Tajemné Lži

59.kapitola-Vánoce

,,Harry?"
,,Hm...?" zamumlal ospale.
,,Uff, nevěděl jsem, kam jsi zmizel. Můžu dál?" ptal se Ron.
Prudce otevřel oči a dezorientovaně se rozhlížel. Až v tuto chvíli na něj dolehly útržky vzpomínek ze včerejšího večera.
,,Haló."
,,Jo, pojď," vyhrkl a prudce se posadil.
Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil zrzek.
,,Jak jsem se sem dostal?"
,,To mám vědět já?" uchechtl se Ron. ,,Teprve teď ráno jsem si všiml, že nejsi v pokoji."
Znaveně si protřel oči, přičemž prsty zavadil o jizvu.
,,Takže... Jak ses sem dostal?"
,,Snape," došlo Harrymu náhle. ,,Bolela mě jizva."
,,Aha..."
,,A pak mě sem přemístil... počkat, asi Dobby to byl. Nebo já nevím. Pamatuju si, že mi furt u ucha někdo vzlykal, což Snape určitě nebyl. Navíc, ten dotyčný furt opakoval moje jméno."
,,Hele, Dobby ti tu rovnou nechal nějaký lektvary," řekl Ron a kývl směrem k nočnímu stolku.
,,Fuj, co to zas je?" ušklíbl se znechuceně.
Jako by náhle v jeho mysli promluvil Snape.
To je tak komplikované po pěti letech výuky rozeznat obyčejný lektvar?
,,Nevím, ale pravděpodobně by ti to mělo pomoct, takže radši aspoň jeden vypij."
,,Kde je vlastně Hermiona?" zeptal se, zatímco se pokoušel odzátkovat lahvičku.
,,To nevím, ještě jsem na ní dneska nenarazil. Pár lidí už odjíždí domů, nechceš se jít rozloučit s Deanem a Seamusem?"
,,Seamus odjíždí?" svraštil zmateně obočí. ,,Myslel jsem, že zůstává."
,,Měl, ale nakonec si to rozmyslel."
,,Počkej deset minut," řekl a znaveně se doplazil do koupelny.
Všichni chlapci se tedy nakonec rozloučili a Harry s Ronem mlčky mířili do Velké síně na pozdní snídani. Zmijozelský stůl byl na rozdíl od všech ostatních téměř prázdný. I když, příliš studentů tu přeci jen moc nezůstalo.
,,Tady je naše Hermiona," zatrylkoval Ron a prstem poukázal k jejich poloprázdnému stolu.
,,Ahoj," usmál se Harry a posadil se naproti ní.
Hlavu si podepírala pravou rukou a nepřítomně hleděla kamsi za chlapce. Mezitím, co si Ron sedal vedle ní, zamával jí rukou před obličejem.
,,Haló!"
Vylekaně sebou cukla. ,,Eh, ahoj."
,,Nad čím jsi tak přemýšlela?" zajímal se Ron.
,,Nad Vánocemi," pokrčila rameny a nakonec zabodla vidličku do svého salátu.
Harry se rozhlédl po celé Velké síni, když v tom narazil na tři neobvyklé věci. Nepřítomnost Elis, přítomnost Malfoye a podivný pohled jeho otce.
,,Nepřijde vám Snape trochu divnej?" šeptl.
Vlastně ani šeptat nemusel. Další studenti seděli minimálně o čtyři metry dál.
,,Proč myslíš?" zeptala se zmateně dívka.
,,Vypadá divně," potvrdil Ron, zatímco byl celým tělem otočený k profesorskému stolu.
Chlapec ho silně kopl pod stolem. ,,Fakt nenápadný Rone."
,,Co jee?" otočil se podrážděně zpět, přičemž loktem zavadil o Hermionin salát, který se jí následně vysypal do klína.
,,Nemůžeš dávat pozor? Fakt děkuju."
,,Promiň!"
Dívka se pomocí kouzla očistila. ,,Máte dneska něco v plánu?"
,,Asi ne."
,,V tom případě budu když tak v knihovně," informovala je, vstala a nakonec odešla.
,,Myslíš, že je na mě naštvaná?" ptal se Ron, přičemž jí při odchodu doprovázel svým pohledem.
,,Myslím, že ne. Do knihovny chodí každou chvíli."
