Tajemné Lži

35.kapitola-Večerní rozhovor

Den uběhl jako voda a Harry už konečně jako normální člověk seděl u stolu ve Velké síni. Vyčkával na večeři a své kamarády. Dnes se s nimi ani jednou nesetkal. Být laní a procházet se v Zapovězeném lese ho velmi konejšilo, a proto strávil většinu dne právě tam. Především mohl být sám sebou, necítil totiž uvnitř sebe Voldemortovu přítomnost.
Večeře začíná až v šest hodin. Harry přišel o několik minut - snad ne o hodinu dříve. Z Nebelvíru ještě nikdo nedorazil a tak seděl u stolu osaměle sám a hleděl kamsi ke zmijozelskému stolu. Včetně pár studentů zde již také seděli profesoři. A ano, i Snape. To byl také jeden z dalších důvodů, proč raději upřeně zíral k protějšímu stolu. Nedokázal mu pohlédnout do očí, ta pravda, že je Snape jeho otcem ho ničila snad ještě více, než kdy jindy.
,,Harry!"
Trhnul sebou a pohlédl do starostlivých očí své kamarádky.
,,Hermiono..." zaúpěl zoufale.
Dívka se mu ihned vrhla kolem krku a do ucha mu zašeptala: ,,Je vše v pořádku?"
,,Kde je Ron?" neodpověděl Harry záměrně.
Hermiona se usadila vedle něj a smutně mu pohlédla do očí.
,,Měli jsme o tebe starost, kde jsi. Čekali jsme v dědičné místnosti, ale tys nepřišel. Ron říkal, že na tebe počká v ložnici."
,,Aha..."
,,Tak co profesor Snape?" ptala se zvědavě s letmým úsměvem.
,,Nic."
Nato se Hermiona zamračeně odtáhla.
,,Lžeš, něco se stalo. Jinak bys nebyl tak skleslý."
,,Mám právo být skleslý."
,,Ublížil ti?"
,,Ne, jen jsem utekl," zasmál se ironicky.
,,Harry..."
,,Přišel tam Malfoy," změnil Harry rázem téma.
,,Nezakecávej to-"
,,Byl divnej, bledší než kdy jindy, nevypadal zrovna dvakrát zdravě."
,,Asi nějaká chřipka," pokrčila Hermiona ledabyle rameny.
,,Ne, byl bledý jako smrt, snad ne bledší."
,,Malfoy mě teď nezajímá. Co na ministerstvu?"
,,Strašný, Popletal mě i Snapea podezíral z každý hlouposti. Obviňoval nás, že lžeme. Málem Snapea poslal do Azkabanu a mě vyloučil ze školy."
,,To je hrozné! A zároveň i nemožné... Nemohl vám přeci za to udělit tak přísný trest!" naštvala se ihned.
,,Proč ne? Napadl jsem studenta."
,,Nemluv hlouposti. Tys ho nenapadl. To Voldemort."
Harry si jen povzdechl a dále nečinně zíral kamsi do dáli.
,,Choval se alespoň k tobě normálně?" dodala po vhodné chvíli šeptem.
,,Jo, dokud jsme teda nepřišli do Bradavic," ušklíbl se Harry.
,,Víš přeci, že v Bradavicích o vašem vztahu nikdo nesmí vědět."
,,Nemusel být až tak arogantní, počkat, vlastně musel. Byl tam Malfoy," odfrkl si pohrdavě.
,,To ale pádný důvod je."
,,A víš, co ještě? Jsem mu úplně lhostejný!"
Ty pocity se na něj začaly valit a Harrymu nezbývalo nic jiného, než je nechat vyplout na povrch. Brzy by se jistě utopil. Utopil v tom smutku, zášti a hněvu.
,,Nejsi."
,,Nehodlá se mnou řešit tak vážnou věc. Je to zase jen na mně. Ale víš co je nejhorší? Já už sakra nevím, co mám dělat! Brumbál všechno bere s úsměvem, Snape mi za to nestojí, Remus mě nenávidí, Sirius je mrtvý, mý rodiče jsou mrtvý!"
