Snow❄ || tomlinson

8. "Nic ti neřeknu!"

V mé hlavě se rozpoutala vojna myšlenek. Když v tom uslyším klíče v dveřích. Nadzvednu se abych viděla kdo jde. Ale kdo asi že? „Ahoj!“ Řeknu na Tess. Ona sebou plácne o dveře.“Proboha! To mi už nedělej! Ach!“ Vystrašeně mě okřikne. „Kde si byla, princezno?“ Zasměju se. „A kde ty?! Já vím, že si tady nespala, nemusíš se na to hrát.“ Hodí klíčky na pult a bere si z ledničky vodu. „Jo? Aha takže si mě šla na pokoj zkontrolovat a když jsem tam nebyla tak si šla pařit?! To ses o mě ani na chvíli nebála?!“ Zvednu na ní obočí. „Ne. Myslela jsem, že si s Louím. Protože kde bys asi tak byla že? On tam není a ty taky ne. Kde se asi ti dva vypařili? HM? Do pokoje? Louiho? Do krásné teplé postýlky? Hmmm?“ Směje se mi. Jak může být tak chytrá? To je to až tak nápadný?! Zůstala jsem radši ticho. „Už ti došly slůvka zlato?“ Hodí po mě polštář a sedne si naproti mně. „Jo!“ Urazím se. „Váááál?“ Začne se culit. Otráveně na ní kouknu. „Jaký to bylooooo?!!!“ Nadšeně se ptá. Hodím na ní poker face. „Počkej, ono se nic nestalo?! Muselo!!“ Skočí po mě. „Zbláznila ses?!“ Shodím ji. Ona spadne na podlahu se smíchem. „Notááák řekni mi to!! Když mi to řekneš já ti povyprávím o své noci.“ Našpulí rty. „Ne.“ Řeknu nepřístupně. „Fajn. A byl rozkošný, když spal?“ Zeptá se ještě. „Proboha! Ty jsi tak neodbytná! Bylo to skvělý. Nikdy jsem nic lepšího nezažila. Asi jsem se pomátla, když jsem zdrhla z jeho pokoje a nezůstala v jeho náručí.“ Vykecala jsem jí všechno, co jsem měla v hlavě. „Pááááááni. Dobře to jsem chtěla slyšet. Teď já! Noc jsem strávila s Maxem. – já to věděla- Nevím jaký to bylo s Louím, ale podle toho co mi tady meleš to muselo být něco. Prostě, dokonalý!“ Začne se rozplývat na podlaze. Není normální. Co si budeme namlouvat? „Počkej, počkej, počkej! Eleanor! Louis podvedl Eleanor s tebou! Sem na tebe tak pyšný!“ Co?! Jo jasně. Schytne mě za krk a stáhne k sobě. „Ty si na mě pyšná? Buď si vůl, nebo vůl. Počkat. To ty si tak či tak!“ Zasměju se. „Krávo… Jo jsem! Ti dva nevypadají, že se nějako extrémně milují. Teda nevypadaj tak vůbec zato vy dva jste na tom balkóne tak vypadali. A popravdě, byly jste sladcí. A co se vlastně stalo, když si zdrhla?“ Je to idiot. Čistý idiot. Teda idiotka. Ale no nemiluj ji zato. „No protože oni nejsou spolu…“ Ups. „Teda jsou, ale asi se chtějí rozejít…“  Snažila jsem se to zakecat, ale bylo už pozdě. „Cooo?! Oni spolu nechodí?!“

„Ne, teda jo! Hele tohle nemá cenu… Slib mi že to nikomu ani necekneš Tess. Jinak se s tebou nebudu bavit hodně dlouho, protože když to budeš vědět tak mě Louis zabije a Eleanor možná taky.

„Dobře. Tak už mluv!“

„Louis a Eleanor spolu doopravdy nechodí. Je to přesně jak to říkají LS… Teda skoro. Až na to že tohle je proti Larrymu, ale on je na holky. To ti můžu zaručit…“ Vysvětlím jí to a ona na mě otevírá ústa. „To ti jako řekl po několik hodinách strávených v bare a na balkóne?! Jsi.děláš. srandu. ne?!“ Poví to jako idiot. Chci jí k tomu něco říct, když v tom někdo zaklepe. Obě se na sebe koukne. „Nech tě to ani nenapadne!“ Okřiknu jí, ale už se rozbíhá ke dveřím. Já ji však stihnu, stáhnou za nohu opět na zem. „Idiotko!“ řekne a snaží se vyplazit. „Nejsme tady jasný?!“ Šeptnu na ní. „Ne!“ Vyplázne mi jazyk a kopne mi to ruky. Já se skrčím do bolestného sevření vlastní ruky a ona běží otevřít a je jí úplně jedno jestli mi tu ruku zlomila nebo ne. Otevře a hned se na něj usměje, jako já-vím-co-si-včera-večer-dělal. „Ahoj Louííííí!“ Culí se na něho jako …. Nebudu se ani vyjadřovat. „Ahoj, je tady…“ Přeruším ho ze země. „Jo. Tady!“ Nadzvednu ruku. On trochu odstrčí Tess a vejde rovnou ke mně. „Proboha jsi v pořádku?“ Nadzvedne si mě do náručí. „Ne! Kopla mi do ruky!“ Obviním ji. On vytřeští oči jako v BSE. „Proč?“ Znovu nechápavý pohled na mě a na ní. „Protože ti ta čubka chtěla otevřít první…“ Pokroutím hlavou. „Cs, Louisi měl bys mi poděkovat ona by ti neotevřela. Ups… Tak já jdu… Nechám vás.“ Pro Kristovy rány! Musela mu to říct?! Teď se bude zlobit ještě víc. Bouchne dveřmi a já tam zůstanu sama s ním. „Ne?“ Na rtech se mu pohrává jemný úsměv. Není naštvaný! Jo! Ale i tak ho naseru. (:DD) „Ne,“ Usměju se a natahuju se pro polibek. On se odtáhne čímž na něj nedosáhnu. „Ne, ne, ne. Nechtěla si mi otevřít tak já tě na oplátku nepolíbím.“ Zkonstatuje. „Ach jó. Ty mě nepolíbíš ještě dlouho, když ti teď něco řeknu.“