Snow❄ || tomlinson

Chapter Three - Meeting

Pak se to rozjede…

V tom momentu si vzpomenu na tu celebritu. Nejmenoval se Louis? Určitě! Byl to Louis. Jsem si na 100 procent jistá, že to byl Louis. A celkem to i vysvětluje, toho chlapa, jak hned zběhl s horskou službou. Tess nás doháněla jen tak-tak. Pak jsme dorazili na začátek. Je to něco jako start. Jeden z nich mě vzal do náručí a odved dovnitř.  Byl tam nějaký chlap, který se mi koukal na nohu. „Váš obvodní lékař vám povolil vykonávat nějaký sport, který namáhá vaši nohu?“ Jen jsem udělala takovou grimasu. Hned mu bylo jasné, že ne. Pak mi dával své teorie, co by se mi mohlo přihodit, ale já ho měla v paži.

Tess mě podepírala, když jsme vcházely do hotelu. Pak přiběhl poslíček. Byl to Jimmy. Měl to na té cedulce, kterou měl připnutou na triku. „Díky.“ Řekla jsem, když jsme byli před naším pokojem. „Zamálo.“ Věnoval mi něžný úsměv a pak zmizel. Byly jsme v nějakém hnusně drahém hotelu. Byl to dárek od mého bratra - Joela. Je jediný, který mi zůstal z mé rozpadlé rodiny. „tvůj brácha je skvělý! Koukej! Máme výhled na ty hory! Páni, všechno je tak perfektní!“ Křičela Tessa z pokoje. „Jo, já vím! Je nejlepší!“ Přidám se k ní. „Jo, a jak se jmenoval ten… ta celebrita, která byla na svahu?“ Ptám se jí, jelikož vím, že to bude vědět. „Loui! Můj budoucí manžel.“ Zasměje se. Beru si do ruky mobil a jdu googlit.

 „Jo, ale nejdřív se musíš zbavit jeho přítelkyně.“ Křičím na ni po chvíli. Ona se v hned objevuje ve společenské místnosti s poker facem. „On má holku?!“ Zapiští. „Já ti říkala, že všichni maj holky.“ Naštvaná odešla k pultu. Je to vlastně v obýváku, ale tam vzadu je to spojený s "kuchyní ". No, nedá se to nazvat kuchyně, protože nemá mikrovlnku a ani sporák. Takže něco jako jídelna? Ale vždyť je to fuk! „Pomůžeš mi jí zabít?“ Směje se. „Jo, klidně… Poslyš, myslím, že to byl ten, co mě nabral s lyžemi…“ Kouknu na ní. „Děláš jsi prdel ne?! Já na něho byla hnusná!“ Plácla si ruce o obličej. „No, už to tak asi bude.“ Hodím po ní polštář, ať se probere.

Později

 „Jdu trochu na vzduch. Jdeš se mnou?“ Ptám se jí, když si oblékám mikinu a tenisky converse.

„Ne! Jsem moc lenivý!“ Pípne na mě z gauče. Jen protočím panenkami a bouchnu dveřmi. Noha mě už nebolí, tak se mi líp chodí. V hale do někoho vrážím. A věřte nebo ne, je to On. „Oh promiň… Ty seš ta ze svahu, že jo?“ Usměje se. „Jo, srazil jsi mě.“ Zasměju se. „To se stává i normálním lidem.“ Normálním? Jako on je mimozemšťan nebo co? Jo já zapomněla. Je slavný…

Rty stisknu do tenké linky a jen přikyvuju jako hňup a hrám se na paní uraženou. „Tak promiň, jestli se ti nelíbí slovo normální. Nemyslel jsem to špatně.“

„V pohodě, mě neohromí jen tak kdo.“

„Já tě ohromil?“ Otevírám ústa a chystám se říct odpověď…