,,Máš ještě nás," namítla dívka se slzami v očích.
,,A ani nevíš, jak moc jsem za to rád," připustil nakonec klidněji.
,,Spolehni se na nás. Nic nás nezastaví a nic nerozdělí," usmála se konejšivě.
,,Doufám..."
,,Notak! Neříkej, že zpochybňuješ naše přátelství!" vyhrkla uraženě Hermiona.
,,Nee..." ujistil ji s potutelným úsměvem.
,,Ještě, aby jo," zakroutila nevěřícně hlavou.
Nakonec se jen usmál a společně s Hermionou vyčkával na Rona.
,,Profesor Snape tě neustále pozoruje," zašeptala mimochodem dívka.
,,Tak ať," pokrčil rameny.
Hermiona ho žďuchla pěstí do ramene.
,,Nepředstírej, že ti to je jedno."
,,Hele! Támhle už jde Ron."
Ve vstupních dveřích skutečně stál zrzek a svým pohledem kohosi zběsile hledal. Až když se střetl s Harryho pohledem, viditelně si oddechl a rychlým krokem zamířil k nebelvírskému stolu.
,,Víš, jakej jsme měli strach??"
Jeho nejlepší kamarád se posadil naproti dvojici a trpělivě vyčkával na vysvětlení.
,,No... Na ministerstvu."
,,Tak dlouho?"
,,Teď to neřeš. Kde jsou ostatní?"
,,Čekal jsem na tebe v ložnici, no a protože jsi furt nepřicházel, tak jsem řekl klukům, aby tam na tebe počkali. Měl jsem hlad," poškrábal se na zátylku Ron.
,,A myslíš, že ostatní snad hlad nemají?" zeptala se kousavě Hermiona.
,,Hele, čekají tam díky tobě."
,,Pokud se nemýlím, tak to tys jim řekl, aby v ložnici na Harryho čekali."
,,Ale neřekl bych jim to, kdybys mě předem informovala o tom, že jsi našla Harryho ve Velký síni," odsekl Ron.
,,Hlavně se zas nehádejte. Kde je Ginny?" zeptal se ledabyle Harry.
Ale přesto ho opravdu velmi zajímalo, kde se jmenovaná dívka právě nachází.
,,Dneska jsem jí vůbec neviděl. Připadá mi poslední dobou taková... nezvykle tichá?" zamyslel se zrzek.
,,Věděl jsi, že chodí s Deanem?" prohodil Harry jen tak.
Ron rázem viditelně zrudl vzteky.
,,Jo," procedil skrze zaťaté zuby.
,,Rone, nemůžeš na ní být kvůli takový hlouposti naštvaný," zastala se jí dívka.
,,Ale může," potvrdil Harry.
,,Je svobodná. Může si dělat, co se jí jen zlíbí."
,,A já mám na to, jako její bratr s úsměvem přihlížet?"
,,Ano," pokrčila Hermiona rameny.
,,Tak dík za radu," ušklíbl se Ron ironicky.
,,Nemáš zaco," odvětila Hermiona stejným tónem.
,,Tak co jste dneska dělali?" vmísil se opět mezi ně Harry.
,,Učili se, odpadli nám lektvary. Čím více studentů prokleješ, tím více lektvarů nám odpadnou," zasmál se Ron.
Harry se náhle zarazil.
,,Ronalde, co si to dovoluješ??" sykla Hermiona.
Jeho nejlepší kamarád si zřejmě až nyní uvědomil, co vyslovil, jelikož ihned provinile vyhrkl: ,,Promiň. Já- neuvědomil jsem si to..."
,,Fajn, už jsem si zvykl."
Síň už byla skoro plná. Studenti neustále klábosili o různých hloupostech. Harry si dokonce i všiml, že Ginny nedorazila. Co ho však ještě více zarazilo; Dean tu nebyl také.