,,A víš, co si myslím já?"
,,Co?"
,,Že by bylo dobrý pro nás všechny tři jít si zalítat," pronesl hrdě nad tím, co právě vymyslel. ,,Jdu pro ní, aby nekysla celej den v knihovně," rozhodl nakonec, do pusy si spěšně naházel zbytky jídla a už utíkal pryč.
Udiveně ho pozoroval, dokud zrzavá kštice nezmizela daleko za dveřmi. Odkdy dal Ron přednost Hermioně před jídlem? Pokud se tohle opravdu stalo, je již pravděpodobně možné všechno. A to dokonce i to, že se Brumbál dobrovolně vzdá svých citrónových bonbónů.
Sám tedy dojedl s nechutí svou snídani a poté vstal na odchod.

***

Zvládl překonat Lilyinu smrt. Tak proč by nemohl zvládnout smrt jejího syna? Proč? Protože tentokrát je JEJICH syn.
Svým zamyšleným pohledem doprovázel Harryho pryč z Velké síně.
Kam asi dnes míří?
,,Jestli na něj budeš tímto způsobem hledět až po zbytek života, vykoukáš do něj díru," šeptl k němu Brumbál.
Po zbytek života? Po zbytek jakého života??
,,Mám se snad usmívat jak je ten svět tak krásný?"
Ředitel obrátil oči v sloup. ,,Víš přeci, jak to myslím."
,,Ne, to tedy netuším. Užijte si snídani," odsekl a odešel.
Neodkázal pochopit, co ho to náhle popadlo. Jedno však věděl jistě; bude hlídat chodby. Vánoční čas je nejlepší dobou pro lumpárny studentů. Atmosféra je totiž více volnější a profesoři již nejsou tak přísní a striktně nedodržují pravidla. Až tedy na Severuse. A přeci jen byla jeho výprava úspěšná. Narazil na mrzimorský líbající se pár. S úšklebkem je poučil o osobním prostoru mezi studentem a studentkou. Když odcházel, chlapec si neodpustil poznámku.
,,Kazišuk jeden."
,,Deset bodů z Mrzimoru," pronesl odcházejíc prozkoumat další zákoutí míst dělané pro takzvané kazišuky.
Namísto dalšího páru potkal svého syna a ty dva. Udivilo ho však, když nebyli oděni ve studentských hábitech.
,,Kam jdeš?" povytáhl obočí.
Kam by přeci šla tři pubertální děcka ve famfrpálovém dresu a s koštětem v ruce?
,,Jdeme cvičit famfrpál."
,,A kde je zbytek týmu?" pozdvihl Severus obočí.
,,Pryč," pokrčil Weasley rameny.
,,Nějak si tu kondičku udržet musíme, takže když dovolíš," zazubil se nervózně Harry a opatrně se prosmýkl kolem Severuse.
,,Za vaše bezpečí neručím," pronesl lhostejně a odešel.
Za rohem se však zastavil a mlčky vyčkával, dokud nezaslechne vzdalující se kroky. A když se tak stalo, zamířil na famfrpálové hřiště.
Za jeho bezpečí jednoznačně RUČÍ.
,,Už jsem myslel, že nám odebere milión bodů. Máš pravdu, změnil se," zaslechl v dáli Weasleyho.
,,Samozřejmě, že se změnil a to mnohem k lepšímu," přidala se dívka.
,,Zas tak hodně si nemyslím," promluvil lehce pochybovačně jeho syn.
Rázem více nastražil uši.
,,Je jasný, že při hodinách je to stejnej hajzl, ale k tobě se chová už líp ne?"
,,Ronalde," napomenula ho Grangerová.
Zpomalil krok, jelikož se pomalu blížili k cíli. Mezitím, co se mladí Nebelvíři připravovali, Severus zamířil na tribunu.
,,Jo a možná přijde Ginny," zaslechl říci Grangerovou.
,,A na čem bude lítat?" svraštil zrzek obočí. ,,Teda, to, co držíš v ruce je snad její koště ne?"
,,Půjčím si ze šaten jiné."
,,Myslíš ten kšunt, kterýmu se jen tak náhodou říká koště?" uchechtl se Harry.
,,Co jinýho mi zbývá," pokrčila dívka rameny a následně nasedla na koště.
