Snow❄ || tomlinson

7. Ne!

 Jeho dych byl nepravidelný. Přesně jako ten můj. Nakonec se lehne vedle mě. „To bylo, úžasný.“ Řekne pomezi vzdechy. Jen se pousměju. Mám to stejně. Tak trochu se k němu přitulím. On si mě, ale úplně stáhne k sobě a zvíře mě v pevném objetí. Pak mi ale něco svitne. „A co když přijde Eleanor?“ Vím, že je to fake vztah, ale nemusí nás vidět v posteli. „Nepřijde.“ Odpoví mi hned a pak mi dá polibek do vlasů. „Jak to?“ Jsem zvědavá. Přece jen by měli mít spolu pokoj ne? Jestli si na recepci brali dva klíčky od různých pokojů vypadalo by to divně. „Ona nespí u mě. Spí v pokoji s Amy. Její kamarátkou.“ Jo ahá. „Takže tady můžeš přespat. Vedle mě.“ Začne se culit. Já zvráštím čelo a přemýšlím. „Tess se o mě bude strachovat.“

„To nevadí! Pošleš jej smsku. Ještě tě napadne nějaká lepší výmluva?“ Prokoukne mě. Nevím, jestli se o mě bude opravdu bát. Bude na mol. Což znamená, že se ani nemusí probrat u nás v pokoji. Ještě si to tak rozdá s tím Maxem, nebo jak se jmenoval. Celý večer po něm hází očkem. Tak která holka by si nepřála ležet vedle něj? Jen se na něj koukněte. Je jako anděl. „Hm nakrmit opičku…“ Zasměju se. „Opici? To jako vážně? –smích- Ta tě teď objímá.“  To myslí jako sebe jo? „Ne. Ne. Ne. Já ležím vedle supermana.“ Našpulím na něho rty. On udělá to samé, ale pokroutí hlavou. „Zůstaň tady prosím, bude hodný kluk. Slibuju.“ Nahodí psí pohled. „Já bych zůstala.“ Usměju se. „Zůstaneš?!“ Začne se radovat. Pokývnu hlavou a on mě začne pusinkovat. Proč já?! Lechtá to. Hodně to lechtá. „Přestaň! Louisi prosím přestaň,“ Žadoním. „Ne.“ A pokračuje. „Odejdu!“ Vykřiknu pomezi smích. Pak zázračně přestane. „Řekla jsi, že zůstaneš.“ Zesmutní. „Řekl jsi, že budeš hodný kluk.“ Udělám to stejné co on a on se zamračí. „Fajn. Odteď. Ale Zůstaneš tady! Až dorána!“

„Dobře. Ale teď jdu do koupelny.“ Stanu z postele a cestou si zvednu moje spodní prádlo. V koupelně se to obléknu a všimnu si světle modrou mikinu. Na dotek je hodně jemná. Určitě patří Louimu. Navléknu si ji… Krásně voní. Otevřu dveře a vkradu se do postele. „Hej. To je moje!“ Znovu si mě k sobě přitiskne. „Teď už ne. Už je to moje.“ Políbím ho a on mi to oplácí. Každý polibek, který od něho dostávám, je něžný. Vášnivý ale taky zároveň dravý. Toužící po dalším a další. Když mi dojde dech musím se odtrhnout. Pak už se jen uvelebím v jeho náručí a usínám.

-Ráno-

Probouzím se první. Co je celkem dobrá správa. Louis mě pořád svírá ve svém objetí. Je tak rozkošný, když spí. Hlavu má podepřenou rukou a trochu nakloněnou do pravé strany. Ta ho bude bolet, když se zbudí. Pomyslím si. Vyklouznu z jeho sevření. Namířím si to do koupelny a tam se trochu opláchnu. Koukám na sebe v zrcadle. Vypadám opravdu příšerně. No co. Kdy jsem já nevypadla?! Tak jo vracím se do pokoje pro legíny, které jsou někde tady. Najdu je hned pod židli kde se nachází i Louisove oblečení. Rychle si je na sebe obléknu a vezmu Louisovi jeho věci a dám mu je na místo, kde jsem nedávno ležela. Přemýšlím nad tím, jestli ho mám políbit na tvář nebo ne. Radši ne abych ho nevzbudila. Poslední krát se naň kouknu a mizím za dveřmi. Ocitnu se v hale patnáctého patra. Na kterém to vlastně bydlím? Dvanáctka! Jo jasně! Zajdu k výtahu a zmáčknu tlačítko. O několik sekund se už vezu dolů. Odemykám dveře pokoje ve kterém je podezíravé ticho. Jestli tady Tess je, tak spí. Nakouknu do jejího pokoje. Není tam. Teď nevím, jestli se mám bát kde je nebo jestli použila gumu. Tak, co teď? Utekla jsem z pokoje spícího Louise, s kterým sem strávila až moc vášnivou noc. Plácnu sebou o gauč a začnu přemýšlet o hodně věcech. Proč jsem vlastně zdrhla? Mohla jsem se na něho koukat klidně doteď. Mohla jsem si ukládat každý jeho črt tváře do paměti. Mohla jsem. Místo toho jsem utekla jako nějaký zbabělec. Prostě celá já! Proč vlastně o tomhle přemýšlím? Proč když zavřu oči vidím jen jeho dokonalou tvář? Proč na něho nemůžu přestat myslet? Proč?! Že bys byla zamilovaná? Objevuje se znovu moje otravné podvědomí. Ty zmlkni. Opět. Ale noták Valerie. Nejsi tak pitomá abys to sama neviděla. Líbí se ti, a vypadá to, že ty jemu taky. I kdyby, nemůžu. Je to celebrita. Celebrita s "přítelkyní". Ta noc byla moc hezká, ale to byl asi konec. Jak sám řekl. Je to těžké. A má pravdu, je to těžké. V dnešním světě je všechno těžké. Nemůžeš se zamilovat jen tak do někoho koho ano neznáš. Nemůžeš jen tak přijít a vyspat se s ním a to ho poznáš jen 8 hodin. Prostě ne!

-Takže je tady další! (Yaay) :) V tý předošlí části nebil ani jeden komentář tak jsem se trochu vyděsila že jsem vás v tom díle nějako odrazila :D Ale bylo tam neuvěřitelných 7 votes! Děkuju hodně děkuju :) Tak doufám že se mnou vydržíte až dokonce! :') [Btw. je 3:50 ráno takže jestli najdete nějakou chybu tak mi to nevyčítejte!] :D

-W