Tajemné Lži

42.kapitola-Brumbálovo tajemství

Uběhlo mnoho dní od Harryho školního trestu se Snapem. Chlapec vše svým nejlepším kamarádům převyprávěl. Ron se válel smíchy na zemi, zatímco Hermiona se mračila nad jeho počínáním.
,,Super večer jste teda měli no," řekl zrzek, když konečně popadl dech.
,,Hm."
Další dny probíhaly beze změn, jako ostatní. Snídaně, škola, oběd, škola, volný čas, večeře, spánek. Volný čas trávili buď v knihovně, nebo v pokoji číslo osm set osmdesát osm. Snape se při hodinách lektvarů choval stejně arogantně, jako posledních pět let. Dokonce se ani neobtěžoval na Harryho promluvit. Spíše ho ignoroval, což Harryho lehce, ale opravdu jen lehce zklamalo. Obrana proti černé magii na tom byla podobně. Trio předstíralo, jako by se Remus choval zcela normálně.
,,Nemůžeme to jen tak na někoho z profesorů vybalit. Musíme se nejdřív postupně ujišťovat. A až si budeme stoprocentně jistí, můžeme vyvolat pohromu," pronesla jednoho dne Hermiona.
Chlapci nakonec souhlasili.
Jednoho dne, kdy se všichni studenti shromáždili ve Velké síni na večeři, se Brumbál rozhodl prohlásit špatné zprávy.
,,Z nejmenovaných důvodů se týdenní praxe pro šestý ročníky ruší."
Ve Velké síni rázem nastal šum a nesouhlasné pokřiky se začaly ihned rozléhat místností.
,,Nee!"
,,Proč?!"
,,Nevysvětlitelné důvody? To určitě!"
,,Stojí za tím Vy-víte-kdo?"
,,To není fér!"
,,TICHO!" křikl Brumbál a všichni rázem utichli.
Nastalo hrobové ticho. Studenti netrpělivě vyčkávali na ředitelovo vysvětlení. Avšak zbytečně. Starý muž se pouze zamračil a zamířil zpět ke svému křeslu.
,,Nechť hostina započne," řekl, až když byl usazený.
Harry se s otázkou očí podíval na svého otce, který ho taktéž pozoroval. Avšak, když se jejich pohledy střetly, muž ihned odvrátil zrak.
,,Co se to ksakru děje?" sykl Ron s plnou pusou.
,,To nevím, ale Voldemort v tom má jistě prsty." zamyslel se Harry.
,,Také možnost," připustila Hermiona a pustila se do jídla.
Harry malou chvíli zamyšleně hleděl kamsi do dáli. Nakonec zjistil, že přemýšlení je pro tuto chvíli jaksi zbytečné a tak si nabral maso s opečenými brambory na talíř. Sám nic prozatím nevymyslí...
,,Poprosím, aby tu šestý ročník zůstal," ozval se Brumbál těsně před koncem večeře.
Studenti zmiňovaného ročníku se po sobě zmateně a zároveň překvapeně podívali.
,,Tak uvidíme, jaká pravda vyjde najevo," zašeptal Seamus vedle Harryho.
,,Jistě víte, že v dnešní době panuje strach, ačkoliv strach bychom pociťovat neměli."
Nastala odmlka, kdy se Brumbál nespokojeným výrazem ohlédl po všech přítomných.
,,Nerad přiznávám, že onen strach se mne taktéž, jako většinu ostatních začíná zmocňovat."
Pár studentů potichu zalapalo po dechu. Harry ihned pochopil, proč.
Pokud se Brumbál něčeho bojí, jsme v koncích.
,,Proto jsem vaše týdenní praxe prozatím zrušil. Uvidíme, co se časem přihodí a nepřihodí."
Opět se rozhlédl. Na pouhopouhou vteřinu utkvěl svým pohledem na chlapci se zvědavě smaragdovými oči.
,,Nějaké otázky?" zeptal se nakonec.
,,Je to kvůli Harrymu Potterovi, že ano?" ozval se náhle student z Mrzimoru.
Brumbál svraštil obočí. Než se stačil nadechnout k odpovědi, přidala se nejistě dívka z totožné koleje.
,,Takže je."
,,Nevím, co vás navedlo k tomuto úsudku, ale jak jsem již říkal, tato doba nám to nedovoluje. Strach je všemohoucí."
,,Strach o našeho Vyvoleného," odfrkl si Malfoy.
,,Kvůli němu jsme všichni omezený."
,,Přesně."
,,Víte, co by bylo nejlepší? Kdyby už Vy-víte-koho konečně zabil."
,,Jo! Byl by klid."
,,MLČTE!"
Cítil, jak se mu hrne krev do tváře. Jeho magie pulzovala.
,,Nenávidí tě. Bojuj," šeptal mu kdosi úlisným tónem.