,,A kde je Ginny teď? Řekl bych, že se někde mucká s Deanem, ale ten už je dávno na cestě zpátky domů."
,,Jsem tady Rone," ozvala se náhle přicházející Weasleyová.
,,Páni, pěkný načasování," ušklíbl se Harry, nasedl na koště a vzlétl vzhůru k nebi.
Chvíli ho pozoroval, avšak hádka těch dvou ho velmi obtěžovala. Náhle mu cosi vlétlo do obzoru.
,,Co tady děláš?" zazubil se chlapec.
,,Hlídám."
,,Myslel jsem, že za naše bezpečí neručíš."
,,Pokud mě tu hodláš nadále provokovat, milerád ti připomenu, že v novém školním řádě jasně stojí; o přestávkách, volných hodinách, či ve svém volném čase, je striktně zakázané pohybovat se mimo Bradavický hrad a jeho určité pozemky. Toť platí výhradně pro: Zapovězený les, Prasinky, Famfrpálové hřiště a skleníky."
,,Ale to už nemůžem skoro nikam," svraštil Potter obočí.
,,Výjimkou je doprovod jednoho z profesorů."
,,Ale já to můžu brát jako taktiku, jak získat letošní famfrpálový pohár," uchechtl se. ,,Jsi tu proto, abys okoukal naše tréninky a pak to vyslepičil svýmu týmu."
,,Komu si myslíš, že budu fandit?" ušklíbl se Severus náhle a chlapec znejistěl.
S odpovědí si dal načas, ale přeci jen si nakonec sebevědomě prohrábl svou kštici.
,,Mně."
Nato se Severus uchechtl. ,,Naivní," odfrkl si posměšně.
,,Hej!" vykřikl, což ihned připoutalo pozornost ostatních včetně Weasleyové.
,,Harry? Co tu dělá profesor Snape?" ptala se zmateně.
,,Ehm, to já nevím."
,,Je zakázané opouštět hrad bez doprovodu," utrousil Severus k ní suše. ,,Přeji dobré ráno slečno Weasleyová."
,,My ale cvičíme famfrpál."
,,Jistě, ale o prázdninách, kdy je více než polovina studentů včetně profesorů mimo hrad, bezpečnost klesá, tudíž pravidla se stávají striktnějšími. Měla byste si je někdy přečíst," doporučil jí.
Naštvaně se otočila směrem k Weasleyovi a Grangerové.
,,Dneska cvičit nebudu."
,,Ginny, počkej!" křikl za ní Harry, když odkráčela pryč.
Běžel za ní, jako snad nějaký její poskok.
,,Nekoukejte tak a hrajte," odsekl směrem k Nebelvírům.
,,Ve dvou se famfrpál asi hrát nedá," ušklíbl se kysele Weasley.
,,V tom případě pět bodů z Nebelvíru."
,,Ale-"
,,Budete hrát a nebo chcete ztratit další body pane Weasley?"
Zrzavý chlapec si tiše cosi pro sebe zamumlal a nakonec vzlétl výše.
,,A neprotahujte hru moc dlouho. Mám na práci mnohem důležitější věci než hlídat tři nebelvírské usmrkance."
,,Tak proč tu sakra jste?" ujelo Weasleymu náhle z úst. ,,Můžete klidně zavolat jinýho profesora!"
,,Jistě jste natolik inteligentní, že můj důvod znáte. A pokud ne, slečna Grangerová vám jistě mileráda situaci objasní."
,,Co to povídá?" otočil se zmateně k dívce.
,,To nevím," zalhala viditelně a pokusila se odletět pryč.
Weasley ji však snadno doletěl a tak se tam ti dva směšně hádali, dokud nepřiletěl zpět Harry.
,,Už to ví taky," povzdechl si chlapec.
Severus prudce vstal. Chystal se mu vynadat, ale nedokázal to.
,,Pochop to," požádal ho.
,,Chápu," sykl nakonec Severus sotva slyšitelně a znovu se posadil.
,,Vážně tu musíš být?" zasmál se nervózně.
,,Ano a teď jdi cvičit nebo ti odeberu body."
,,Takhle se vychovávají děti?" uchechtl se a když ho Severus obdařil svým vražedným pohledem, raději ho poslechl a odletěl.
