí, že jste zapomněli na naše narozeniny a ještě k tomu si myslí, že ho Anička podvádí s naším spolužákem Danem. Takže teď Mac neví čemu má věřit a tak.."
E:" Cože? Anička? To těžko.."
T: " Hele nevím, mě Mac řekl tohle. Hlavně to Aničce neříkej, aby nebyla naštvaná nebo tak a teď už pojď, ať jsme už doma. "
E:" To se neboj, neřeknu jí to. "
Dohnali jsme Kiki s Macem a vydali jsme se domů.
Cestou domů Mac vychladl a už byl v pohodě. Normálně jsme se bavili a smáli jsme se do té doby, než jsme se blížili k domu...

Stálo tam červené nablískané auto. Tinus mi zašeptal do ucha že tohle auto má jedině spolužák Dan a že to bude velký průšvih.
Mac úplně zrudl a svíral dlaně v pěst..
Vypadal dost naštvaně...
Vtrhl do dveří ale to co viděl ho dostalo...