„Žárlíš!“ Zasměju se. On jen pokroutí hlavou. „Tak si posera a bojíš se Harryho!“ Zkouším to znovu. Zas jen pokroutí hlavou. „Tak nevím co za pitomce si.“ Směju se mi do trička. „Jsem zamilovaný pitomec, který tě nikomu nedá.“ Řekne s malým zachrapčením v hlase. „No, nejsem si tak jistá.“ Vzpomněla jsem si na to, že zítra bude konec. Bude konec všeho tohohle. Že přijdu spět do San Diega a bude vzpomínat. „Jestli narážíš na zítřek tak se neboj. Já tě jen tak nenechám odejít.“ Přivine si mě k sobě ještě víc. „Neřešme to. Hlavně teď, když tě bolí hlava. Spi.“ Chtěla jsem se usmát, ale nešlo to kvůli mým myšlenkám.
Vymotávám se z Louisivého sevření a jdu na balkon. Potřebuju vzduch. Louis usnul tak ho nechám. Asi půjdu ven. Nazuju si tenisky a jdu ke dveřím. Když jdu po chodbě vytáhnu si mobil. Chci volat Tess, ale jak jinak je vypnula. Tak nic no. Zmáčknu ve výtahu přízemí a opřu se o stěnu. Nemůžu začít trucovat. Co kdybych ten truc změnila na něco jiného? Na zlobu? Nenávist? Nebo na něco pozitivní? A i kdyby tak na co? Na lásku? Pff… Kašlu nato. Bude to truc. Ale až když odejdeme. Teď ještě je nato brzy. Výtah zastavuje a já hned vystoupím. Je půl šestý večer. A já jdu na procházku. Ani nevím kam, ale je to v pohodě. Procházím se po okolí, až se najednou dostanu do neznáma. „Kde to do prdele jsem?“ Pomyslím si hned. Super. Ještě jsem se i ztratila. Jdu tou stejnou cestou, jakou jsem přišla, ale skončím zase někde jinde. No já se nato vyseru. Všimnu si jednu lavičku v ústraní. Jdu k ní a sednu si. Vytáhnu mobil a napíšu Louisivi smsku. „Louisi? Stratila jsem se.“ To určitě pochopí. Ale počkat. On spí. Jestli ho probudím tak si jednu vrazím. Odpověď samozřejmě nepřišla. Zkouším to u Tess i když vím, že ta mi taky neodepíše. Ano jeden mi odpoví tak mi nezbývá nic jiného než čekat. Kdybych šla dál, určitě bych se dostala do větší díry, jako jsem teď. No alespoň můžu přemýšlet. I když vlastně není o čem. Já a Louis se zítra rozejdeme, a jestli ne, tak jak řekl Louis. Modest s tím něco udělá. Proč mu musejí organizovat život?! I kdyby byl Gay tak co? Je to jeho život.
Po nekonečné půl hodině mi přijde odpověď o Louise. „Kde jsi?“ Ztratila jsem se a on mi napíše, kde jsem?! On to nepochopil. Jeho mozek asi není dostatečně kvalifikovaný. Moje odpověď je typu troch teček. (…) Odpověď přichází skoro hned. „Jo jasně… Ale já nevím kde tě mám hledat? Kde si šla?“
„To nevím. Prostě mě najdi xD“ Odepíšu a je mi fuk co odepíše. Nech mě hledá. Jsem vážně pitomá. No dobře tohle jsem nedomyslela. Půjdu mu nějak naproti. Jdu jen tak rovně až uslyším křik. Nebo je to smích? Pak si všimnu kluků, který se hodně baví. Stojí při nějaký uličce a začnou po mě pokřikovat. „Kam pak jdeš zlatíčko?“
„Nechceš se k nám přidat?“
