Lost Survivors (Big Bad Boy 2) [CZ1DFF]

25.chapter [Everything will be okay in the end]

Ráno vstávám s ukrutnou bolestí hlavy,která se nakonec ještě zestupní,když slyším rádio řvoucí z kuchyně.
"Nialle,prosím,zeslab to.." přijdu do kuchyně,držím se za čelo a ťukám Niallovi na rameno.
Ten se na mě podívá,hbitě se nahne a rádio vypne.
"Já říkala zeslabit,ale to je jedno" usměju se a sednu si ke stolu.
"Takhle to bude lepší" špitne a podá mi vodu s aspirinem.
Je to jako bych byla po velké pařbě století.
"Díky" šeptnu,vhodím do vody prášek a pozoruju jej,jak se rozpouští a šumí.
"Volal tvůj táta.." sedne si ke stolu i Niall a posune ke mně talíř se šunkou,sýrem a zeleninou "Prý se dneska staví i s Violet"
"..jasně,už ho přímo slyším,jak mě podruhý vyslýchají" vezmu si rohlík z košíku na pečivo a napiju se vody.
"Nevím,zněl už líp než včera. Zajímalo by mě,jestli byl za Jessicou" odvětí Niall a já se na něj podezdřele podívám.
"Urychleně zapomeň na to,že ty nebo já,nebo my tam za ní pojedeme-"
"Ne,to jsem říct nechtěl" pčesvědčivě se mi zadívá do očí a rozmáchne rukama "Špatně si to pochopila.."
"Beztak si nad tím uvažoval.." šibalsky se na něj usměju a podívám se mu do očí.
Jakmile začne uhýbat pohledem,je mi to jasné.
"No dobře.." pochvíli špitne a zakoulí očima "Jen jsem chtěl vědět,co všechno se jí stalo.."
"V pohodě,Nialle" natáhnu ruku přes stůl k té jeho a jemně mu přejedu prsty po hrbetě jeho ruky.
Všimnu si,že Niallovi najednou naskočí husí kůže,ale zřejmě je mu to příjemné.
"Víš co jsem si říkal?" hlesne a nabídne mi čaj "Mohli bysme se jet projet. Naučil bych tě konečně řídit"
"Nialle,s tou nohou?"
"Proč by ne,stejně mě už ani nebolí" usměje se,zvedne se a odnese talířky od snídaně.
         Nikdy bych se nenechala ukecat,ale v Niallově případě je to samozřejmost.
Sedíme v autě,v rádiu hraje Gusttavo Lima - Balada Boa a Niall si pobrukuje do rytmu.
"Hele,nemám tě už vystřídat?" ptám se každých pět minut "Nemůžu se na tebe dívat,vážně tě to nebolí?"
"Zlato,ne,nebolí" podívá se na mě a usměje se "Aspoň tam budeme dřív a pak na tý odlehlý silničce se budeš moct projíždět sama"
Zakoulím očima a podívám se ven z okénka auta - Kolem nás není nic jiného než krásné podzimní stromy zbarvené do všelijakých barev a nespočet kaluží.
Když přijdeme k odbočce,která se stáčí doleva,Niall přibrzdí a s měkkým žuchnutím zabrzdí úplně.
"Tak prosím,slečno" odepne si pás a vytáhne hole ze zadních sedaček "Volant patří jen vám.."
Usměju se,otevřu dveře a vylezu z auta.
Do nosu mě uhodí svěží vzduch,který mi rázem udělá tolik dobře.
Přestává mě bolet hlava a cítím se líp.
S Niallem si vyměníme pozice a když si připnu bezpečností pás do zámku,Niall se na mě nejistě koukne a zeptá se "Připravená?"
"Celý život" odvětím,zatáhnu za řadící páku a pomalu přidám plyn.
Stočím volant na odlehlejší silnici a pomalu,ale jistě stoupáme do mírného kopečku.
"Kam vůbec jedeme?" zeptám se,když projíždíme álejí červenožlutých dubů.
"Jezdil jsem sem s tátou. Kousek odtud máme chatu,ale šíleně dlouho jsme tam nikdo nebyl. Občas sem jezdím k jednomu krásnýmu jezeru. Uvidíš,bude se ti to líbit" zasní se a věnuje mi jeden z jeho nejsladších úsměvů.
Pootevřu si okénko a nasaju ten dokonalý vzduch "Tak jak mi to jde?"
"Za normálních okolností bych to neřekl,ale jde ti to vážně dobře. Kdo tě to vůbec učil?"
"Děda Timotei" odvětím a usměju se.
Pevně držím volant a najednou se cítím tolik bezpečně.
"Bojíš se?" zeptám se Nialla hned po tom,co přidám plyn a vyjedu o něco prudčí kopec.
"Ne,to ne,ale víš co,nejsem na to zvyklej.. A ještě když řídíš ty" zasměje se.
Pochvíli mě upozorní,že mám přibrzdit,že už jsme na místě.
Když zajedu ke krajnici a zabrzdím úplně,Niall vydechne a hlesne "Tak jsme tady"
Otevřu dveře a málem šlápnu do kaluže.
To jsem teda dobře zaparkovala prolítne mi hlavou.
Pomůžu Niallovi s holemi a jakmile oba stojíme oběma nohama na bezpečné zemi,pomalu se rozejdeme pár kroků po malém a úzkém kamenitém chodníčku.
"Proč si mě sem nevzal už dřív?" pochvíli se ho zeptám,když se pomalu blížíme k rozlehlému jezeru.
"Jsi první,koho jsem sem vzal a dřív to ani nebylo potřeba. Nepotřebovala sis tolik vyčistit myšlenky,jako teď,nebo se mílím?"
"To mi jako vážně čteš myšlenky?" uhranutě se na něj podívám.
"Poznal jsem to na tobě,byla si neskutečně napjatá" špitne.
"Nikdy jsem nevěřila,že poznám někoho tak dokonalýho,jako jsi ty" obejmu ho kolem pasu a hlavou se mu zabořím do ramene.
"A já bych o tobě mohl vyprávět" pohladí mě po zádech "Vidíš? A ty jsi mi nevěřila,že na konci bude všechno v pohodě.."
"No jo,ale jestli to všechno v pohodě není,není to konec.."



                                          THE END
                  Lost Survivors (Big Bad Boy 2) [CZ1DFF]
             To be continued..
   With love your Minnie Horan :')
- Díky moc,že jste četli mou knížku,neskutečně si toho vážím :O ;33 Pro věrné čtenářky mám už teď připravený 3.díl Big Bad Boye s názvem Thunderstorm :) Stačí jen napsat,jestli mám uveřejnit ;33 Ještě jednou vážně moc děkuju :)!
                                                                                          Vaše Minnie Horan <3.