Tajemné Lži

62.kapitola-Sbohem

,,Hermiono! Jak se dá dostat do Malfoy Manoru?"
Dívka na něj vyjeveně zírala.
,,Prosím! Je to nutný."
,,No... ehm, nevím."
Harry si frustrovaně povzdechl.
,,Ale pokud bychom mysleli logicky," řekla a chlapec náhle pocítil naději. ,,Profesor Snape se také musí nějakým způsobem dostat na Smrtijedské schůze. Myslím, že v jeho kabinetě se možná dá z krbu letaxovat."
,,Vážně? Jseš si tím jistá?"
,,Nejsem," zaváhala. ,,Může se třeba přemístit za ochranným štítem a nebo se letaxovat jen u profesora Brumbála, proč se vůbec ptáš?"
,,Jen tak," mávl ledabyle rukou a chystal se na odchod.
,,Harry."
,,Ano?" otočil se.
,,Doufám, že se nechystáš udělat nějakou hloupost."
,,Ne, totiž já..." koktal a nakonec si poraženě povzdechl. ,,Pojď sem," řekl a když k němu dívka nejistě přešla, silně ji objal.
,,Harry," vzlykla. ,,Nechoď."
Pochopila...
,,Musím, on je v bezvědomí."
,,Kdo?" odtáhla se zmateně. ,,Profesor Snape?"
,,Jo, až umřu, musíte přijít Voldemorta zabít, ale někdo musí být zároveň furt se Snapem. Musíte na něj dohlédnout."
,,Nemusíš to dělat, jestli nechceš," zamumlala a po tváři jí rázem steklo několik slz.
,,Víš, že musím."
Smutně přikývla. Její tělo se neustále otřásalo vzlyky.
,,Budete se mít líp. Budeš moct být s Dracem a on už nebude v ohrožení Voldemorta," pousmál se. ,,Můžeš využívat dědičnou místnost a vyřiď Remusovi, že jí taky může kdykoliv navštívit. Teda, pokud ti to nebude vadit," zasmál se slabě. ,,Nebudete už žít ve strachu a nebezpečí."
,,Zato ve smutku a vzpomínkách."
,,Sbohem," zamumlal, jelikož už nebylo času nazbyt a jednak nevěděl, jak ukončit jejich rozloučení.
,,Harry..."
,,Běž na ošetřovnu, připravte se."
,,Ne, Harry!"
,,A nezapomeň vše vyřídit Ronovi a zkuste se prosím co nejmíň hádat," pousmál se slabě a nakonec odešel.
,,Harry!"
Ignoroval ji, kdyby se ještě naposledy zastavil či jedinkrát za sebe ohlédl, nebyl by již schopen odejít.
Co nejrychleji utíkal do sklepení. Jenže zbytečně. Neměl se jak dostat do onoho kabinetu. A i kdyby nějaký ten způsob našel, Alohomora by jistě nezabralo. Jeho otec hloupý opravdu nebyl.
,,Sakra," sykl.
,,Co tu pohledáváš Pottere?"
Otráveně se otočil čelem k Malfoyovi.
,,Hádej, potřebuju se dostat do Snapeova kabinetu," vyhrkl, aniž by pomyslel na jakékoli následky.
,,Pojď za mnou."
,,Aha?" zarazil se a udiveně jej následoval.
,,Nejsem tak hloupý, jak si myslíš Pottere. Cítím, že se něco děje," vysvětlil a následovně si prstem poťukal na zakryté předloktí.
,,Jak?"
,,Jsme všichni propojení. Cítím, že někoho v mé blízkosti mučí, ale nevím, jak to zrovna TY chceš zastavit," odfrkl si a náhle se zastavil.
,,Tím pádem asi hloupý budeš, když ti to ještě nedošlo," ušklíbl se Harry a vyčkával.
Malfoy se přiblížil ke kamenné zdi a zašeptal jakási tajemná slova, kterým Harry ani za Merlina nemohl porozumět. Nato se stěna odsunula a Harry překvapeně hleděl dovnitř kabinetu.
,,Tak dělej ne?"
Chlapec ihned vstoupil a Malfoy v jeho závěsu také. Harry přešel ke krbu, nabral hrst letaxu a-
,,Počkej, počkej," uchechtl se náhle blonďák. ,,Kam, že se to chystáš jít?"
,,Letaxovat," opravil ho Harry.
,,POČKEJ," došlo mu náhle a ironicky se rozchechtal. ,,Ty se právě chystáš letaxovat do Malfoy Manoru?"
,,Možná."
,,Vážně si myslíš, že ho porazíš? Hrabe ti Pottere? Promiň, ale já nejsem jako ti ostatní naivci, co věří, že jednou Pána zla zabiješ a ty se staneš spasitelem našeho světa," ušklíbl se. ,,Možná ti to nedochází, ale ON není tak slabý, jak si myslíš. Je dokonce mnohem silnější, než si myslíš. To nedokážeš, vždyť si právě kráčíš smrti vstříc!"
