Snow❄ || tomlinson

Chapter Five - Fake

Konečně dorážíme do nějakého baru, pro který se rozhodli ostatní. Já a Louis jsme tomu nevěnovali moc pozornosti. Mluvili jsme a mluvili. Ani jednomu se ústa nezavřeli po celý večer, ale pak jsme došli na to osobní téma. „A co ty? Máš kluka?“ Zeptala se mě zvědavě Eleanor. S touhle otázkou mě vyvedla celkem z míry. Proč ji to zaujímá? Myslí si, že jí přeberu kluka, nebo co? Jen se pitomě ušklíbnu. „No,… já… Nemám kluka. Jsem ráda sama.“ Usměju se a vlastně jí řeknu pravdu. Nemám v plánu jí lhát.

„Nechceš jí trochu na vzduch?“ Zeptá se mě později Louis. „Jo proč ne?“ Zvednu se a on mě nechá jít první. Když si všimnu, že nejde za mnou, ohlídnu se. Házel nepříjemný pohled na Eleanor. Ale pak už jde ke mně. „Co ti udělala?“ Ptám se hned, jak je blíž. „To ti řeknu později.“ Ale ještě dodá potichu, „Možná…“ Nechala jsem ho v tom, že jsem nic neslyšela. Jestli mi to řekne, tak řekne, jestli ne tak ne. Je to jeho věc.

 Ven se opřu o zábradlí a trochu se vykloním. Je tady moc krásny výhled na Eiffelovou věž. Jemný horský vzduch, který jde od hor, mi rozfouká vlasy. Lou se taky opře. „Řekneš mi, co se tam stalo?“ Vyzvídám. „Vlastně nic. Mě jen trochu El překvapila tou otázkou ohledně tvého… ehm… kluka,“

„Vždyť, ale já nemám kluka.“

„Nemáš?“ Usměje se na mě. „Hej, hej, hej! Neteš se tolik! Za to ty, holku máš.“ Zasměju se nad jeho reakcí. „Máš pravdu. Nevím, co to do mě vjelo. Ale i tak mi tvoje odpověď nepřijde upřímná.“ Co to zas mele? „Co? Jako chceš o mě říct, že jsem lhářka?!“ Otevřu ústa dokořán s úsměvem. On se tomu zasměje a udělá to samé. „Ano!“ Vyplázne mi jazyk. „Tak to ti moc pěkně děkuju! Za to, tě zítra na svahu shodím z lyží!“ Řeknu neústupně. „Jak víš, jestli zítra jdu na svah? A ty jdeš?! S tou nohou?! Jsi normální?!“ Zase začne být starostlivý. „Že půjdu na svah. JO! A jo.“ Zasměju se. „To není k smíchu… Nebojíš se jít?“ Ptá se. „Ne, proč bych se měla bát? Vždyť žiju, cítím se skvěle!“ Ukážu mu radostný úsměv a poskočím. „Fajn. Jestli se ti něco stane, tak si pamatuj, já se tě ptal!“ Položí svojí ruku na moje rameno. „Jo budu.“

Nějakou chvíli se tam pak ještě bavíme o tom, co se mi vlastně s tou nohou stalo, a proč s ní mám problémy. Problémy jako problémy. Pak mě ale zaklepe od zimy. „Pokud ti je zima, můžeme jít dovnitř.“ Řekne do větru. „Je mi tady dobře.“ Vezmu si svoje ruce a překřížím si je. „Tak jo, ale jen pokud, si tohle vezmeš.“ Sundá si svůj svetr a podá mi ho. „Ne, klidně si ho nech.“ Odmítnu to. Proč by mu měla být zima? Mě je tady opravdu dobře, tak se nehodlám, pohnou dál. „Tak jdeme dovnitř.“ Hned si to rozmyslím. Beru si od něho svetr a obléknu si ho. Je takový sivý a pomezi to jsou převlečené bíle nitky. Prostě je to ten typ svetru, mého dědy. Ale slušel mu.

Nevypadal v něm staře.  Když jeho svetr zahříval mé tělo, napadla mě jedna věc. „Poslyš, ty a Eleanor vůbec nevypadáte jako pár. Nechováte se tak. Pořád jsi jen se mnou, než s ní. Což je taky divný…“ Povím mu, co mi nějakou chvíli běhalo po rozumě. No, nechtěla jsem se v tom šprtat. „Já vím.“ Zasměje se. Ten jeho líbezný smích. Už vím, proč z něho padej občas Fanynky na kolena. „To se vstřebá!“

„Ne, ale vážně…“

„To asi proto, že to není skutečný,“ Poví s něžným úsměvem na rtech. „Nedělej si ze mě prdel! To jako fakt?!“ Přikývne. „No to mě držte! Takže Larry je skutečný?!“ Nadchnu se. On na mě bohužel hodí poker face. „Ne. Harry je jako můj bratr. On sice říká, že je bisexuál, ale to protože políbit kluka mu nevadí nebo-li by se k němu měl tulit. Ale Harry přežije svůj život sto procentně s ženskou!“ Vysvětlí mi to. „No, to je opravdu škoda. Já věřila, že se milujete!“ Vytřeští na mě oči. „Dělám si srandu, Proboha! Já nejsem vaše fanynka, a já bych ani nevěděla, kdo Larry je, kdybych neměla za kámošku Larry Shipperku.“

„Takže nemáš ráda gaye?“ Vůbec nechápu, jak jsme se k tomuhle tématu dopracovali. „Co? Já nejsem proti gayům, v případě, že jsi to takhle myslel.“ Stiskne rty do tenké linky a přikývne. „Zítra jdeš na lyžích nebo snowboardu?“ Konečně normální otázka! „Na snowboardu. Chci si i zaskákat. Ty máš jen lyže, co?“

„Jo, mě to stačí. Nejsem náročný.“ Vyplázne na mě opět jazyk. „No jasně! Hlavně, že mě balíš a jedna holka, i když falešná, ti nestačí!“

„Promiň, že tak hezké holky jako ty, nepotkávám každý den.“