A takhle je bez sebemenšího zájmu pozoroval přibližně hodinu. Nic záživného. Zapřísahal se, že ho už nikdy nespustí z očí. Přeháněl? Ne, ten malý Nebelvír je schopný podniknout i nemožné.
,,Už odcházíme," křikl na něj zpovzdálí Harry, čímž ho vyrušil z hlubokých myšlenek.
,,Už bylo načase," zamumlal si pro sebe.
,,Já to slyšel," zatrylkoval jeho syn a chystal se odletět pryč.
,,Kam si myslíš, že jdeš?"
Chlapec se zaraženě otočil, načež se pobaveně ušklíbl. ,,Teoreticky nikam nejdu, spíše letím."
Stačil jediný Severusův pohled a Harry rázem zvážněl. Poťouchlý úsměv mu lehce povadl.
,,Letíme zpátky do hradu," odpověděl seriózně.
,,Nepoletíte, hezky sletíš zpět k zemi a půjdeš pěšky."
,,Cože?" pootevřel udiveně Harry pusu a vhodnou chvíli na něj zíral, jako na tupce.
,,Slyšel jsi moc dobře."
,,A my nemusíme?" ozval se Weasley.
,,Ne," odsekl.
,,Uff."
Nebelvír se tedy nakonec pomalu a nejistě snesl zpět k zemi. Po celou dobu nespustil ze Severuse oči. Svým zmateným výrazem si ho přeměřoval, až když jeho dva nejlepší přátelé opustili hřiště, spustil.
,,Co se děje?"
,,Odteď nechci, aby ses venku jen tak poflakoval. Vánoce jsou ideální dobou pro útok. Však víš. Nikdo při těchto časech nedbá striktně na bezpečnost a ochranu. To je ale jejich chyba, já jsem ostražitý a ostražitý také budu."
,,Prosím?" uchechtl se Harry. ,,Nejsem přece malý-"
,,Už dost těch řečí a pojď. Doprovodím tě do Bradavického hradu a dál si jdi kam chceš," přerušil ho rázně Severus a dal se do kroku.
Dle jeho očekávání jej jeho syn následoval. Co jiného mu také zbývalo, že?
,,Dobře, takže abych v tom měl jasno... V Bradavickým hradu se můžu pohybovat kdykoliv a kdekoliv chci?"
,,Ano, večerka se však nemění."
,,Uf, díky Merline, že můžu aspoň dýchat a žít," pronesl chlapec ironicky.
Nikterak na jeho hloupou poznámku nereagoval a mlčky mířili do hradu.
,,Myslel jsem to vážně," rozhodl se náhle Severus opět promluvit. ,,Tahle doba není příliš bezpečná pro potulování se mimo hrad."
,,Ale-"
,,Jestliže se jednou jedinkrát doslechnu o tvém pobytu - i kdyby měl být jen vteřinový - na ošetřovně, věř, že až se do konce prázdnin všichni studenti z tvé koleje vrátí, spadne jim čelist až k zemi, až uvidí, do jakého mínusu jsi je to dostal," povyhrozil mu.
,,Dobrá, dobrá, do konce těchhle prázdnin budu vzorný nebelvírský student," ušklíbl se Potter s lehce pozdviženou bradou vzhůru.
,,Jenom nebelvírský?"
,,A málem bych zapomněl na to nejdůležitější!" plácl se silně do čela, až sykl bolestí. ,,Především budu hrdý student Zmijozelu."
,,To není naše vlastnost," odfrkl si posměšně. ,,Říká ti něco inteligence? Spojení mazanosti s inteligencí může vzniknout něco geniálního. Bohužel, všichni se však domnívají a zaměňují významy těchto dvou pojmů. Vychytralost, ano, to je to správné slovo."
,,Neboli vychcanost," ušklíbl se chlapec.
,,Už jsi jako ostatní. Nedivím se, že jsi nakonec skončil v Nebelvíru, jestliže nechápeš tak zásadní rozdíl mezi vychytralostí a vychcaností. Jen pravý Zmijozel pochopí charakteristiku a vlastnost své koleje," řekl ostřeji, než měl v úmyslu.
