Tajemné Lži

1.kapitola-Útěk ze Zobí ulice

Je slunečné pondělní ráno. Řekli byste si, kdo by nebyl šťastný? Vždyť začaly prázdniny a navíc je krásný slunný den. Ale mýlíte se. Je tu jeden chlapec, který sedí u okna jako hromada neštěstí, myslíc, že už snad nikdy nebude lépe. A není to nikdo jiný než Harry James Potter. Dnes ráno se Harry rozhodl přivstat. Bylo okolo šesté hodiny ranní. Dursleyovi vstávali okolo deváté. Chlapec měl jako vždy za úkol v osm hodin připravit snídani. Nejraději by se na vše vybodl. Celé tohle dění okolo něj mu nesmírně drásalo nervy. Brumbál Harrymu na konci školního roku slíbil, že prázdniny stráví v Doupěti. Chlapec s nadějí vyčkával, jenže nikdo nikde. Zřejmě na něj dočista zapomněl. Jeho nejlepší kamarád Ron mu dennodenně posílal dopisy s informacemi o kouzelnickém světě. Jak se již mohl dozvědět, všichni předstírají, jako by se nic nedělo. Harry neměl sebemenší chuť dále čekat na Brumbála. Jenže, co jiného mu zbývalo? Jen tak nepřítomně hleděl do dáli. Cítil, jako by ho snad kdosi sledoval. Tato představa ho velmi děsila, ale navzdory vší nenávisti musel uznat, že u Dursleyů je v bezpečí.
A náhle se mu myšlenky opět stočily k jeho kmotrovi. Opět ho přepadl onen nekonečný smutek, zřejmě už nikdy nekončící. Cítil, jako by mu někdo kdosi vrazil dýku do srdce. Pociťoval nesmírnou bolest, kterou náhle nahradil pocit viny. Jen on může za to, že je Sirius mrtvý. Kdyby se tehdá nevydal na ministerstvo, nic z toho by se nestalo. Opět by byli spolu. Avšak nyní nemá absolutně nikoho.
Lehce leknutím nadskočil, když za svými zády uslyšel předem nastavený budík. Čas uvařit snídani, pomyslel si otráveně. Harry tiše po špičkách sešel schody dolů směrem do kuchyně. Připravil jednoduché tekuté těsto a na mírném ohni začal smažit placky. Jakmile dokončil své dnešní ranní kulinářské dílo, rozhodl se nejdříve potají nasnídat sám.
,,Pottere!" vyštěkl z horního patra strýc Vernon.
Harry hbitě spolkl palačinku, načež se začal dusit a když zaslechl dusající kroky, které se linuly celým domem -  strýček Vernon nikdy nepochopil umění ladného kroku -  ihned připravil talíře na stůl a začal připravovat domácí jablečný džus.
,,Co tu ksakru děláš?" ozvalo se za jeho zády.
,,Připravuju snídani."
,,Otoč se ke mně, když s tebou mluvím!" Harry se neochotně otočil čelem k rudému strýci.
,,Vysvětli mi, proč jí děláš tak brzy? Akorát vzbudíš našeho Dudleyho!"
,,Jsem tichý jako myš. Řekl bych, že ho tak akorát vzbudíš ty svým řevem," neovládl se již.
Strýc Vernon po něm vztáhl svou ruku, avšak Harry stačil hbitě včas uhnout.
,,Jak se opovažuješ?!"
,,Už nejsem malý dítě," odsekl Harry a chystal se dodělat jablečný džus.
,,Neotáčej se ke mně zády, když s tebou mluvím ty kluku mizerná! Padej do svýho pokoje! Nemám sebemenší chuť pít nebo jíst něco, cos uvařil těma svýma úchylnýma prackama!"
Bez žádných námitek ho s chutí poslechl a spěšně vyběhl schody do svého pokoje.
Skvělé zlepšení ranní nálady, že?
Avšak Harry netušil, že celou tuto situaci sledoval někdo, koho nenáviděl stejně, jako samotného strýce Vernona.

***

Již na začátku letních prázdnin se konala schůze Fénixova řádu. Tentokrát v Bradavicích. Brumbál vyžadoval pomoc všech členů, kteří by byli ochotní Pottera přes den hlídat. Severus nemohl uvěřit, že Brumbála něco takového mohlo životě kdy napadnout. Všichni členové samozřejmě souhlasili a rozhodnutí ochránit Pottera za každou cenu mezi sebou přikyvovali, tedy až na Severuse. Ředitel však jeho nesouhlas záměrně přehlédl, a když ho jednoho sobotního rána požádal o převzetí hlídky, čaroděj na něj zůstal jen nevěřícně zírat.
,,To snad nemyslíte vážně?" vydal nakonec ze sebe.
,,Ano, myslím Severusi," ujistil ho stařec a vytrvale se mu zahleděl do očí.
,,Tak to vás musím zklamat. Nemám sebemenší zájem o hlídání skoro adolescentního a rozmazleného spratka."
,,Žádám tě, aby ses šel na vlastní oči přesvědčit, že u jeho příbuzných ho NIKDO nerozmazluje."
,,Necítím potřebu-"
,,Jen jednou. Pár hodin ti přece neublíží," skočil mu do řeči. ,,Prosím." Znal Brumbála natolik dobře, aby poznal, kdy nemá žádnou šanci prosadit své a vzdor proti starci je tedy marný.
,,Dobrá tedy," povzdechl si otráveně. ,,Jen jeden den."
,,Dva dny."
,,Brumbále-" ,,Dělám si legraci," zasmál se ředitel. ,,Nymphadora Tonksová právě dokončuje svou hlídku, řekne ti instrukce a za tři hodiny se za tebou přemístí Arthur Weasley."
Skvělé ranní zlepšení nálady, že?