Skvělé.
V okamžiku náhle vystoupil Brumbál vpřed a všichni ihned automaticky zmlkli.
,,Ještě než započne večeře, rád bych připomenul, aby primusové a primusky vyvěsili na oznamovací nástěnce ve vašich společenských místnostech jednu velmi důležitou informaci, kterou vám profesoři vaší koleje odevzdají brzy po večeři. A za další, zítra se bude konat nábor nových hráčů do zmijozelského a nebelvírského famfrpálového týmu."
,,Nemáš o tom náhodou rozhodovat ty?" zašeptal zmateně Ron.
,,Jo? Asi jo..."
A jako na zavolanou ředitel pohlédl významným pohledem na Harryho.
,,Asi jsem na to tak trochu zapomněl," přiznal nakonec.
,,Ale jelikož se zítra koná něco, co by vám na malou chvíli mělo zajistit odpočinek, přesouvám nábor nových hráčů na neděli. Záleží tedy na kapitánech týmů, v jakou hodinu se domluví."
,,A co Mrzimor a Havraspár?" vykřikl jakýsi chlapec.
,,Mrzimor již nábor uskutečnil a Havraspárští již domluvený termín mají, zatímco Nebelvír a Zmijozel na to jaksi taksi spíše kašlou," pousmál se Brumbál směrem ke jmenovaným kolejím.
,,Hermiono, nechtěla bys to zkusit?" zašeptal náhle Ron.
,,Já? Děláš si srandu??"
,,Nedělám, minule ti to šlo."
,,Ron má pravdu," přidal se také Harry.
,,Jste směšní, jakou pozici hráče bych měla podle vás tak zaujímat?" zašklebila se.
,,Pozice chytače a brankáře už jsou zabraný. Zbývají tři střelci a dva odrážeči," zamyslel se Ron.
,,A co Ginny?" zarazil se Harry.
,,Myslíš, že když má Deana, tak se bude ještě zajímat o nějaký famfrpál?" odfrkl si zrzek znechuceně.
,,Rone..."
Hermiona si jen povzdechla a v tu ránu se na jídelním stole objevila bohatá hostina. Zřejmě přeslechli zbytek Brumbálova proslovu.
,,Ještě si to rozmyslím, ale moc se mnou nepočítejte."
,,Tak přemýšlej rychle, jak už jsi mohla slyšet Brumlu. Nábor se koná už v neděli," upozornil jí Ron, přičemž si na talíř nabíral hromady jídla. ,,A Harry, nezapomeň Snapeovi zamávat," zašeptal nakonec s potutelným úsměvem.
,,Co? Proč zas?"
,,Se podívej. Sleduje tě tak upřeně, že upřeněji to snad už ani nejde."
Raději svého kamaráda neposlechl a svou plnou pozornost se rozhodl věnovat svému prázdnému talíři.
Po večeři automaticky zamířili do dědičné místnosti, kde Harry vše z dnešního dne svým přátelům převyprávěl. Procházku Zapovězeným lesem si raději nechal pro sebe.
,,To je hajzl," ozval se jako první Ron.
,,Je to celé zmatené, musíš mu dát ještě jednu šanci," řekla Hermiona. ,,Copak nechápeš, že je to Snape? TEN profesor Snape? Bude těžší si ho získat. Snad jste si nemysleli, že Harrymu ihned skočí do náruče? Sice je to Harryho otec, ale nesmíme zapomínat, že je to stále profesor Snape."
,,Mám se ještě vůbec snažit?" ušklíbl se Harry.
,,Dobrá, přiznávám, že to už je jen na tobě. Ale hlavně bys neměl furt před ním utíkat," povzdechla si dívka.
,,Asi už půjdu spát," promluvil Harry.
,,Tak brzo?" podivili se.
,,Jsem unavenej."
,,Počkej! Ještě se musíme podívat dolů na tu nástěnku!" vzpomněla si náhle Hermiona.