,,Já vím," připustil Harry skoro až otráveným tónem. ,,Vím, že nejsem pravý Zmijozel a že jím nikdy nebudu, protože jsem jen namyšlenej Nebelvír s vysokým egem."
Pokusil se ze sebe něco vydat, ale nakonec jen mlčel. Pomalu kráčeli dál, dokud nedošli do cíle.
,,Tak... ahoj?" rozloučil se s ním Harry nesměle.
Severus mu kývl na pozdrav a s rukama v kapsách hábitu odešel. Čekalo ho dlouhé odpoledne plné nekonečných myšlenek. Myšlenek, které ho zřejmě jen tak během pár dnů neopustí. I přesto se pokusil určitým způsobem zabavit a to nejlépe prací.
,,Pane?" ozvalo se náhle za jeho zády, mezitím, co ve své soukromé laboratoři zkoumal vzácný druh rostliny.
,,Ano?"
S otázkou v očích se otočil čelem ke své drobné skřítce.
,,Omlouvám se, jestli vás ruším," řekla a na malou chvíli se odmlčela. ,,Víte přeci, že přichází Vánoce."
,,Ano, i přesto že je neslavím, to moc dobře vím."
,,A o to tu jde, vy Vánoce neslavíte, ale váš syn ano," načala opatrně se sklopenou hlavou.
,,Chceš tím snad říct, že bych měl s ním oslavit Vánoce?" uchechtl se posměšně.
,,Možná..."
,,Ne, promiň, ale Vánoce mu kazit opravdu nebudu," zamítl Severus rázně její přihlouplý návrh.
,,Tak mu alespoň něco darujte," trvala si na svém.
,,Proč?" svraštil obočí.
,,Copak nevíte, že na Vánoce si všichni rozdávají dárky? Nebo si budete hrát na mudlovského Grinche?"
,,Mudlovský Grinch?" svraštil podruhé, tentokrát nechápavě obočí.
,,Mudlovský Grinch je jakési zelené stvoření, které nenávidí Vánoce, a proto je neslaví. Tedy alespoň nějak takhle mi to Dobby vysvětloval."
,,Nevím, co bych mu měl darovat," odsekl ve snaze vykroutit se nějakým způsobem z tohoto tématu.
,,Něco, co má rád."
,,U Salazara, ale jak mám vědět, co má rád? Jsem jeho otcem teprve čtyři měsíce."
,,Pane," oslovila ho lehce s posměchem. ,,všichni v tomto hradě ví, co má náš Vyvolený rád."
,,Neoslovuj ho Vyvoleným," napomenul jí zřejmě přísněji, než očekával.
,,Omlouvám se," vyhrkla a tentokrát svým pohledem upřeně propalovala zem.
,,Už můžeš jít."
,,Ale-"
,,Řekl jsem," zvýšil hlas. ,,že už můžeš jít."
A nato skřítka zmizela. Následně si tiše povzdechl a dál pokračoval ve svém výzkumu.

***

,,Harry! Pojď dolů! Máš tu milión nových dárků a dokonce i víc, než já a Hermiona! Počítal jsem to!" křikl na něj za dveřmi jejich pokoje Ron.
Byly Vánoce a Harry se po dlouhé době rozhodl přespat v chlapecké ložnici. V pyžamu s ospalým výrazem zamířil po schodech dolů do společenské místnosti.
,,Kdopak se nám to tu probudil," zasmála se Ginny.
Harry odpověděl hlasitým zívnutím se zavřenými oči. Mlčky si poté pročechral svou kštici.
,,Pojď už, čekáme jen na tebe," ozvala se nedočkavě a netrpělivě Hermiona.
,,Nojo, nojo, už běžím," zamumlal, načež zakopl a téměř spadl.
,,V pořádku?" vyhrkla Ginny.
,,Jasně," uchechtl se a posadil se vedle Rona na zem.
Všichni čtyři seděli v tureckém sedu okolo malého stromečku, pod kterým již ležely dárky různých tvarů a velikostí. Už jen svým zjevem nabádaly všechny k nedočkavému otevření.
,,Páni, další svetr od mamky," ozval se naoko překvapeně Ron.
,,Hořčicová barva se ti bude dokonale hodit k tvým vlasům," ušklíbla se Ginny, která v rukou svírala olivově zelený svetr.
