Lost Survivors (Big Bad Boy 2) [CZ1DFF]

21.chapter [Fear is only in our minds]

Sedím v malém křesílku naproti Niallovy postele a koukám,jak leží zabalený v peřině.
Hlavu mám mírně nakloněnou na pravou stranu a přiblble se usmívám.
"Sophie,můžu se tě na něco zeptat?" najednou se ozve a mě hlas probudí ze snění.
"Samozřejmě" odvětím a s úsměvem na rtech řekám,co z Nialla vypadne.
"Je to divný,ale.. Chodíme spolu?"
Široce se usměju "Myslím,že to tak vypadá,ale upřímně,nevím.. Je to zvláštní. Po tom,co spolu zažíváme,bych řekla,že to asi není jen kamarádství"
"Hodně bych chtěl,abychom spolu byli a bylo to už všechno fajn" podívá se na mě "Ale mám zároveň obrovskej strach.."
"Z čeho?" vyděsím se.
"Víš,jakej jsem a bojím se,abych tě zase nezklamal a nepodvedl tě"
Na krátkou chvíli se mi zatají dech.
"Nialle,teď mi vysvětli,nad čím ty přemýšlíš.. " zakoulím očima "Když si budeme navzájem věřit a budeme si oba dávat bacha,půjde to"
Usměje se,
"Pojď za mnou" usměje se,opře se zády o čelo postele a odkryje peřinu.
Překvapeně se zvednu,na nic nečekám a lehnu si k němu do náruče.
"Neboj se,ano?" ujistím ho,když si přes mě přehodí ruce a přikryje mi nohy "Nedovolím,aby jsme se zase tolik hádali"
"A ty mi pak rozmlouvej,že nejsi dokonalá" políbí mě na tvář "Ty jsi prostě nejúžasnější"
Pomalu zavřu oči a zavrtím se v jeho náručí.
Najednou se cítím v bezpečí. Nikdy jsem nic podobného nezažila.
         "Nialle,co jsi proboha dělal s tím rajským protlakem?" křiknu na to blonďaté pako z kuchyně - Celý dřez je upatlaný od rajského protlaku a v jednom rohu kuchyňské linky se skví otevřená plechovka od onoho protlaku.
"Koukni se do mikrovlnky" křikne nazpět z obýváku a dál sleduje ten povedený fotbal.
Zděsím se,opatrně pootevřu dřívka mikrovlnné trouby a otevřu pusu v úžasu.
"Neříkej mi,že ty jsi vařil" dám si ruce vbok a podívám se směrem k obýváku.
"Já se nudil" ozve se odpověď.
Vydechnu,zavřu mikrovlnku a dál se věnuju umývání kuchyňské linky.
Za mými zády tiše hraje rádio a míjí se se zvukem puštěné televize.
Venku se oblaka zatáhla a mě to počasí připomíná starou nostalgii ještě u babičky.
Jako bych byla starší ženská v přechodu. Připadám si tak - Stojím v kuchyni u plotny,starám se,jako zodpovědná matka a dokonce už začínám mít takové reflexy.
"Zlato?" zavolá na mě Niall a já zpozorním.
To jako bylo na mě? proletí mi hlavou.
Pomalu dojdu do obýváku a odpovím "Ano?"
"Pojď sem,prosím"
Sednu si opatrně na gauč vedle Nialla,který svírá v dlani svůj telefon "Přišla mi zpráva od Shai. Ona je v Londýně?"
"Nialle,promiň" zkousnu si spodní ret a zatvářím se provinile "Zapomněla jsem ti to říct. Píše ti,že se chce s tebou vidět?"
Niall se nachvíli zakaboní.
"Píše mi,že stojí před naším domem" špitne.
Vykulím na něj oči "Cože?"
"No,prej jo a že jí máš dolů přijít otevřít,že neví,který zvonek je náš.."
          Bachraté mračna se zbarvily do černé barvy a tentokrát to už doopravdy vypadá,jako by se venku měli ženit všichni čerti.
Odemykám velké dveře do domu a když otevřu,polije mé odhalené nohy chlad.
Přitáhnu si ke krku mikinu a vyběhnu jen v bačkorách k brance,která je zřejmě také zamčená.
"Sophie,no hurá!" rozmáchne rukama Shai a usměje se.
"Promiň,dřív to nešlo" odvětím a rychle odemknu i branku do zahrady "Uklízela jsem a Niall ti těžko mohl jít otevřít"
"Pochopila jsem" špitne,vtlačí se do zahrady a když za ní zavírám branku,krátce se na mě podívá "To jsou Niallovy kraťasy?"
Zamračím se. Sjedu pohledem po svých křivkách až ke stehnům.
"No,proč?" zeptám se obratně.
"Ale nic" pousměje se "Jen si pamatuju,že je Niall měl na sobě posledně,když jsme se viděli"
Na čele mi naskočí dlouhá vráska a já znervózním.
"Aha" vypadne ze mě "Tak pojď,ať ještě nezmokneme"