Snow❄ || tomlinson

Chapter One - Risk

1. část

„Val? Riskuješ?" Ptá se mě a ukazuje na moje koleno. „Prožila jsem větší peklo. Pár jízd mě nezabije a hlavně když jsme už tady!" Okřiknu ji s úsměvem. „Jak myslíš... Doktoři ti řekli, že můžeš jezdit?" Ptá se. „Doktoři mi řekli akorát velké hovno." Zasměju se. „Ty jsi neslušné prase, až to bolí." Šťouchla do mě se smíchem. „Tak jdeme?" Beru si do ruky lyže. Ona jen přikývne a bere snowboard. Dnes to jsou lyže a zítra snowboard. Miluju to. Miluju ten adrenalin. Pokud bych se už nikdy neměla postavit na prkno či lyže, nepřežiju to. Zkoušela jsem už milion věcí, které souvisí s adrenalinem. „Jednou se určitě zabiješ..." Říkalo mi tisíce lidí. A co se stalo? Zničila jsem si koleno, ale je funkční a to je hlavní.

„Bože to je taková nuda!" Řekne Tess z lanovky. „A co jsi čekala? Že tady bude disko?"

„To ne, ale... Proč je tu tolik lidí?" Jo! Tohle, když jsme šly k budce, že tady máme ohlášené permanentky, žena v budce nám řekla, že lístky již neprodávají. My jsme jí řekly, že jsme na permanentky, ale nechápu, proč lístky neprodávají. Není tu až tak mnoho lidí. Ale dole se hromadilo hodně ukřičených holek. „Určitě je tady nějaká celebrita!" Zatleskala si Tess. „No moc se netěš, polovina z nich má přítelkyni."

„To nevadí! Zbavíme se jí. Nikdy nevíš, jestli tu právě teď není Johny Depp."

„Zas to nepřeháněj dobře?"

„Kouknu se na mobil... určitě toho bude plný net." Vytáhne mobil, zatím co já jen převrátím oči. „Je tady ten homoušek z One Direction." Oznámí mi po chvíli. To jako vážně? „Harry?" Ptám se šokovaně. "Ne! L- Louis! Ale no tohle! On je jaký dráček! Je rozkošný Val! Beru zpět, že je homouš!" Rozplývá se mi tam na sedačce. Podívám se na pravou stranu svahu. Myslím, že jsem ho našla. Teď jsem se pěkně naštvala. „Tess koukni! Ten pitomec zabírá celý svah! Nemusí si na něj dělat nároky, jen proto, že je slavný!" Ukazuju jí, jak je tam on a asi 4 lidé a kilometr od nich další normální lidé. „Nevadí!" Je jako sluníčko. „Možná tobě, ale mně Jo!" Urazila jsem se.

Když jsme vylézaly z lanovky, zakňučela jsem. „Jsi v pohodě?" Zeptá se mě pečlivě Tess a přiblíží se ke mně. „Jo, jo jen jsem se moc zapřela... je to dobrý!" zakoktala jsem nad odpovědí. „Tak fajn, pojď!" Stočila se na boardu a už uhání s větrem. Já se nad tím jen pousměju a následuju ji. V uších se mi rozplývá jemný hlas Bruna Marse, který zpívá o těžké lásce, kterou nezískal. Smůla no. Zlehka, ale rychle se přeháním dolů. Úplně kašlu na všechnu bolest v mé noze. Vidím, jak Tess udělá mega hustý skok.

„Wohoo!" Zařvala, když se otáčela ve vzduchu. „To si ze mě to děvče střílí!" Řeknu si v hlavě nadšeně. Triky, které dělá ona, a já jsou extrémní. Děláme salta vzad, vpřed, otočky a jiné šílené kousky. Děláme tak šílené kousky, že bychom mohli jít do telky. Je to všechno o tréninku. Nenaučily jsme se to ze dne na den. Jsou to roky strávené nad rozbitými koleny. A teď? Jsme dobré, jsme více než to. Ona dopadá na zem a zvedá ruce do vítězného gesta. Já se na ní směju, jako vždy. Když v tom mě někdo zezadu nabere svými lyžemi. Tvrdě dopadám na něj a zakřičím od bolesti.