Pokusil se zůstat klidným, avšak onen hlas byl tak hypnotizující a přesvědčivý zároveň.
Harry nepochyboval o své změně barvy očí.
,,Nebo co?" odvážil se ozvat onen student z Mrzimoru.
,,Nechceš snad dopadnout jako Davis," promluvil Harry tak chladným tónem, až se dokonce i on sám nad sebou pozastavil.
Všichni zalapali po dechu, nastalo hrobové ticho.
,,Konec představení pánové," ozval se Brumbál.
V Harrym napětí však stále přetrvávalo a on sám netušil, jak se ho zbavit.
,,Takže je to pravda, náš Vyvolený Potter je posedlý Vy-víte-kým," uchechtl se.
To už Harry nevědomky tasil hůlku, se kterou prozatím mířil k zemi.
,,Ještě slovo cekneš a-"
,,Ohlašuji vám konec večeře," skočil mu ředitel do řeči.
Ruka, ve které svíral svou hůlku se mu neuvěřitelně třásla. Tak moc to chtěl udělat. Toužil zahlédnout jeho-
,,Expelliarmus!"
Harryho ruka nanejvýše sebou jen škubla. Hůlku však stále pevně svíral v dlani.
,,Odebírám z Mrzimoru deset bodů," ozvala se náhle profesorka Prýtová. ,,A z Nebelvíru taktéž."
,,Osm set osmdesát osm." zašeptal nakonec Harry k Ronovi a Hermioně a rychlým krokem zamířil napřed do zmiňované místnosti.
Musel okamžitě opustit Velkou síň a zmizet tak z dohledu ostatních studentů.
,,Zbláznil ses? Takhle si jednou poštveš celé Bradavice proti sobě!" vybuchla Hermiona, sotva se dveře za ní zavřely.
,,Nedělej z komára velblouda."
,,Ehm, cože?" zeptal se zmateně Ron.
,,Mudlovské přísloví."
,,Aha..."
,,Jak bych mohla dělat z komára velblouda, když už velbloudem je!"
,,Klid! Nějak to vyřeším."
,,Chápu, že tě rozčílili, ale to vážně budeš naslouchat zrovna Malfoyovi? Opravdu se necháš zlomit řečmi studentů, kteří jsou na tom s inteligencí naprosto mimo naší úroveň?"
,,Nedokážu to už ohlídat," trápil se Harry. ,,Nedokážu ovládat svůj vztek. Nedokážu ovládat svou magii. Co mám teda dělat, když mi Voldemort našeptává slova, která slyšet nechci?"
,,Tos nám neřekl," zarazil se Ron.
,,Voldemort ti našeptává slova?"
,,Teda, myslím že je to on," zaváhal Harry.
,,S tímhle by sis už měl jít promluvit se svým taťuldou a nebo rovnou s Brumbálem," doporučil mu Ron.
,,Budou mě mít za blázna."
,,Ksakru Harry, v tomhle světě je všechno bláznivé!" rozesmála se již zoufale Hermiona.
,,To jo, především to naše slavné ministerstvo s Popletalem v čele."
Nato se Ron slabě rozesmál.
,,Nemluvě o dalších šílených věcech..."
,,Jako například bezoký a beznohý Moody," zamyslel se Ron. ,,Nebo přerůžovělá ropucha jménem Dolores Umbridgeová. Byli bychom tu až do zítřka, kdybych měl všechno šílený v tomhle světě vyjmenovat. Zajímalo by mě, jak to vypadá v mudlovském světě."
,,Podobně, ale trošku jinak."
,,Jako například?"
,,Ehm! Dursleyovi..." odkašlal si Harry.
,,Ach, málem bych zapomněl na tvoje milující příbuzný."
,,No, štěstí, že tu na škole mám milýho a laskavýho otce, který mě učí pitvat žáby," zazubil se Harry. ,,Sakra! Což mi připomíná, že mám dnes u Snapea další trest."
Jako tělo bez duše mířil do sklepení. Jinými slovy; smrti vstříc. Dveře kabinetu již byly otevřené a tak Harry neměl jinou možnost, než ihned vstoupit. Prudce se nadechl a až poté překročil práh. Lehce nadskočil, když se dveře za ním prudce zavřely. Onen zvuk se nesl místností jako výstřel a když si všiml, že na něj zpoza svého pracovního stolu hledí jeho otec, strnul. Onyxově přísné oči si ho důkladně přeměřovaly. Na sucho polkl.
,,Posaď se," pronesl jeho otec sotva slyšitelně, až si Harry domýšlel, zda to nebyla pouze iluze.
Pomalu se posadil na židli, přičemž Snape z něj neodtrhl svůj zrak.
,,Vysvětlení."
,,No-"
,,Chci slyšet smysluplné vysvětlení. Teď hned."