,,Haha, vtipný," protočil oči v sloup. ,,Teď to bude vypadat, jako bych patřil do Mrzimoru."
,,No a? Já zas do Zmijozelu a dělám z toho nějaký drama?"
,,Sourozeneckou hádku o vašich svetrech si prosím nechte na jindy," prosil je Harry, zatímco rozbaloval své dárky.
Dostal tmavě modrý svetr se zlatonkou v pravém horním rohu, knihu o bystrozorství a ministerstvu zřejmě od Hermiony, sladkosti z obchodu dvojčat. Od Hagrida přáníčko s nevyluštitelným škrabopisem a dobrůtky z jeho kuchyně a mnoho dalších dárků. Zbyly už jen dva. Všichni netrpělivě vyčkávali, až je před jejich zraky konečně rozbalí. První vztáhl ruku po menším balíčku neurčitého tvaru.
,,Měkký balíček," oznámil jim se smíchem.
,,Ajaj! To nevěstí nic dobrýho," neodpustil si zrzek svou poznámku.
Co Harryho však udivilo, bylo, když pod balícím papírem na něj vykoukla zelená ba dokonce zmijozelská šála. S vytřeštěnými oči přidržoval šálu ve vzduchu, přičemž z ní na zem vypadl kousek utrženého pergamenu, na kterém stálo: Jednou Zmijozel, navždy Zmijozel. Z. P.
,,Co to sakra..."
,,Profesor Snape," odtušila Hermiona.
,,Nemyslím si," zavrtěl hlavou Harry.
,,Proč ne? Kdo jiný by to byl?" ozvala se Ginny tázavě.
,,Iniciály nesedí."
Koutkem oka Harry postřehl Rona, který stejně jako on zaraženě seděl a nenávistně propaloval onen kousek oděvu před jeho očima.
,,Rozbal ten druhý."
Druhý balíček byl o něco větší a naštěstí již tvrdý. V krabici se nacházelo černé kožené pouzdro. Zmateně jej vytáhl z krabice.
,,Harry!" žasla Hermiona. ,,To je přesně to pouzdro, které mě tehdá o prázdninách zaujalo!"
,,Ehm, na co to pouzdro je?"
,,Děláš si srandu? Ty nevíš, na co to je?" žasla dívka nevěřícně. ,,Je to pouzdro na hůlku! Ale ne ledajaké. Je speciálně vyrobené pro ty, co často soupeří, takže například pro bystrozory. Dokáží se zneviditelnit a jsou pohodlné tak, že ti při nošení nevadí a skoro to ani necítíš."
,,Hustý," vydechl a důkladněji jej prozkoumal.
Prstem přejel po erbu Nebelvíru a Zmijozelu. Tohle byl stoprocentně dárek od jeho otce. Vsadil by cokoliv za to své boty.
,,Hele, máš tu ještě dopis," oznámila mu Ginny.

Jsem si jistý, že se ti to jednoho dne bude plně hodit. Pokud nevíš, o co přesně se jedná, zeptej se slečny Grangerové. Ta to bude jistojistě vědět. Funkce a vymoženosti ti nepochybně taktéž odrecituje. Využij ho moudře. Čas se krátí.

,,Je od Snapea?" hádala zrzka.
,,Jo," přikývl a stále užasle se pouzdra prsty dotýkal.
Neočekával, že jej zrovna Snape obdaří Vánočním dárkem.
,,Možná bys měl za ním zajít."
,,Jo, ale nejdřív musím zjistit, kdo mi dal tu šálu."
,,Co bylo na tom papírku?" zeptal se zvědavě Ron.
,,Jednou Zmijozel, navždy Zmijozel, Z.P."
,,Zmijozel pitomý," odtušil chlapec nezaujatě.
,,Ronalde," napomenula ho zamračeně Hermiona.
,,Nebo ty snad víš, kdo je zet pé?"
,,Jak bych to asi tak mohla tušit?"
,,Jdeme dolů na Vánoční snídani?" navrhl Harry spěšně, než ti dva mohli stihnout rozpoutat další kouzelnickou válku.
,,Jo, klidně. Slyšela jsem, že je prý dole sto druhů cukroví," olizovala se Ginny. ,,A to nepřeháním."
Dárky si tedy odnesli do pokoje a následovně vyrazili na lov vánočního cukroví.