Tajemné Lži

3.kapitola-Zlost

Všem zvědavcům v jídelně vysvětlil, že šlo pouze o narozeninové přání. Jedinému Ronovi a Hermioně pověděl pravdu.
Čím déle zde trávil čas, tím více se Harry nudil. Chtěl vyjít ven, nadýchat se čerstvého vzduchu, popovídat si s lidmi, které nezná, projít se bosýma nohama po čerstvě zelené trávě, sledovat mraky na nebi. Namísto toho mu však nejčastěji společnost dělali Ron, Hermiona a dokonce i Krátura, namísto nebe pozoroval plesnivý strop, procházku po zelené trávě mu nahradila chůze po špinavé vrzající podlaze. Už to tu již nemohl vydržet.
,,Dost, jdeme upravit tenhle dům," rozhodl Harry zničeho nic uprostřed snídaně.
,,Nejsme plnoletý, abychom používali kouzla," namítla Hermiona.
,,A kdo říkal, že budeme používat kouzla?" zazubil se Harry.
,,To se mi začíná líbit," ozval se Ron s plnou pusou.
,,Věci na vymalování by nám mohl sehnat Krátura."
,,Tak dobrá," povzdechla si nakonec poraženě dívka. ,,stejně nemáme dnes co na práci."
Po snídani se vydali na chodbu. Temnota obklopovala nejen chodbu s předsíní, ale dokonce i jejich mysl. Strop byl plesnivý a všude, kde se dalo byl usazený prach a pavučiny.
Věděl, že se bude Kráturovi příčit změna domu, který již odjakživa náležitě patří rodu Blacků, a proto ho překvapilo, když na zemi leželo potřebné náčiní.
O pár chvil později domem otřásal hurónský smích.
,,Ne! Ronalde! Musíš od stropu až k zemi. Ne od půlky stěny ke konci," smála se Hermiona.
,,Jak to mám asi tak vědět??"
,,Proto ti to teď říkám," smála se. ,,Musíš na to TAKHLE," zdůraznila a štětcem přetřela Ronovi obličej.
Nato Harry vyprskl smíchy až se za břicho popadal.
,,Tak tos přehnala!" vykřikl a tím oficiálně vyhlásil válku.
,,To svět ještě neviděl," ozval se náhle arogantně obraz. ,,Nejenže mi mění dům, ale ještě se tu chovají jako banda nevychovaných děcek!"
,,HEJ! Stop, stop, stop, stop!" vykřikl náhle Ron.
,,Co je?"
,,Ehm, nechci nic říkat, ale Harry je úplně čistej."
Nato se oba otočili a s šibalskými úsměvy pohlédli na Harryho, kterého rázem smích přešel.
,,Ne, to ať vás ani nena-"
Jenže to už se po něm vrhli se štětci a válečkem.
,,Kolikrát jsem vám to už říkal Brumbále. Banda nevychovaných a nevyspělých děcek."
Rázem všichni strnuli a Harry se naježil. Přítomnost dvou mužů automaticky způsobila pokles jeho nálady.
,,Ach, konečně mi tu někdo rozumí," prohlásila ta ženská v obraze.
,,Zdravím vás paní Blacková," pozdravil Brumbál. ,,A také zdravím vás."
Harry mu pozdrav neopětoval.
,,Dobrý den profesore Brumbále," pozdravili Ron a Hermiona.
,,Zásady slušného chování vám nic neříkají?" pronesl Snape ledově směrem k němu.
,,Dobrý den."
,,Zdravím Harry. Koukám, že jste se rozhodli trochu dům pozměnit," usmál se Brumbál vřele. ,,Nevadilo by, kdybych vám s tou zdí trochu pomohl?"
,,Ne pane," ozvala se Hermiona.
Mávnutím hůlky proměnil špatně vymalovanou místnost v bezchybně dokonalou.
,,Pojďme si promluvit," požádal ho Brumbál a společně se Snapem zamířil do jídelny.
,,Kdo ti ten dopis přinesl?"
,,Remus," sklopil hlavu.
Oba muži na sebe překvapeně pohlédli.
,,Myslíte... myslíte, že se Remus přidal ke-"
,,Ne," přerušil ho stařec. ,,Jak tě něco takového mohlo napadnout?"
,,Myslím, že existuje mnoho důvodů. Možná chce pomstít Siriuse, je to přece má vina, proč-"
,,Takové myšlenky nepřichází v úvahu. Remus je loajálním členem Fénixova řádu. Něco se muselo stát, ale to teď není tvá starost. Teď tedy to hlavní, proč jsme přišli. Chtěl bych ti Harry sdělit, že hodiny nitrobrany budou i tento rok nadále pokračovat."
Nato chlapec vytřeštil oči zděšením.