Zakřičí dva z nich. Ani se tam nepodívám a jdu si po svém. Blbé řeči však neskončí a pokřikují dál. „Jseš hluchá?!“ Ano. Bylo jasné, že jsou opilý. Jen jsem přidala na kroku, ale všimnula jsem si, že za mnou jeden z nich běží. A sakra. No to se může stát jen mě. Neváhám a hned se rozběhnu. Na mé koleno je to zátěž. No po několika metrech do někoho vrážím. A kdo jiný to je než Louis. „Hej, hej, hej. Co je?“ Zeptal se překvapeně. „Jeden opilec za mnou běžel. Tak pojď prosím spět do hotelu.“ Řeknu udýchaně. „Neboj. Už jsi se mnou.“ Tak to jsi mě opravdu zachránil, Supermane. „Jo, ale pojď.“ Zatáhnu ho za ruku. „Jak jsi mě vlastně našel?“ Zeptám se při hotelu. Tak už ho samozřejmě pustím za ruku. „Šel jsem rovně a pak jsi do mě vrazila.“ Tak to je teda štěstí. V hotelu hned narazíme na Tess. „TY pitomče! Před chvíli jsem si přečetla smsku a chtěla jsem tě jít hledat. A ty tady s Louisíkem.“ Tak když si strašně pomalá. Nebo přibrzděná? Ona mě obejme. „Hej jsem v pohodě. Louis mě našel.“ Odtáhnu se po chvíli od ní. „Vždyť vidím. A Louisi řekla ti Val o zítřku?“ Zeptala se ho s trochu smutným výrazem. Ale, ale… „Jo řekla mi o tom.“ Připadala mi, že je zaskočená? Myslím, že nečekala, že mu to řeknu. No tak co už. „Takže vy dva se teď…“ Nedořekla to. Já jen mykla pleci. Louis po mě hodil poker face a odpověděl. „Ne. Ona se mě už nezbaví!“ Zaškeřil se a přitáhnul si mě k sobě. Já byla v takovém šoku, že jsem ani neodpověděla. Ona se na tom zasmála. „Bože Val tváříš se jak Vietnamec.“ Zasmějí se společně s Louisem. No to jako vážně. Hned se proberu z mého šoku. „Hey! Přestaňte si ze mě utahovat.“ Skryla jsem se pod Louisovu košili. „Hele jste na veřejnosti. Chovejte se normálně.“ Upozorní nás El, která dokročí k nám. Já odstoupím od Louise. „Teď je jen tvůj.“ Řeknu s debilním úsměvem. Ona si přejde k němu a začnou se k sobě tulit. Ale to co oni dělají bych jim už nezbaštila. Já a Tess se na sebe kouknem. Napadlo nás to stejný. Jen přikývnu na ni. Dohodli jsme se, že jim to řekneme. „Vypadáte fakt debilně.“ Plácneme si a oni se zasmějí. „Já se tak i cítím. Nic proti zlato.“ Zasmál se Louis na El. „V pohodě. Vždyť tohle všechno je ubohé.“ Louis ji drží kolem pasu a já ji závidím. Ale už ji nechci probodnout jako někdy. Jo dobře před dvěma dny. Chvíli jsme se tam ještě bavili a potom jsme šli na večeři. Tam se nic nedělo takže…
|Později|
V pokoji si Tess i já balíme věci. Lou sedí na mé posteli a pozoruje mě. „Můžu tě pak přijít navštívit?“ Přesunu se od skříně k posteli. „Jestli budeš chtít.“ Usměju se a políbím. Pak se odtáhnu a jdu pokračovat v balení. „Jasně!“ řekne radostně. „Hele půjdeš nás zítra doprovodit na letiště? I s El samozřejmě.“ Položím poslední kus oblečení do tašky a zavřu ji. Pak se hodím na postel a přitulím se k Louimu. Jestli je to naposled… On si mě přivine k sobě a já nasávám jeho opojnou vůní. Po chvilce usnu.
Ráno se probudím na ostré světlo, které dopadá na mou tvář. Louis mě hladí po vlasech a kouká na mě. „Dobré ráno.“ Pozdraví mě vesele. „Jak dlouho si vzhůru?“
„Ne moc dlouho. Víš jak si krásna když spíš?“
-Končíme další lichotkou od Louího :3 Takže, mám pro vás možná dobrou nebo špatnou zprávu, tenhle příběh ještě čeká zhruba 4/5 částí a bude konec :) Poděkovat můžete Janči :D ale ne! Měli by ste ji děkovat :) Kdyby nebylo ji, tak vážně trvá dokud to sem dám :) Takže pro pokračováni Votes i Komenty těší! :)
.Wallerie
ČTEŠ
Snow❄ || tomlinson
FanficRada do života, vyhýbejte se lidem, kteří Vás srazí na zem. Nebo v mém případe, na sníh. ________________________________ © All Rights Reserved @Wallerie 2014 UPOZORNĚNÍ: Zlá čeština, zlá gramatika, rychlý pruběh děju, celkově na prd povídka.