,,Já... nevím, co-"
,,Nehraj hloupého! Proč na sebe pořád musíš upoutávat pozornost? Copak ti nestačí už to, že jsi Vyvolený?"
Harry se zarazil.
,,Já tohle nedělal schválně," pronesl vážným tónem.
Snape pozdvihl obočí.
,,Slibuju, že tohle nedělám ze svý vlastní vůle."
,,Kdo to tedy za tebe koná?" pronesl Snape ironicky.
,,Já nevím, asi Voldemort."
,,Nevyslovuj jeho jméno," sykl naštvaně.
,,A proč ne? Je to můj úhlavní nepřítel. Nebojím se ho."
A na důkaz toho, že to myslí zcela vážně, si založil ruce na hrudi a upřel svůj tvrdý výraz na svého otce.
,,Souhlasím s tvou myšlenkou, že tě Pán zla jednou za čas ovládá," připustil si nakonec Snape.
,,Jednou za čas? Furt!"
,,Kladeš si jako samozřejmost, že onen vztek není tvůj a když už dojde k tvému výbuchu, vše automaticky svádíš na Pána zla. Jenže co když za to on nemůže a jediný, kdo vyvolává tvůj vztek, jsi nakonec ty sám?"
,,Zastáváte se ho?"
,,Ne, špatně jsi mne pochopil. Pán zla, tě možná skutečně ze začátku ovládal a ty sis přivykl. Tím pádem, TY využíváš JEHO vztek."
,,Cože?" zamračil se Harry.
Hloupost. Proč by přeci využíval-
,,Můžeme se jen dohadovat, co se skutečně v tvé mysli děje."
,,A to se mi tam prostě nemůžete podívat?"
,,Není to tak snadné, je to jednoduše nemožné."
,,Proč, ale vždyť-"
,,Nemožné. Nikdy jsem neslyšel, že by kterýkoliv kouzelník objevil ty nejtemnější kouty v mysli. Tam, kde je tvé nejhlubší podvědomí - které ty sám nevnímáš - tam se ještě nikdo nikdy nedostal."
,,Tak můžete být první."
,,Nechápeš, jak moc je to nebezpečné a riskující? Dokonce i samotný Albus Brumbál by se nepokusil o něco tak směšného."
,,Když je to nebezpečný a nemožný, proč je to i směšný?"
,,Máš mnoho otázek, na které existují mnoho odpovědí. Zkus si také něco SÁM odvodit," odsekl.
,,Kde jsou ty kotlíky?" ignoroval jeho slova, ve snaze započít už konečně svůj trest.
,,Jaké kotlíky?"
,,Můj trest, už bych si ho rád odpykal."
,,Právě si ho odpykáváš."
,,Ach, chápu. Vaše přítomnost je můj trest."
,,Přesně tak."
,,Nemohl jsem jinak zareagovat," bránil se opět po chvíli přemýšlení. ,,Nemohl jsem se nechat jen tak potupit před celou školou."
,,Byly tam pouze šesté ročníky. Netvrdím, že si máš vše nechat líbit. Ačkoliv, lépe ses zachovat skutečně mohl. Nesu za tebe zodpověnost."
Poslední větu dodal Snape s jakýmsi lehkým odporem.
,,Vážně? To by ale nejdříve museli všichni vědět o našem rodinném vztahu,"odfrkl si Harry posměšně.
,,Nechápu, jakou důležitou roli tento fakt hraje v našem rozhovoru."
,,Je rozdíl mezi utajeným a veřejným vztahem. Takhle si doslova můžu dělat cokoliv a kašlat na nějakou vaší zodpovědnost, aniž by o tom kdosi něco tušil."
,,Copak nechápeš, jaké následky bychom za to nesli? Myslíš si, že je běžné, aby umaštěný Smrtijed, byl otcem Vyvoleného, který má jednoho dne spasit svět?"
,,Samozřejmě, že ne, ale, když už tomu tak je, mohl byste se chovat jako TEN otec."
Snape mlčel a tak Harry pokračoval.
,,Nevěděl jsem, co si mám myslet o vaší ignoraci. Myslel jsem, že..."
Chlapec se odmlčel.
Ne. Tohle ještě nedokázal vyslovit.
Frustrovaně se nadechl a podrážděněji, než měl v úmyslu, dodal: ,,Že jde zas o nějakou frašku," řekl to, co ho jako první napadlo.
Snape stále mlčel a tak Harry nesměle pokračoval.
,,Tam ve Velké síni, mě opět něco ovládlo. Podporoval můj vztek. Vím to, protože šeptal."
,,Šeptal?" promluvil konečně zmateným tónem.
,,Zněl přesvědčivě."
,,Nikdy se nepoddej těmto hlasům," promluvil rázně a ostře.
,,Proč? Co jsou zač? Je to Voldemort?"
,,To nevím."