,,A s kým?" zeptal se hloupě.
,,S profesorem Snapem," pronesl Brumbál pyšně, jako by byl ten umaštěnec snad nejvázcnějším darem od samotného Merlina.
Zmučeně si jednou dlaní zakryl obličej.
,,Zítra ve tři hodiny započne první hodina," informoval ho Snape s kamennou tváří.
,,A co tvá mysl? Jak se cítíš?" ozval se Brumbál naoko zvědavě.
,,Naprosto normálně," odpověděl ironicky.
Opravdu si nehodlal vylévat srdíčko před Snapem.
,,Děje se něco?"
,,To by byl zázrak, kdyby se našemu Vyvolenému nic nedělo," odfrkl si Snape posměšně.
,,Severusi," zpražil ho ředitel svým pohledem. ,,Co se děje Harry?"
,,Copak to nevidíte? Držíte mě tu zavřeného jako nějakého zajatce. Stejně jako tehdá Siriuse. A co udělal nakonec Sirius? I přes varování vyšel ven, i když moc dobře věděl, že nemůže. Vyšel ven! A co se stalo pak?Umřel! A vy mě tu nutíte ještě trávit čas s tímhle- tímhle-" nedokázal najít to správné slovo, kterým by Snapea označil.
,,Umaštěncem," doplnil ho Snape. ,,A vy jste spratek Pottere, protože si opět myslíte, že se svět točí jen kolem vás. Vy tu jste v bezpečí a měl byste být rád, že netrávíte prázdniny u svých milovaných příbuzných, protože být já na místě vašeho strýčka, měl bych lepší mušku a do té vaší vyvolené tváře se s radostí trefil," pronesl tím nejjedovatějším tónem.
V tu ránu Harry zapomněl, kdo vlastně je. Jako by ho jeho vlastní identita opustila. Cosi se v něm zvrtlo a celé tělo polilo jakési horko a především hněv. Viděl rudě.
,,Severusi- Harry sedni si."
Chlapec rozhněvaně hleděl Snapeovi do očí. Vládla mezi nimi napjatá atmosféra. Kdo dřív zaútočí. Tu náhle se v temných očích zjevil úžas.
,,Severusi, žádám tě, abys opustil tuto místnost," promluvil stařec.
V žilách se mu vařila krev. Cítil neuvěřitelný vztek, neovladatelný a Harry se mu s otevřenou náručí poddával.
,,A počkej na mě na chodbě," křikl za ním.
V místnosti se rozhostilo nepříjemné ticho. Ředitel hleděl kamsi ke krbu, mezitím, co Harry přešlapoval na místě z nohy na nohu. Vztek ho pomalu opouštěl.
,,Chtěl jsem ti dodatečně popřát všechno nejlepší k narozeninám," ozval se nakonec starý muž.
Konečně si pohlédli do očí.
,,Tady máš ode mě dárek," položil na stůl balíček a vstal.
,,To jste nemusel," pronesl Harry ze slušnosti.
,,Možná si to nemyslíš, ale záleží mi na tobě," řekl nakonec stařec a mlčky odešel.
Harry ho doprovázel svým zahanbeným pohledem. Nakonec zabalený dárek, který ležel na stole rozbalil. Krabice se několikanásobně zvětšila a Harry překvapeně vydechl.
,,Páni."
V krabici se nacházela jakási kniha a vedle ní ležely typické dárky, které každý rok dostává od Hagrida. S dárkem nakonec sklesle zamířil po schodech do svého pokoje, kde již čekali jeho dva nedočkaví přátelé. Harry sebou hodil na postel a tlumeně do polštáře zaúpěl.
,,Tak co?" vyzvídal Ron.
,,Dobře to asi určitě nedopadlo," odhadla Hermiona.
Harry se přetočil na záda. ,,Budu mít další hodiny se Snapem."
,,Cože? S tím hajzlem?"
,,To je... zajímavé?"  vydechla Hermiona.
,,A ještě k tomu první hodinu budu mít už zítra," informoval je s úšklebkem.
,,Proč se Snapem? To si Brumbál nevzpomíná, jak to dopadlo minule?" ptal se zrzek nevěřícně.
,,Jistě pro to má profesor Brumbál své důvody a my je musíme akceptovat," pronesla dívka moudře.
,,Asi máš pravdu," povzdechl si Harry.
,,Zítra mu dáš co proto."
,,Tady přeci nejde o to poštvat proti sobě profesora Snapea. Jde o to, aby se Harry konečně naučil ovládat svou mysl," namítla zamračeně Hermiona.
,,Jasně."
Harry se přetočil zpět na břicho a hlavu zarazil do měkkého polštáře.
,,Merline..."