,,A možná, že o tohle mi právě jde."
Tentokrát na něj Malfoy zůstal němě s pootevřenou pusou zírat.
,,Ty ses snad zbláznil!" vykřikl. ,,To... to nemůžeš! Jak nám tím asi tak pomůžeš??"
,,Vy ho budete muset zabít."
,,Ale vždyť ty jsi Vyvolený!" řekl a jako hysterická holka začal přecházet po kabinetě sem a tam.
,,Musí mě zabít."
,,A to řekl kdo? Brumbál?" ušklíbl se Malfoy.
,,Ne, věštba," zalhal, i když zas tak daleko od pravdy také nebyl.
Tentokrát na něj vytřeštil oči. ,,U Salazara, co budem dělat??" chytal se za hlavu.
,,Já budu muset umřít a vy ho potom musíte jít zabít. Jakmile se letaxuju, ihned se nějak dostaň na ošetřovnu, kde by už momentálně měla být i Hermiona. Možná tam bude i Ron, tak se prosím nepohádejte," zasmál se slabě.
,,To snad nemyslíš vážně," opakoval neustále dokola.
,,Slib mi, že ho porazíte."
,,Počkat, ty chceš, abych se JEMU postavil?"
,,Nebudeš proti němu sám."
,,Ne... to přeci nemůžu," mumlal si sám pro sebe.
,,Tak mi alespoň slib, že se postaráš o Hermionu."
Opět se zarazil a jako blázen si ho vyjukaně přeměřoval.
,,Slib mi to! Už není času nazbyt."
,,Slibuju," pronesl pevným tónem vyspělého muže, který je ochoten se postarat o svou ženu.
Nebylo to směšné? Malfoy a vyspělý muž?
,,Počkej ještě!" zadržel ho blonďák. ,,Na oplátku mi ty slib, že jsme se rozloučili jako přátelé."
Náhle Harry znejistěl.
,,Dělej! Jak už jsi sám říkal, není času nazbyt."
,,Ano," odpověděl.
Malfoy se zarazil, na chvíli se mu vpil do očí. V těch bouřkových se zračil strach.
,,Stačí,když jen nahlas a zřetelně zvoláš Malfoy Manor. Měl by ses objevit ve vstupní místnosti."
,,Důkladně si promysli na čí straně skutečně jsi," řekl naposledy Harry.
,,Já..."
,,Malfoy Manor!"
Naposledy zahlédl bledě vystrašený výraz blonďáka, u kterého doufal, že jejich rozloučení by za normálních okolností proběhlo více radostněji. Radostněji z toho důvodu, že se oba již nikdy neuvidí a jejich nenávist, která mezi nimi panovala, se konečně lehce rozpustí jako obyčejná ranní mlha.
Zelené plameny ho pohltily a vteřinu nato se objevil v jakési temné ale přesto honosné místnosti. Opatrně vystoupil z krbu.
,,Drahá? My dnes očekáváme nějakou návštěvu?" ozval se z dálky Lucius Malfoy.
,,Nemyslím si Luciusi."
,,Mám se tam jít podívat?" ozvala se Bellatrix a v Harrym se rázem vzedmul vztek.
Náhle se však zamyslel. Má se nechat chytit, aby jej Bellatrix rovnou odvedla k Lordu Voldemortovi, nebo se měl raději schovat a dojít si za samotným Pánem zla sám?
,,Haló? Kdopak tu k nám přišel na návštěvu?" ozval se nechutně sladký hlas čarodějky.
,,Možná někdo, koho bys tu ani nečekala."
Za rohem vyšla čarodějka s údivem ve tváři, který se rázem proměnil v šílenou radost.
,,HALLY POTTEŘÍK!" vykřikla radostně.
,,Bello! Kolikrát jsem ti říkal, abys nespouštěla falešný poplach," křikl otráveně Malfoy. ,,Nemusíš každého zatoulance, který nosí kulaté brýle ihned nazývat tím spratkem..."
Na chodbě se náhle objevil Malfoy starší, jakmile Harryho spatřil udiveně strnul.
,,Vida," ušklíbl se potěšeně. ,,to je mi ale vydařená návštěva."
,,Co tu jen tak stojíš Luciusi? To ho snad nejsi schopen pozvat dál? Chudáček Potteříček tu musí na chodbě stát a mrznout. Měli bychom všechny a především Pána zla svolat, taková návštěva se přeci tak často nevidí."
,,Nemusíte svolávat všechny, mně stačí jen Voldemort," odsekl drze.
,,JAK SE OPOVAŽUJEŠ-"
