Vyvrhel - Slzy minulosti (KOREKCE)

Kapitola čtvrtá

Začalo se stmívat. Feria si kontrolovala všechno vybavení. Když zrovna prověřovala tětivu luku, přišel za ní  Raven. 

,,Tady máš," pronesl s úsměvem na rtech jí podal něco zabaleného v plátně.

,,Díky."

Usmála se na něj a začala balíček rozbalovat. Uvnitř byl přívěšek ve tvaru kočky.

,,Ty přece víš, že šperky nenosím."

,,Tohle taky není jen přívěšek," odvětil a ukázal jí rýhu, která oddělovala kočku na dvě poloviny.

,,Otevři to," pobídl ji.

Feria pomalu odšroubovala obě části od sebe. Uvnitř se skrývala krátká tenká čepel ostrá jako šídlo. Zase dala přívěšek dohromady.

,,Vážně moc děkuji," řekla a políbila ho na tvář.

Mezi Feriou a Ravenem už nějaký čas panovala vzájemná náklonnost. Raven byl jeden z mladších členů skupiny, proto se za nedlouho stal Feriiným přítelem a později už něčím, co přesahovalo hranice obyčejného přátelství. Byl to obyčejný muž, který měl vypracovanou postavu, avšak jeho zevnějšek celkem kazil zlomený nos. A i když nebyl zrovna nejkrásnější, zasloužil si Feriinu důvěru a to bylo důležitější. Několikrát už jí totiž zachránil život.

,,Já jen chci mít jistotu, že se ti nic nestane."

,,Ty snad chceš říct, že už se mi někdy něco stalo?"

Povzdechl si. ,,Hlavně se nenech chytit."

,,Neboj nenechám," ujistila ho a on ji objal.

Odtáhla se od něj. ,,Už musím jít."

Než vyrazila, nenápadně si z táborové kuchyně, dá-li se tak nazvat hromada věcí u jednoho z přístřešků, "půjčila" láhev s kořalkou.

Když se dostala do města už byla tma. U vozů stálo pět strážných. Jeden z nich zrovna obcházel okolí. Ideální cíl. 

Opatrně se schovala za jeden ze složených stánků v uctivé vzdálenosti od strážných. Tak daleko aby si jí jen tak nevšimli, ale aby byla ona dost blízko.

 Asi 15 minut pozorovala trasu kudy strážný chodil. Za tu dobu to stihl obejít třikrát. Pokaždé šel stejně rychle a ani trochu nezměnil směr. Bylo to tak předvídatelné. 

Když už se chystal na další obchůzku, přesunula se ke stánkům v úseku, ve kterém nebyl strážný viděn ostatními.

Čekala, než tam strážný dojde. Byla skrčená a už ospalý strážný si jí ani nevšiml. Postavila se, přiblížila se k němu zezadu a praštila ho vší silou jilcem dýky do hlavy. Strážný  se obrátil oči v sloup a podlomil se kolenech.

Feria ho rychle zachytila. Udržet ho nemohla, ale aspoň zpomalila jeho pád. Oblékla si na své oblečení jeho kabát a kroužkovou košili. Na hlavu si nasadila těžkou helmu. Rychle ho svázala, dala mu do pusy roubík  a odtáhla tam, kde věděla, že hlídka nechodí. 

Okamžitě odběhla k místu o němž věděla, že tam šel strážný zase vidět svými kolegy.  Kráčela pomalou chůzí po jeho trase a doufala, že si zbylí strážní nevšimnou, že se tak trochu prohodila. Naštěstí už jim ospalost mírně zatemnila smysl a tak pokračovali ve své práci, jako by se nic nestalo.

Pro Feriu nastali strastiplné časy. Doufala, že ji přijde někdo vystřídat, než se strážný probudí.