Lost Survivors (Big Bad Boy 2) [CZ1DFF]

20.chapter [Dare]

Jelikož je dneska pátek,což znamená konec školního týdne a otravné povinnosti do ní chodit,rozhodla jsem se,že se hned po škole stavím do obchodu něco nakoupit a udělám Niallovi skvělou večeři.

Je teď přece ten nemohoucí.

"Sophie,byla bych ráda,kdyby jsi se zase někdy stavila.." hlesne do telefonu babička Violet.

Pomalu scházím schody s telefonem u ucha a dávám si pozor,abych nespadla.

"Babi,tak dneska to asi nepůjde,víš přece,Niall má tu ortézu a je prostě tak nemožnej,takže chci dát na něj pozor.. Bůh ví,co by zase provedl,kdybych tu nebyla"

"A proč by si nemohla vzít i Nialla?" zeptá se.

"Babi,řídit nemůžu" odkašlu si a udělám delší pomlku ".. a přece Nialla nepotáhnu přes celý Londýn metrem"

Babička si povzdechne. Je mi jasné,že jí to mrzí,ale musí mě chápat.

"Dobře,tak přijeď kdykoliv,kdy se ti to bude hodit,drahoušku" dodá a my se rozloučíme.

Zamyšleně se vydám na cestu do školy.

Nevím proč,ale mám zvláštní pocit,že se u nás doma znovu zjeví Jessica.

         Je asi polovina vyučování,když scházím do přízemí školy,abych si mohla vyměnit své učebnice ve skřínce.

Cestou míjím spoustu známých tváří,jako jsou mé bývalé sousedky Amy a Carrie a hráči a kamarádi z fotbalového tým Zack,Tommy a Shaun.

Když pomalu přicházím ke své skřínce,všimnu si,že nedaleko od ní stojí postava zezadu připomínající Shai.

Dlouhé havraní vlasy osobě splývají po ramenech a když se ta osoba otočí,málem mi zapadne jazyk.

"Sophie!" zvolá Shai "Ahooj"

Najednou se ke mně rozeběhne a obejme mě.

"A-ahoj" konečně ze sebe vysoukám a poplácám jí jednou rukou po zádech "Co ty tu děláš?"

"Vrátila jsem se zpátky do Londýna,dostala jsem skvělou nabídku na další studium,tak si tu jen vyklízím zbytek skřínky" usmívá se jako měsíček na hnoji.

Upřímně,ani trošku mě neuklidňuje její přítomnost tady,na naší škole,a tady,v Londýně.

Dejme tomu v blízkosti Nialla.

Jako by Shai tušila,že myslím na Nialla,zhoupne se na špičkách a špitne "A co Niall?"

"Skvělý,bydlíme spolu.." tiše odvětím a zadám kód své skřínky.

"Vy- spolu.. bydlíte?!" zakoktá nevěřícně.

"Jo," nadechnu se "Mám to blíž do školy a aspoň Niallovi pomůžu s nájmem"

Je víc než jasné,že jsem Shai zaskočila - Stojí vedle mě s pusou otevřenou dokořán a kouká na mě,jako by viděla dvojitě.

"Aha,a to já se za ním chtěla stavit.." pochvíli špitne.

"Ale jo,stavit se můžeš" zavřu skřínku,poupravím si legíny a usměju se "Jen spíš až dnes odpoledne,Niall ke dveřím nedojde a já už budu doma.."

"Jak jako nedojde? Jemu se něco stalo?"

Jde jasně vidět,že Shai na Niallovi pořád záleží.

"To pako uklouzlo v koupelně a teď má asi na 3 týdny ortézu.." odvětím.

"Aha" vydechne "No nic,nebudu zdržovat,čeká na mě přítel.."

Mávnu na Shai,která pomalu odchází směrem k východu.

Teď mám ještě větší pocit,že se něco semele.

        "Nialle?" zavolám z předsíně,když za sebou zavírám dveře.

V bytě je ticho jako v hrobě,jen slyším digestoř jak hučí v kuchyni.

Má cesta míří právě k němu,abych ho vypla.

"Nialle,co si dělal v kuchyni,že máš zaplej digestoř?" křiknu a rychlými kroky mířím ke dveřím na konci malé chodby.

Otevřu je dokořán a zjistím,že si řvu na celý byt sama pro sebe - Niall leží v posteli,svírá v náruči mého medvídka a spí.

Pomalu položím tašku na zem a přiblížím se k posteli.

"Nialle?" lehce s ním zatřesu a kleknu si k posteli.

"Já nespím.." uzemní mě tichými slovy a i přes to,že má zavřené oči,se usměje.

"Jasně,takže co jsem řvala na celý byt?" poškádlím ho a pohladím ho dlaní po tváři.

Otevře své modré oči a řekne "Že mě miluješ? Mě to bylo hned jasný!"

Musím se začít smát.

Pomalu,ale jistě mi dochází,že Nialla začínám čímdál tímvíc milovat.