,,Mdloby na tebe!" vykřikl Harry.
Nepřipravená Bellatrix odletěla na druhý konec chodby.
Proč by si Harry naposledy nezazápasil? Tak i tak, stejně vše skončí jeho smrtí. Jeho nenávist k Bellatrix dále rostla.
,,Ty jeden malý-"
,,Pouta na tebe!"
Malfoy byl svázán.
,,Deprimo!" podlaha se společně s Malfoyem propadla do sklepení.
Harry rozzuřeně přešel k Bellatrix, která ležela na zemi v bezvědomí.
,,Enervate," zamumlal.
Pomalu otevřela oči a zmateně se zahleděla na chlape, dokud jí zřejmě nedošlo, že je to Harry Potter komu právě hledí do očí.
,,Ty-"
Chvatně jí přiložil hůlku ke krku. Ihned zmlkla a s přerývaným oddechováním mu vystrašeně pohlédla přímo do očí.
,,Jak se teď cítíš?" zeptal se náhle. ,,Jak se cítíš na pozici ubohého člověka, kterýho dělí jen pár vteřin od smrti?"
,,To neuděláš," uchechtla se.
,,To si jen myslíš," přimhouřil oči a ještě více zaryl svou hůlku do jejího kostnatě bledého krku.
,,To by můj bratránek nechtěl."
Malinko sebou cukl. ,,Určitě by si přál tvou smrt stejně jako já."
,,To sice ano, ale nepřeje si, aby se jeho kmotřenec stal vrahem."
Chtěl by to Sirius? Jak by se tvářil, kdyby Harryho takto zahlédl?
Do očí mu pomalu vhrkly slzy. Sirius je mrtvý.
,,Věř mi chlapče, tohle neuděláš. Siriusovi by to velmi ublížilo vidět tě takhle," posmutněla teatrálně.
,,Na tom už stejně nezáleží. Zaplatíš svým životem za jeho smrt!"
Vztek v něm vzplanul a už nešel potlačit. Byl moc silný.
,,To neuděláš!" křikla již vystrašeně.
Rozhněvaně jí hleděl do očí. Rozmýšlel, má to udělat či ne?
,,Ano, máš pravdu. On to neudělá."
Prudce se otočil čelem k Pánovi zla. Pocítil, jako by se snad minulost opakovala.
,,Samotný Harry Potter mě přišel poctít svou návštěvou," rozpřáhl náruč Voldemort s falešným úsměvem. ,,Bello, můžeš jít."
,,Ale, můj Pane, já-"
,,Bez dalších námitek."
,,Ano, ano můj Pane," vstala, uklonila se a kamsi odcupitala.
Voldemort následně přesunul svůj zrak na Harryho. K jeho překvapení beze slov kamsi odešel. Chvíli zmateně zíral na místo, kde před chvílí stál.
,,Budeš mě následovat a nebo tam budeš dále postávat jako tupec?" ozval se náhle v jeho mysli a Harry udělal nejistě krok vpřed. ,,Ano, správně. Teď stále rovně a poté vejdeš do prvních dveří vlevo."
Protočil oči v sloup, ale přesto se držel jeho pokynů.
,,Vítej ve Velké síni," ušklíbl se Voldemort ledově a teprve až nyní Harry pocítil strach. ,,kde se pořádají různé slavnosti, velkolepé večeře a dokonce i schůze."
,,Schůze?"
,,Ach jistě, smrtijedské schůze. Schůze, které navštěvoval tvůj otec, ale to už jistě víš," pronesl Voldemort ledabyle.
,,Ano, vím," procedil skrze zaťaté zuby.
,,To jest dobře. Předpokládám, že to kvůli němu tu jsi."
,,Ano i ne."
Udiveně pozdvihl své obočí, které vlastně ani neměl. ,,Povíš mi ten druhý důvod?"
,,Přišel jsem to s tebou skoncovat."
Nato se stejně šíleným smíchem, jako Bellatrix rozesmál. Harry ho se stoickým výrazem pozoroval, avšak uvnitř jeho těla se třásl strachy. Zbývaly už možná jen vteřiny, které ho dělily od smrti, jak jen mohl zachovat klid?
,,Dobrá, dobrá," řekl, když konečně popadl dech. ,,Můžeš začít," řekl, jako by snad zahájil jakousi hru.
I když na druhou stranu pro Lorda Voldemorta to hra skutečně byla.
,,Nejdřív ho přestaň mučit."
,,Pročpak?"
,,To je mé poslední přání."
,,Poslední přání? Náš Harry Potter je snad už smířen se svou smrtí?" optal se udiveně. ,,Dobrá tedy," uchechtl se, vyhrnul si rukáv a začal cosi mumlat. ,,Připrav se na bolestnou smrt Harry Pottere."

