Snow❄ || tomlinson

12. Val is not Google!

Po chvilce se, ale zamračil a chytnul se za hlavu. „Co je?“ Zeptala jsem se starostlivě a vrátila se k posteli. „Jen mě bolí hlava. Toť vše.“ Jo jasně. „Máš kocovinu co?“ Zasmála jsem se. „Ano a není to na smích. To ty jsi mě ztřískala!“ Obvinil mě. To je sice pravda, ale já zato nemůžu, že je tak lehko ovladatelný. „Och chudáčku. Mám volat kněze?“ Zasmála jsem se. Budu si z něho dělat prdel celý den. „Hahaha. Nepřinesla bys mi čaj?“ Jo a pak mě požádáš, abych ti oprala ponožky. (:‘DD) „Ale já chci jít jezdit.“ Udělala jsem psí oči. On jen převrátil očima. „Tak běž.“ Věnoval mi sladký úsměv. „Ale noták! Snad si nemyslíš, že bych tě opustila, když máš kocovinu.“ On pokýval hlavou. „Tak to mě vůbec neznáš, Tomlinsone!“ Rozhodila jsem rukama. On chtěl někam jít, ale já ho nepustila. „Padej do postele!“ Rozkázala jsem mu a ukázala na dveře od pokoje. On se ofučil jak malý dítě a šel si lehnout. „Teď se budeš hrát na mojí mámu?“ Usmál se. „Ne, ale donesu ti čaj.“ To vlastně teď mám jít do jídelny že? „Tak dík.“ Vzala jsem si klíče od pokoje a šla dolů. Pak jsem si všimla El, Tess a ostatní. „Ahoj!“ Pozdravila mě Tess, když jsem přišla ke stolu. Ostatní mi jen zamávali. „Nazdar.“ Odzdravila jsem ji. El ukázala na židli, abych si přisedla. „Ne já musím jít.“ Řekla jsem. El na mně zvedla jedno obočí. Rukou mi ukázala, abych šla blíž k ní. „Co se děje?“ Zeptala se potichu. Ostatní jen čuměli. „Lou má kocovinu. Tak mu jdu pro čaj a jdu spět.“ Ona jen přikývla. „Mně se to tento krát vyhnulo.“ Řekla tiše. „Takže s námi nejdeš na svah co?“ Tohle řekla už pro všechny se kouskem smutku v hlase. Tess se na mně koukla zabijáckým pohledem. „Ne! Tak na to zapomeň, holčičko! Zítra odjíždíme! Musíš si to ještě užít.“ Já normálně zapomněla, že jsme tady jen na pár dní. „Já vím! Zítra rozhodně půjdu!“ Usmála jsem se na ní a pak ještě zamávala a šla konečně pro ten čaj. Cítila jsem jak mě propaluje pohledem.  Bylo tam hodně čajů. Já osobně čaj nepiju. A kafe taky ne takže nevím posoudit, který může být dobrý. Nakonec jsem vybrala English Breakfest Tea. Měl by to být nějaký obyčejný čaj. Dala jsem mu tam ještě cukr a pak jsem zamířila nahoru. Odemykala jsem dveře a přichytila Louise, jak běhá po pokoji. „Proč tady běháš jako surikata?“ Zeptám se s lehkým úsměvem na tváři. Louis mě zpozoruje a zastaví ve své chůzí. Já jsem položila čaj na stolek a přešla k němu. „Hm?“ Pohladila jsem pravou část jeho tváře. „Máme problém.“  Řekl vážně. Co? Jaký? Nechápavě jsem na něj koukla. „Včera nějaký paparazzi vyfotil, jak jsem tě držel za ruku a udělal z toho skandál.“ Protočil očima. „Nechci ti to říkat, ale Já to říkala.“ Řekla jsem mu, že mě nemněl chytnou za tu ruku. „No jo.“

„Vždyť si s tím ten Modest poradí ne?“ Zeptala jsem se ho. „Měl by, ale i tak to bude problém.“ Tak jasně. Každý se v tom bude šprtat. A já nechci, aby měl Louis kvůli mně nějaký problémy. „To bude dobré.“ Svou ruku jsem přesunula na jeho rameno. „Neřešme to. Prosím. Tak kde je ten čajík?“ Zeptal se úplně jiným hláskem. Tenhle byl takový roztomilý. Nevím, jak. Nebo proč, ale nechápu, jak jsem ho mohla nazvat buzerantem. Nééé vůbec nevím… (:DD)“Na stole. A padej do postele!“ Opět jsem mu rozkázala. „Nejsi moje máma.“ Já vím, že ne, ale budeš mě poslouchat. Přivřela jsem na něj oči.  On si vzal šálek a šel s ním do postele. „A děkuju.“ Řekl pak.

Louis mě držel ve svém náručí a já se cítila tak bezpečně. Louis je typ kluka, který by si zasloužila každá holka! Dám mi malý polibek do vlasu a položí si na mou hlavu bradu. „Louisi?“ Musím mu říct, že zítra odjíždím. „Zítra… Jdu domů.“ Oznámila jsem mu. „Co? Ne. Ne. Ne. Počkat. Kde bydlíš?“ Zakoktal se. „V  San Diegu.“

„Jak je to daleko od Londýna?“ Hodně? „No, když si to tak vezmeš je to dost velká vzdálenost.“

„A co tak přiměřeně nějaký údaje?“ To si dělá srandu. Vypadám jak Google?! Já měla vždy 4 ze zeměpisu, takže jsme v prdeli. „Okolo 5-tisíc mil?“ To je jen typ. „Počkej.“ Natáhnul se pro mobil. „Je to 5,481.77mil od sebe. Páni. Tam se mění i čas! U vás je o 9 hodin míň jak u nás v Londýně. Kolik je asi teď v San Diegu?“ Zeptal se zaujatě. Nechápu proč. Vytáhla jsem si mobil z vrecka kalhot. „Je… já nevím. Ber si to tak, že tady je teď 12:10 a tam je o devět hodín míň. Takžé je tam… 3 Ráno.“

„A v Londýně je pak kolik?“

„Louisi já nejsem žádný google zjisti si to sám! Vždyť tam bydlíš!“

„A jo!“ Vzpomněl si. Páni. On není v pořádku. „Hele přišla mi správa od Harryho.“ Dal přede mě svůj mobil. On mi otevřel správu. „Čti.“ Udělal si z toho prdel tak použil takový ten přísný hlas. „Boo?! Jak si to představuješ?! Máš holku a mně ji nepředstavíš?! A ještě mně sní, podvádíš?! No ty počkej doma! =D“ Jak milé. A pak musí mít falešnou holku. „Vy si takhle píšete pořád?“ Usmála jsem se. „Většinou, ale když je to důležité tak ne. Teď si z toho dělá prdel. Jo, a aby bylo jasno Valerie příjmení nepotvrzeno ty, se s ním neseznámíš!“ Řekl mi důrazně. „Proč?“ Udiveně jsem se na něj koukla. „Ještě mi tě ukradne.“

-Bububu! Doufám, že vás to vystrašilo! :D Takže new part s dalším divným názvem :D No prostě nejsem na názvy kapitol O.O Vzpomínate jak tady byl ten "díl" s názvem "No Chapter" Tam kde bylo napsaný o tom příběhu s Liamem? :) Už ho můžete najít na mém profilu nebo tady: http://www.wattpad.com/story/15057449-secrets-of-payne-cz Doufám, že si přečtete oba příběhy a budou se líbit! Votes and Comments for next Chapter Darlings! :3