***

Dalších pár minut seděl na posteli ve svém pokoji a lítostivě přihlížel na Hedviku, která ho svým pohledem vybízela o svobodu.
,,Moc se omlouvám, ale strýc Vernon by mě zabil, kdyby zjistil, že jsem tě vypustil ven. Musíš vydržet, každou chvíli by měli odjet." Sova jen cosi zahoukala a Harry se jí dále pohledem omlouval. Uběhlo dalších několik minut a když Harry konečně uslyšel zvuk startujícího motoru, odvážil se sejít schody dolů a obhlédnout situaci. Skvělé! Dursleyovi jsou pryč! Harry vyběhl zpět schody nahoru a spěšně otevřel dvířka od klece.
,,Sejdeme se na Grimmauldově náměstí, ano?" Nato sova spokojeně vylítla z okna ven. Jelikož Harry stále nebyl plnoletý, rozhodl se pro útěk inspirovaný z třetího ročníku. Pro upřesnění, útěk záchranným autobusem. Je skoro plnoletý a Grimmauldovo náměstí je dostatečně bezpečné. Navíc, Brumbál mu slíbil léto strávené u Weasleyů, a jestliže to není schopen dodržet, osvobodí se Harry sám.
Své věci neohrabaně naházel do kufru, prázdnou klec připoutal k zavazadlu a vydal se ven. Jeho kufr byl těžší než očekával a proto mu také zabralo vhodnou chvíli, než se dostal na chodbu. Hlavní dveře byly zamčené.
Ksakru. Dursleyovi byli naštěstí natolik hloupý, že zapomněli na druhý únikový východ, tedy zadní část zahrady. Dveře byly k jeho obrovské úlevě odemčené a tak se Harry s kufrem dopotácel na hlavní ulici Zobí ulice. Šlo to k jeho smůle velmi pomalu, jelikož kufr byl opravdu těžký a mohutný. Jakmile si na místě oddychl, ihned ucítil přítomnost něčí magie. Zmateně se zadíval jedním směrem a když zaostřil zrak, všiml si černé postavy. Sinalá pleť, hákovitý nos, mastné vlasy a oči plné nenávisti. Snape. Obyčejný mudla by jej jiste jen tak nespatřil. Ihned se s mohutným kufrem dopotácel schovat za roh domu a pokračoval jinou cestou. Nakonec pozvedl svou hůlku nad hlavu a doufal, že záchranný autobus skutečně přijede. A také přijel. Přesně tak, jak si ho Harry pamatoval.
,,Dobrý den, já jsem Stan Silnička a- páni! Ty jsi Harry Potter, že?"
,,Ano. Potřebuju svést do Londýna-"
,,Vím kam," skočil mu do řeči Stan Silnička. ,,Umím číst myšlenky," dodal hrdě se vztyčenou bradou. Po jeho marné snaze uzvednout holýma rukama kufr byť jen centimetr od země, kufr nakonec odlevitoval dovnitř autobusu a Harry ho následoval. Měl v plánu Stanovi zaplatit, jenže ten slušně odmítl.
,,Jsi přeci Vyvolený! Můžeš se vozit zadarmo," usmál se křivě. ,,Jedem Ernie! Určitě jsi slyšel, kam!"
Náhle se kouzelný autobus prudce rozjel a Harry zády dopadl na jednu z postelí. V jeho mysli zavládl klid a mír, zatímco nechával za sebou Zobí ulici.

***

Svým upřeným pohledem sledoval, jak dva obézní mudlové a Petunie odjíždějí bez Pottera svým autem pryč. Trvalo při nejmenším hodinu, než se rodinka vrátila zpět. Otráveně sledoval, jak se oba muži belhají zpět do domu a za nimi kostnatá rozhlížející se Petunie, zda jejich příjezd kdosi ze sousedů nezpozoroval.
,,Kde je ten Potter?!" zahřmělo náhle v domě. Nato Severus konečně zpozorněl a strnul.
,,Petunie! On zas utekl!"
,,Nekřič Vernone! Alespoň máme klid!" ozvala se nervózně Petunie a neustále se kolem sebe rozhlížela, zda je nikdo z otevřeného okna nezaslechl.
,,Vsaď se, že až ti úchylové z jeho školy zjistí, že ten mizera utekl, budeme mít z toho pěkný problémy! Ale ne, já toho spratka pod mojí střechu už nikdy nepustím!"
Severus již na nic více nečekal a spěšně se přemístil zpět do Bradavic.