Lost Survivors (Big Bad Boy 2) [CZ1DFF]

17.chapter [Don't make a fool of me!]

Sedím v křesle a jsem natolik zamyšlená,že se mnou nehne ani náhle klapnutí dveří.

Když se konečně objeví ve dveřích obýváku táta,v obličeji se mu třpytí nadšený úsměv a oči mu jen štěstím blikají.

Vážně chci zničit život tomuhle chlápkovi? proletí mi hlavou při pohledu na tátu.

"Ahoj sluníčko" usměje se "Jsem rád,že si se zastavila.."

"Ánoo" zazubím se a dělám,že se nic neděje.

Teď není ta správná příležitost mu to říct pomyslím si.

"Sophie,pokud se nemílím,něco si mi chtěla,že? Včera jsem měl od tebe dva zmeškané hovory,ale pokaždé,když jsem ti to chtěl vzít,přestala jsi volat" povídá a zeslíká si sako.

"Tati" vydechnu "Něco ti musím říct,ale na tohle se musíš posadit.."

Táta zpozorní "Nejsi těhotná,že ne?"

"Ne" začnu se smát "To vážně ne,je ještě čas"

Vidím,jak se tátovi ulevilo.

Sedne si na pohovku a opře se "Tak povídej"

Naposledy sama sebe ujistím,že dělám dobře.

"Jde o Jessicu.." špitnu.

"Ano? A co s ní?" zeptá se.

"Tati.. Ona..- ona tě podvedla" zavřu oči a vydechnu.

"Sophie,zlato,není Apríl" začne se smát "A teď teda,co se děje..-"

"Tati,já si nedělám srandu" zvýším hlas "Opila dvakrát Nialla a vyspala se s ním,chápeš? Včera přišla ke mně a k Niallovi a říkala mu 'Zlato' .. A ještě se divila,co tam dělám já"

Tátovi se pomalu otevře pusa "Nedělej si ze mě srandu.. Já-"

"Musíš mi věřit" přeruším ho.

Místnost zalije nesnesitelné ticho.

Táta nechápavě kroutí hlavou "Sophie,a nebyla-"

"Ne,Jessicu poznám" ujistím ho "Byla to ona"

Najednou mu zmizí z tváře poslední náznak úsměvu.

"Já ti to musela říct.." zvednu se a sednu si k tátovi.

"Jsem rád,že si mi to řekla" odvětí.

"Vím,že to asi není fajn slyšet to odemně,ale .. Takhle mi to vysvětlil Niall a já mu věřím. Už kolikrát jsem ho viděla opilého a vážně,on si nepamatuje tolik věcí,které dělal když byl opilej.."

Táta mě obejme a já cítím,že zadržuje slzy "Ty jsi moje zlatíčko.."

Silně ho obejmu kolem krku a šeptnu mu do ucha "Jessica se mě nelíbila už od začátku"

"A co je nejhorší,já jí věřil.." sklopí pohled k zemi a vydechne "Cítil jsem,že se milujeme,jenže ona ze mě jen vysávala prachy a chtěla sex.."

"Moje slova,tati" poplácám ho po zádech.

V tom klapnou dveře podruhé.

"Zlato,jsem doma!" zazní protivný hlas a já slyším klapání lodiček na podlaze.

Táta se zvedne,podívá se na mě a řekne "Sophie,počkej tady,zachvilku jsem zpět a odvezu tě domů"

"Dobře" špitnu a čekám,co se bude dít dál.

Trošku se leknu,protože mi v kapse zavrní telefon.

Píše Niall. Otevřu zprávu,ve které se píše:

"Sophie,dojeď co nejdřív. Máme problém. Niall"

Vyděsím se.

Skoro okamžitě vytočím Niallovo číslo a čekám,až ten skřet telefon zvedne.

"Nialle? Co se děje?" hlesnu hned,když slyším rachot v telefonu.

"Sophie,v pohodě,jen se mi udělalo špatně a nějak blbě jsem spadl v koupelně..-"

"Co se ti stalo?" zděšeně ho přeruším.

"Asi jsem si něco udělal s nohou,co já vím" začne se smát.

"Ty imbecile,ještě se tomu směj" naštvaně hlesnu "Víš co? Hned tam jsem"

Nečekám na další jeho odpověď,prostě mu telefon položím a vystřelím z obýváku do kuchyně.

Je mi jedno,že se tam zrovna táta s Jessicou hádá,otevřu posuvné dveře a křiknu "Tati,beru si tvoje auto,Niall si zlomil nohu-"

"Tak ty si tady taky?! Ty zmetku malej!" zařve po mě Jessica.

Udiveně se na ní podívám a začnu se smát "Cože? Zmetku malej?!"

Jessica si dá ruce vbok a to už na ní zase křičí táta "Mé dceři nikdo nebude říkat zmetku!"

Užuž od táty čekám,že jí dá facku,jenže to by prostě nemohl být můj táta,pracovitý a zdvořilý Ir.

"Iane,já myslela,že se milujeme!" začne hraně brečet Jessica a já zakoulím očima.

"Tati,beru si to auto" naposledy špitnu a letím ke dveřím.

"Sophie!" zastaví mě táta.

"Ano?" otočím se.

"Vždyť nemáš řidičák" řekne táta a káravě se na mě podívá.

"No a? Beztak už ho za rok dostanu,tak co" odvětím a zmizím na chodníku před domem.

Když vidím,že vedle tátova auta stojí i Jessičin Ford Focus,pomalu se k němu přiblížím a kličkem od tátova auta udělám na kapotě jejího auta hlubokou ríhu.

"To by pro začátek mohlo stačit.." usměju se a rozhodně se rozejdu k tátovu autu i s klíčky.