,,A jo vlastně!" plácl se Ron do čela a všichni ihned zamířili dolů do společenské místnosti.
,,HEJ VY! HÁDEJTE, CO!" zakřičel kdosi na ně.
Harry se zmateně rozhlédl po místnosti.
,,ZÍTRA SE JDE POPRVÝ DO PRASINEK!"
,,Cože? Už??" vykřikl překvapeně Ron.
,,JOO!" jásali ostatní a Zlaté trio se k jásotu brzy přidalo.
,,Dneska to musíme oslavit!" ozval se Dean.
,,Jdu spát," šeptl Harry k Ronovi a Hermioně.
,,Vážně tak brzy?"
,,Hm..."
,,Přicházíš o velkou zábavu," přesvědčoval ho stále Ron.
,,Harry strávil celé odpoledne na ministerstvu. Je určitě unavený, tak ho s tím už neobtěžuj."
,,Nojo nojo," protočil očima Ron.
,,Někdy jindy," slíbil Harry a nakonec odešel.
,,HEJ HARRY! KAM JDEŠ??" zvolal kdosi.
,,Nepleť se do toho Finne," odsekl Ron.
Harry pokračoval dále po schodech, když v tom ho zastavila ta slova. Ona pravda, která ho tak moc ničila.
,,Jdeš proklít dalšího studenta?"
V mžiku se ozvala rána a Harry se hbitě otočil.
Ginny?
Ryšavá dívka si právě bolestně protřepávala pravou ruku, zatímco vedle ní se zapotácel Finn.
,,Ginevro Molly Weasleyová. JÁ TĚ MILUJU!" zvolal Ron obdivně.
,,NIKDO nebude urážet Harryho. Někdo něco nepochopil?" rozhlédla se po celé místnosti.
Všichni ihned odvraceli zrak a Harry se pousmál.
,,Tak se bavte dál, ne?"
A na to se spustila nová hudba a Ginny spokojeně přešla k Harrymu, který stále překvapeně stál na schodech.
,,Vážně jdeš tak brzy spát?"
,,Pokud mě tu nikdo tak nutně nechce..."
,,No... Brácha a Hermiona tě tu určitě chtěj. A...já taky," pousmála se a Harrymu poskočilo srdce.
,,A co Dean?"
,,Co by s ním mělo být?" nechápala dívka.
,,Ale nic..."
Nakonec chytla rozpačitého Harryho za ruku a vedla ho zpět k Ronovi a Hermioně. Zrzek lehce zaraženě zíral na jejich spojené dlaně. Harry jen pokrčil rameny a Ron se nakonec pouze nejistě pousmál. Hermiona se také usmívala, avšak z jiného důvodu.
,,Pořádně jsi mu to natřela! A to doslova! Byl bych to taky udělal, ale byla jsi rychlejší."
,,Tak nakonec jsi nešel spát, jo?" zeptala se s potutelným úsměvem Hermiona.
,,Noo..."
,,Kde máš Deana?" vyprskl Ron.
,,Co s ním všichni furt máte?" podivila se Ginny.
,,Ehm... Je to přeci...tvůj kluk?" vysoukal ze sebe nakonec Harry.
,,Aha, tak o tohle tu jde."
,,Cože?" zeptal se zmateně.
,,Měla jsem tě nechat jít spát, určitě jsi unavený." pronesla ironicky Ginny a zamířila pryč.
Kdosi hudbu zesílil a dokonce i zhasl světla. Na nově vytvořeném parketu začali vesele tancovat zamilované páry a ostatní studenti. Nad nimi poletovaly vyčarované světýlka různých barev.
,,Ginny! Počkej!"
Nereagovala...
,,Ginny!"
Konečně se zastavila. Stála zády k Harrymu a pomalu oddychovala. Nebyl si jistý, zda plakala či se snažila ovládnout svůj vztek.
,,Co se stalo? Co jsem řekl? Vím, že jsem zas něco pokazil."
