Chapter Two - Crash

1.8K 156 2
                                    

„Ah!“ Syknu, když se kousek sklouzneme dolů. „Jsi v pořádku? Neublížil jsem ti?“ Ptá se mě starostlivě a odepíná si lyže. Moje pak taky odepne. Podává mi ruku, abych se zvedla. Nějak se mi to nepovede a tak dopadám na zadek. „Au,“ Vypustím ze sebe. „Takže jsem ti nakonec ublížil.“ Usoudí. „Ne! Já jsem pitomec… Nemám tady co dělat.“ Vysvětluji mu. „Co?“ Ptá se nechápavě, ale já si pak něco uvědomím. „Jo vlastně je to tvoje chyba. Kdybys do mě nevrazil, tak bych zvládla ještě několik jízd.“ Zkonstatuju fakta. „Jo, tak promiň… Nemám volat horskou službu? Nechť tě vezmou dolů?“ Znovu mi podá ruce. Nevím, co mu mám říct. Je to jeho vina… „Nevím, jestli to dokážu.“ 

„Musíš! Pojď, já ti pomůžu.“ Vytáhne mě nahoru. Pak ale přijde nějaká ženská. „Louisi! Cos to zas proved?!“ Okřikune ho. „Proboha jste v pořádku?“ Zeptá se mě naléhavě, i když jí to vůbec nezajímá. „Já… no, tak já ji nabral zezadu.“ Ona jen pokroutí hlavou. „Ty jsi vážně pitomec!“ Nadá mu. „Klídek, jsem v cajku.“ Zklidňuju ji. Vidím, jak Tess jde vlekem nahoru. Přijíždí k nám a už začíná komedie. „Jak já se o tebe bála! Víš to?! Já že sis tu nohu znova vykroutila! Přerazím tě!“ Po téhle větě nastane ticho. „Já za to nemůžu!“ Kouknu na toho kluka. „Jo, za to můžu já. Já ji nabral zezadu. Je mi to líto. Jestli můžu něco udělat, tak to udělám!“

„No, tak mohl bys jí teď dostat dolů.“ Spustí Tess. „Jinak se o ni už postarám.“ On jen přikývne a někomu zamává. Koukneme se s Tess na sebe. Naznačuju ji pery: „co-to-dělá?“ Tess mě podepírá, abych neupadla - znovu. Po několika minutách, vidíme sněžný skútr. Jak to udělal? Nasednu na něj. Tess řekla, že pojede za námi. „Jo, počkej! Jak se jmenuješ?“ Chci ještě vědět. „Louis…“ Pak už se to rozjede. 

Snow❄ || tomlinsonKde žijí příběhy. Začni objevovat