Po snídani se Niall nabídl,že mě odveze domů.
Když si oblíkám svoje věci a zároveň si zeslíkám ty jeho půjčené,ve kterých jsem se už vzdubila,musím pořád myslet na to,co mi Niall dneska řekl.
Miluju tě,miluju tě zní mi hlavou otravná ozvěna jeho hlasu,přitom se stále usmívám.
Je to zvláštní pocit. Pocit,který jsem už dávno chtěla cítit.
Zcela bez myšlenek a už převléknutá se objevím v Niallově ložnici.
Můj pohled nakrátko zabloudí na ležícího Nialla.
Má zavřené oči,drží v objetí zmuchlanou deku a mě nutí,abych se nad ním nevědomky rozplývala.
Pomalu k němu příjdu,sednu si na kraj postele a pohladím ho po tváři.
"Můžeme jet?" pronese tichým a lehce chraplavým hlasem.
"Niall,lež,půjdu sama" vlepím mu pusu na tvář,znovu ho pohladím a vtáhnu na jeho odhalené boky přikrývku.
"Ne,pojedu s tebou,slíbil jsem to" začne otevírat oči a prudce se zvedne.
"Nialle,nech toho" jemně ho zatlačím zpět na polštář "Jsi ti normální? Udělá se ti ještě špatně a v tomhle stavu tě nenechám někde řídit. Jedině,že by ses pak prospal u nás"
Niall si dá obě ruce pod hlavu,převalí se na bok a dlouze se na mě podívá.
"Coje?" kousnu se do rtu a začnu se smát.
"Ty jsi tolik roztomilá,když někoho poučuješ" zaostří očima a usměje se.
"Nech toho" začnu se smát a popíchnu ho ukazováčkem.
"Půjdu na sebe něco hodit a vyrazíme,ano?" chytne mě za ruku a donutí mě,abych se na něj podívala.
"Dobře" špitnu a usměju se na něho.
Snad nikdy jsem ho neviděla tolik roztomilého,jako teď.
Jeho vlasy jsou jako obvykle rozcuchané,ale tentokrát vážně každý jeho pramínek vlasů trčí do jiné strany,což Niallovi dodává vážně vzhled lamače dívčích srdcí.
Když Niall zmizí v šatně,zvednu se a snažím se ustlat postel.
Vlastně jsem i celkem ráda,že tu jsem,vždyť co bych asi dělala teď,kdyby mě našel cizí chlap,nějaký gangster nebo feťák?
Podívám se na sebe do zrcadla naproti mě a pomyslím si,jak Niall může "milovat" takovou holku jako jsem já.
Vždyť nemám ani míry modelky,ani prsa Bůh ví jak velká a už vůbec to v posteli neumím.
Jedině,že by Niall byl vážně ten typ kluka,který si vybírá podle srdce a vnitřních schopností dívky pomyslím si.
Dřív jsem bývala možná i trošku hezká,smála jsem se na každého,kdo prošel,nemívala jsem deprese ani migrény.
Je mi jasné,že už nikdy nebudu tou,kterou jsem bývala.
Sedíme s Niallem v autě a Niall mě veze domů.
"Myslel si to vážně?" vyloudím ze sebe.
"Ano,miluju tě.. Vážně" podívá se na mě Niall.
Znovu mnou projede ten zvláštní pocit.
"Nevěříš mi,že?" usměje se "V tom případě ti to budu muset nějak dokázat a věř,že já ti to dokážu"
"Nialle.." podívám se na něj a na krátkou chvíli ho uzemním "Opovaž se udělat něco,u čeho by ses měl zranit nebo zabít.. Já jen,nejde mi to do hlavy. Jak můžeš milovat někoho jako jsem já? Se na mě podívej,co ze mě je.. Totální troska-"
"Sophie,co to říkáš?" přeruší mě Niall "Jaká troska? Panebože,nech toho! Vždyť si pořád stejná a krásná Sophie"
"Nechtěj mě rozesmát" smutně odvětím "Vždyť nejsem ani pěkná jak modelka,ani to v posteli neumím..-"
"Ty si asi pořád myslíš,že mi jde o tohle.."
"Šlo ti o to,ještě dobrej půl rok zpátky"
Niall prudce zabrzdí a já se tak tak stihnu zapřit,abych zmírnila náraz.
"Sophie,víš co tu vůbec říkáš?" podívá se na mě "Neznám kluka,kterej by o tobě neřekl,že jsi pěkná.. A s tím,že to v posteli neumíš.. O tohle nejde..-"
"Tak o co jde? Proč mě miluješ?" zeptám se se slzami v očích "Vždyť po Londýně běhá tolik hezčích holek.."
Niall naštvaně vyleze z auta,obejde ho a otevře dveře na mojí straně "Pojď sem"
Znovu mě silně obejme a vlepí mi pusu do vlasů "Takhle už nemluv.."

ČTEŠ
Lost Survivors (Big Bad Boy 2) [CZ1DFF]
FanfictionDruhý díl knížky Big Bad Boy. I tentokrát se Sophie bude potýkat s mnohem horšími věcmi. Bude jí Niall podporovat a pomáhat,nebo se na Sophie úplně vykašle? Lži,láska,hádky .. © Lost Survivors (Big Bad Boy 3) [CZ1DFF] +13