Tentokrát se k němu otočila čelem. V očích se jí mísil hněv se smutkem.
,,Všichni mě jen musíte furt hlídat, protože jsem ta nejmladší Weasleyová, malá sestřička, malá holčička, ale je snad moje volba, s kým chodím a s kým ne."
,,Ano, to je."
,,Štve mě, že se Ron chová jako úplný pitomec. Nejsem už malá."
,,Nejsi," přikývl Harry.
,,I přesto, že jsem nejmladší ještě neznamená, že nejsem soběstačná."
,,Já přeci nic takového neříkal."
,,Myslela jsem, že tím něco naznačuješ, že tě brácha navedl proti mně."
,,Nee, jsem snad taky soběstačný a dokážu si utvořit svůj vlastní názor a rozhodnutí. Přeju vám to," vytvořil nakonec falešný, ale přesto přesvědčivý úsměv.
,,Děkujeme," pousmála se.
,,Asi půjdu spát."
,,Vážně?"
,,Vážně."
,,Já asi taky," povzdechla si dívka.
,,Vážně?"
,,Vážně," ujistila ho s úsměvem.
,,Dobrou noc."
,,Dobrou Harry."
Nakonec se po schodech vydal do dědičné místnosti, kde zasněně skočil do křesla. V krbu vzplál oheň a hřejivé teplo se začalo rozprostírat místností.
,,Ach... Ta mladá láska. Ze začátku matoucí, avšak časem nabere jisté intenzity, že sám nepoznáš, jaký člověk se z tebe stal," ozval se náhle Salazar Zmijozel.
,,Nějaké zkušenosti?" odvážil se popíchnout.
,,Láska přeci ovládne všechny na světě."
,,Kromě Voldemorta," odtušil Harry.
,,To není zas taková pravda."
Chlapec zmateně svraštil obočí a otočil se čelem k obrazu Salazara Zmijozela. Ostatní kouzelníci byli kdesi fuč.
,,Že by Lord Voldemort někdy někoho miloval?"
,,Nemusela to být láska k dívce. Mohlo se jednat o lásku ke zvířeti či k určité vzácné věci. Láska se může vztahovat i k myšlence."
Páni.
,,Že se v tom zrovna VY vyznáte."
,,Proč by ne," řekl naoko Salazar uraženě.
,,Já jen, že se o vás proslýchá, že jste bezcitný a nemilosrdný člověk," ušklíbl se Harry.
,,Trefné mínění," uznal. ,,Takže vaše slečna - krvezrádkyně, bude vaší manželkou?"
Cože?
Harry se posměšně uchechtl, ale než stačil odpovědět, Salazar si neodpustil jednu ze svých rýpavých poznámek.
,,Máš stejná gesta jako Severus."
,,On mě nezajímá. A Ginny NENÍ krvezrádkyně. A taky nebude mojí manželkou."
,,Ach, to je mi ale příliv nových informacích. Kde začít? Krvezrádkyní JE. Jestliže neznáš význam tohoto slova, za tebou je knihovna," poukázal prstem kamsi za Harryho. ,,Za další, velice by mne zajímalo, co tě tak náhle odradilo od mého dědice?"
,,NIC, co je vám do toho?" odsekl nabroušeně.
,,Ach ano, temně bezcitně karmínová červeň již vychází na povrch. Pomohl ti někdo? Dokážeš se ovládat? Hněv není ledajaká věc. Především-"
,,Mlčte už!"
,,Především, když tvé tělo a mysl ovládá někdo mocnější. Mocnější temnější magie."
,,Jdu spát," odsekl Harry a vstal.
,,Ještě než uděláš ten krok, zamysli se. Prospěje ti to."
Na malou chvíli se zarazil, ale poté lehce překonal těch pár kroků dělících ho od jeho soukromé ložnice. Dveře za sebou prudce zabouchl a nakonec skočil na postel a svůj obličej zatlačil co nejhlouběji do měkkého polštáře.
Pomoc...