,,Vy nevíte? Vážně?" zasmál se Harry.
,,U Salazara, jsem taktéž jen člověk," koulel očima.
,,A jak tedy zjistíme, co jsou zač?" dožadoval se odpovědi.
,,Prozatím bychom to měli nechat být," rozhodl jeho otec a vstal, což Harryho mírně polekalo.
,,Zase?" začal se ihned bouřit.
,,Jednoho dne nalezneme na všechny naše veškeré otázky, správné odpovědi."
,,Mám to chápat tak, že mě vyhazujete z vašeho kabinetu?" ušklíbnul se.
Nevyčkal na odpověď a vstal. Tak i tak, stejně se chystal jít na odchod. Byl kupodivu unavený a vyčerpaný.
,,Nashle," zívnul a odešel.
Snape ho nepozdravil. To je opravdu tak komplikované, pozdravit druhou osobu, především, když TA osoba, je jen tak náhodou váš syn??

***

Trpělivě vyčkal, až se dveře za chlapcem zavřou a teprve až poté, se vydal ke svému krbu. Ani na vteřinu nezaváhal. Nabral hrst letaxu a s vyslovením onoho místa, se letaxoval.
,,Potřebuji pomoc," vyhrkl, sotva zelené plameny kolem něj pohasly.
,,Harry?" pozdvihl Brumbál své obočí.
,,Nečekaně ano."
,,Posaď se," pobídl ho a rukou poukázal na prázdné křeslo naproti sobě.
,,Nemohu, tohle budu muset nejdříve rozchodit," odsekl a začal se procházet po místnosti. ,,Potter. Proč je Potter jeden velký problém?"
,,To neříkej," zamračil se Brumbál.
,,Dejte mi záminku Brumbále. Proč, když moc dobře znáte pravdu?"
,,Je to tvůj syn."
,,A proto mám plnohodnotné právo o něm tvrdit, co se mi jen zlíbí," doplnil ho ironicky.
,,A teď k tvému problému."
,,Nevím, co s ním. Nedokážu mu zodpovědět jeho otázky."
,,Které?" zamračil se znovu ředitel.
,,Albusi, musíme už něco udělat. Pán zla se ho snaží ovládnout."
Stařec si znaveně povzdechl. Sundal si z nosu své půlměsícové brýle a poté si svou hlavu v gestu beznaděje podepřel dlaněmi. Toto počínání vyvolalo v Severusovi zvědavost a menší obavu.
,,Nemůžeme s tím udělat nic. Ať už bychom se snažili sebevíce, nic by nebylo platné."
,,Prosím? Už opět víte něco, co já ne?"
,,Pro vaše dobro."
,,Opět."
,,Prozatím necháme věci věcmi a uvidíme, co se bude dít dále."
,,Vy snad očekáváte, že se něco kuriózního dít bude?"
,,Měl bys už jít."
,,Nesnažte se vyhnout mé otázce," procedil skrze zaťaté zuby.
Už ho štvalo věčné pomyšlení na Brumbálova tajemství. Nebylo mu zrovna dvakrát příjemné, že ředitel věděl něco, co by měl Severus vědět taktéž, ale doopravdy neví.
,,Nevyhýbám se, pouze mám domluvenou schůzi, na které bys být neměl. Jedná se o soukromou záležitost."
,,Nesnažte se-"
V tu chvíli někdo zaklepal na mohutné dveře a Severus se prudce otočil.
,,Dále."
Do ředitelny vstoupila Sibyla Trelawneyová. Vykuleně hleděla na Severuse a když přecházela ke křeslu naproti řediteli, nespouštěla z něj svůj zrak.
,,Dobrý večer," přikývl na pozdrav Severus.
,,D-dobrý."
Při odchodu se za dveřmi zastavil. Bylo to pod jeho úroveň, ale zvědavost mu nedala. Neúprosně ho prosila, aby si poslechl alespoň část rozhovoru mezi ředitelem a falešnou jasnovidkou.
,,Contra Auscultatio," ozvalo se a poté se v místnosti rozlehlo ticho.
Ne obyčejné ticho, nýbrž kouzelné. Brumbál použil protiodposlouchávací kouzlo!
Severus se rozhněvaně vydal zpět do sklepení. Nemohl uvěřit, že Brumbál před ním skutečně skrývá ne ledajaké tajemství, o kterém Sibyla jistě něco tušila.
,,Deset bodů z Mrzimoru," pronesl chladně, když narazil na náhodného studenta.
Chlapec popuzeně a zmateně zároveň svraštil obočí.
,,Ale vždyť ještě není večerka," konstatoval na svou obranu.
Severus ho ignoroval a s ležérním krokem pokračoval dále. Za jeho zády si chlapec nevěřícně vjel rukama do vlasů a následně za ně zatahal, jako by to snad byl zlý sen.
Život je zlý sen.