***

,,-utekl do Malfoy Manoru."
,,Respektive se tam letaxoval."
,,Odkud?"
,,Ze Severusova kabinetu."
,,Pane, musíme něco udělat!"
,,Harry," zamumlal Severus. ,,Kde je Harry?"
Pomalu otevřel oči a ihned zaregistroval přítomnost, Weasleyho, Grangerové a Draca. Podivuhodná kombinace...
,,Poppy! Severus se už probudil, honem!" vyhrkl Brumbál.
K jeho lůžku přiběhla ošetřovatelka se starostí ve tváři.
,,Pane, prosím, musíme něco udělat," naléhala neustále Grangerová.
,,Je to jeho osud," namítl stařec.
,,Co se stalo?" domáhal se Severus odpovědi.
,,Musíme mu jít alespoň na pomoc."
,,To nemůžeme, je to příliš riskantní," namítl Brumbál.
,,Takže on se obětuje kvůli nám a my tu budem jen tak sedět?" ozval se Draco.
Obětuje??
Prudce si sedl a opatrně vstal.
,,Severusi!" vykřikla Poppy.
,,Severusi, lehni si zpět prosím, jsi příliš oslabený," prosil ho ředitel.
,,Vy jste nechal MÉHO syna, aby jsi to nakráčel přímo smrti vstříc?"
,,Byla to jeho volba," posmutněl a Severus tomu nemohl uvěřit.
Se zděšením ve tváři na něj zíral.
,,Lehni si."
,,Tohle vám neodpustím," sykl a vyrazil směrem ke krbu.
,,Severusi! Čekej!"
,,Kabinet Severuse Snapea."
Plameny ho pohltily a vteřinu nato se objevil ve svém kabinetě. Ihned přešel ke svému stolu, kde ležel jakýsi dopis.

Vím, že až to zjistíš, tak se ihned letaxuješ sem, aby ses mohl letaxovat k nám domů. Dávej si pozor. S Weasleym a Hermionou jsme už informovali Fénixův řád. Měli by ti pomoct.
Draco M.

Chvilku se pozastavil nad tím, jak moc dobře ho Draco zná. Následně přešel k polici s lektvary. Jeden, který si předpřipravil se napil. S výdechem vstoupil do krbu a letaxoval se tam, kde to znal až moc dobře.
,,Další návštěva!"
Zmateně vystoupil z krbu a napřáhl hůlku před sebe. V dáli se ozývaly jakési kroky.
,,Už tam budu!"
Bellatrix Lestrangeová.
Ihned se schoval za nejbližší roh.
Náhle se kroky zastavily.
,,Haló?"
Prudce vyskočil zpoza rohu a vyřkl: ,,Obstringo ossa!"
Žena svíjející se v křečích padla k zemi a nahlas křičela.
,,Silencio," dodal, rychlým krokem jí obešel a zamířil do hlavní síně, odkud se znenadání ozval křik.
Opět ten dobře známý bolestný křik. Ihned přidal do kroku a brzy již stál před dveřmi.
Učinil dobře? Sám ho přeci neporazí. Draco ho však ujistil, že členové z Fénixova řádu sem jistě brzy dorazí. Neměl by počkat? Jeho syn přeci umírá!
A takto se sám se sebou dohadoval, dokud prudce neotevřel dveře, jakmile se mu naskytl pohled na ležící tělo jeho syna, ihned strnul. Smaragdově zelené oči na něm spočinuly. Naposledy...
,,Avada Kedavra!"
,,NE!" vykřikl.
Zelený paprsek pronikl do chlapcova těla, avšak smaragdové oči ho stále nepřestaly pozorovat. Svým pohledem na něm utkvěl až do konce toho všeho. Ten prázdný pohled jeho syna ho zničil.
Nepřítomně zíral na jeho bezvládné tělo. Brzy na něj dolehly útržky vzpomínek z jejich prvního setkání. Poprvé jej spatřil ve Velké síni, kde se jejich pohledy během zařazování střetly. Ihned bez jediného zaváhání tehdá poznal, že je to syn Lily Potterové. Netušil však, že otcem by mohl být právě on. Neříkal mu snad tehdá Severus, že je stejně arogantní jako jeho otec? Byla to pravda?

,,Ano, ovšem. Harry Potter. Naše nová - hvězda."

Malinko se ušklíbl nad touto vzpomínkou. Opravdu byl arogantní tak, jak to vždy tvrdil, aniž by skutečně věděl, že právě mluví o sobě samotném.

,,Pottere! Co získám, když přidám rozdrcený kořen asfodelu k výluhu z pelyňku?"

Dodnes si živě pamatoval jeho zmatený výraz. Ten kluk přeci v onu dobu neměl žádné tušení o kouzelnickém světě, natož o Doušku živé smrti.
,,Severusi," ozval se Lord Voldemort a tím ho probudil ze svých hlubokých myšlenek.
Opravdu nastal konec?