Podnikatelka

3. Starý dobrý přítel

....a lehla jsem si na gauč a usnula jsem.

Vzbudila jsem se celá rozlámaná a všude byla ještě tma. Neměla jsem přehled o čase, takže jsem nevěděla jestli je noc nebo už ráno.

Sáhla jsem po mém černém iphonu, který byl úplně vybitý. Vstala jsem a vytáhla z kabelky nabíječku a mobil jsem připojila. Počkala jsem než se vzpamatuje a oživne.

Mezitím jsem otevřela okenice a odtáhla kufry do ložnice. Přiběhla jsem k mobilu a zjistila jsem že je půl páté ráno. Nechtělo se mi již spát, tak jsem z kufru vytáhla legíny se vzory listů, černo zelenou  sportovní podprsenku a černé nike roshe run boty.

Převlékla jsem se, vyčesala jsem si culík, nasadila sluchátka a vyšla z apartmánu. Znám to tu dobře, protože jsme sem jezdili s rodiči na dovolenou.
Vyběhla jsem z komplexu, kde jsem byla ubytovaná, proběhla cestu která byla celá zakrytá stromy a vydala se na cyklostezku podél moře, která vedla asi 5kilometrů.

Odběhla jsem si asi 10kilometrů a přiběhla zpět. Hodinky ukazovaly půl sedmé. Vlastně hned co jsem doběhla do mého nového domu, tak jsem se znovu vytočila a  šla jsem si nakoupit jidlo. Nakoupila jsem si zatím nezbytnosti jako musli, mléko, kávu, zeleninu, ovoce, maso, rýži, vodu a džusy.
Přitáhla jsem nákup domů a šla jsem se vysprchovat. Zabalila jsem se do ručníku, udělala jsem si turban z ručníku na mokrých vlasech a šla jsem si připravit musli, mléko a kávu. Sedla jsem si na balkon, kde jsem snídala.

Slunce už hřálo a ze vzduchu šla cítit pohoda a mořský vzduch. Po snídani jsem uklidila, vybalila jsem si nejnutnější věci jako je kosmetika a hygienické potřeby a vytáhla jsem si svůj macbook, na kterém jsem pracovala.

Zase jsem se snažila zjistit různé pro a proti stavby kempu. Také jsem zjišťovala kolik kempů je v Solině. Po 4hodinách civění do monitoru jsem si sbalila věci a vydala se na pláž.
Hlavní pláž byla asi 10minut chůzí, kde bylo vždy strašně moc lidí, proto jsem se vydala lesíkem na druhou stranu, na pláž ke kempu. Přišla jsem na pláž a bylo zde jen pár lidí a to většinou skupinky důchodců.

Rozložila jsem svůj ručník na rozpálený písek a šla jsem si zaplavat. Najednou vidím skupinku jak surfuje na malých vlnkách. Plavala jsem dál od nich abych nezavazela.

Najednou se jeden surfař přiblížil natolik abych poznala, že to je můj starý kamarád Matteo, který vlastní zdejší restauraci a hotel. Připlaval ke mě a zakřičel jako kluk moje jméno. Odepl si prkno z nohy a ve vodě která nám sahala po pás mě obejmul.

"Tak rád tě vidím Jas" zvolal nadšeným hlasem.

"Já tebe taky Matteo! Jak se vůbec máš? Neviděli jsme se 2roky!"

"Mám se dobře, ale co ty? Povídej, neviděli jsme se vážně tak dlouho!"

Vylezli jsme z vody a šli se projít na molo. Matteo je poměrně malý, má tmavé skoro černé vlasy a oříškové oči, nosí brýle a je majitel restaurace a hotelu Coral. Jeho rodina zde pracuje a vlastní hotel už po dvě generace a teď vedení převzal Matteo.
Pracuje v restauraci jako číšník a to jen po dobu 4měsíců, kdy je zde nával turistů. Výdělky jsou takové, že po zbytek roku nemusí pracovat a odjíždí vždy na dovolenou.

Byla jsem opravdu ráda, že jsme se potkali. Povídali jsme si až do večera, Matteo si dokonce vzal volno v práci.
Cítila jsem na svém těle jak mě pálí slunce. Sbalila jsem věci a vydala jsem se na cestu domů. Matteo mě doprovodil. Bylo kolem 7hodiny večer a z toho slunce jsem byla docela dost unavená.

"Jas nechceš večer zajít do města?"

"Jasně můžeme!" křikla jsem po Matteovi.

"Dobře tak v 9 jsem tu pro tebe"

Souhlasila jsem a vyšla pár schodů do mého apartmánu. Šla jsem se osprchovat a cítila jsem jak mě všechno pálí, dnešní den na slunci mi dal opravdu zabrat. Vylezla jsem ze sprchy, vyfoukala jsem si vlasy a vytáhla jsem z kufru nějaké černé krajkované prádlo, které jsem si oblékla.
Namalovala jsem se, vyžehlila jsem si svoje po zadek dlouhé vlnité vlasy a vlastně až teď jsem si uvědomila, že jsem celý den nic nejedla.

Udělala jsem si teda rychle kuřecí rizoto s kukuřicí a zhltala jsem ho jak nejrychleji to šlo. Domalovala jsem se, dala jsem si tmavé stíny a vínovou rtěnku, oblékla jsem si vínové šaty, které mi uple sahaly nad kolena a vínová krajka v zadu se prodlužovala do půlky lýtek. Vytáhla jsem z kufru černé lakované vysoké lodičky značky Jimmy Choo a obula jsem si je.
Bylo přesně 9hodin. Stříkla jsem si na sebe svůj parfém, vzala jsem si malou lakovanou černou kabelku a vyšla jsem z apartmánu.

Matteo již čekal se svým bmw a kyticí červených růží. Dal mi pusu na líčko a kytici do ruky.

"Tak vítej zpátky kamarádko." drbl do mě.

Otevřel mi dveře a nastoupili jsme, věděla
jsem, že půjdeme do našeho oblíbeného baru na pláži. Byl to bar do kterého jsme chodili každé léto co jsem tu byla. Objednali jsme si pití a oba jsme mluvili o věcech co se stali za ty 2roky co jsme se neviděli.

Byli asi 2hodiny ráno a já už skoro usínala nad sedmou skleničkou vína.

"Měla bych jít domu Matty"

přikývl a vytočil něčí číslo na mobilu.

Za 10minut jsme vycházeli z baru a já se svýma 16ti centimetrovýma podpatkama jsem měla co dělat. Nastoupila jsem do jeho auta, Matteo na místo spolujezdce a na místě řidiče seděl muž s kaštanovými vlasy. Celou cestu moc nemluvil.

Odvezli me domů, poděkovala jsem mu za odvoz, Matteovi za večer a dobelhala jsem se do apartmánu. Zahodila jsem boty a ani jsem se neobtěžovala vysléct, padla jsem na postel a spala. Bylo skvělé mít tady zase svého dobrého kamaráda!