***

,,Je to jen arogantní, bezohledný, nezodpovědný, vulgární, vysmátý, namachrovaný, nebelvírský, potterovský, líný spratek!"
,,Severusi..."
Oba se právě nacházeli v Brumbálově pracovně. Severus přecházel po místnosti sem a tam.
,,Je to tvůj syn."
Prudce se zastavil, strnul a trvalo vhodnou chvíli než opět našel řeč.
,,Už to není vtipné," odsekl nakonec.
,,Kdy už konečně pochopíš, že se o žádný vtip nejedná," povzdechl si. ,,Promluvme si o tom znovu," požádal ho Brumbál s již kapkou zoufalství v hlase.
,,Dobrá tedy, převyprávějte mi znovu tu vaši nesmyslnou nazpaměť naučenou báchorku," ušklíbl se Severus.
,,Lhal jsem ti snad někdy?"
,,Samozřejmě, že ne, nikdy bych nezpochybnil náš vztah založený na důvěře. Ale vzhledem k nepříliš dávno událým okolnostem bych dokázal zpochybnit náš vztah. Proč? Protože Potter ztratil svého kmotra, který byl jeho jedinou oporou. Nemá rodiče, jediní příbuzní ho nenávidí. Nemá jednoduše nikoho a tak vás napadl tento šílený nápad vybrat si náhodnou oběť a zpříbuznit ji s Potterem. Mě neoblafnete."
,,Severusi, proč bych si měl vybrat zrovna právě tebe, když každý student na této škole ví, že vy dva se v lásce zrovna nemáte."
,,A nikdy mít nebudeme," odsekl Severus. ,,Nemyslíte si, že jsem snadným terčem vašeho absurdního plánu? Ano, moc dobře víte, kam tím narážím."
,,Nikdy bych neznehodnotil a nevyužil tvou slabost vůči Lily. Nikdy Severusi," zahleděl se mu stařec vážně do očí. ,,Sbliž se s Harrym, snažně tě o to prosím. Tvůj pohled na toho chlapce je mylný. Je to milující, chytrý a statečný člověk."
Severus mlčky sledoval Fawkese. Bezstarostně spal na bidélku. Záviděl mu jeho bezstarostný život.
,,Nelži si sám do kapsy. Ujisti se genetickým lektvarem a poznáš pravdu, žádám tě o to."
,,Dobrá, lektvar uvařím, ale pokud vyjde negativně, přestanete mě již se všemi hloupostmi, které se Pottera týkají otravovat."
,,Děkuji," usmál se Brumbál. ,,Citrónový bonbón?"
,,Ne," odsekl rozmrzele.

***
,,Strašně se nudím," zaúpěl Harry.
,,Můžeme zajít do knihovny," navrhla Hermiona.
,,Tady je knihovna?" podivil se Ron.
,,Ano a je druhá největší v celé Anglii. První největší knihovnu vlastní Malfoyovi a po nich Blackovi."
,,A co Bradavice?" zeptal se Harry zmateně.
,,Mluvím o historických knihovnách, které náležitě patří určitým rodům. Je jasné, že Bradavice mají třikrát větší zásobu knih, než Malfoyovi."
,,Hustý," žasl Ron.
Zamířili o patro výše, kde se nacházely pouze jedny obsidiánové dveře. Temně šerá místnost na ně působila zvláštně okouzlujícím způsobem. Od podlahy, až ke stropu se tyčily dřevěné police s knihami, mezi policemi ležely sešlapané karmínové koberce, které vedly až na druhý konec místnosti, kde stál nepříliš malý krb s pohodlnými křesly. Vše bylo zajisté pokryto stoletým prachem.
,,U Merlinových kalhot. Tady už asi dlouho nikdo nebyl, že?" žasl Ron.
Jako první vešla do místnosti Hermiona. Otevřela velká okna dokořán, čímž ihned prozářila temnou knihovnu. Venku bylo slunečno a foukal lehký vánek.
,,Kluci! Jsou tady ztracené a dávno zapomenuté spisy od známých autorů! Nikdy jsem podobné neviděla!" žasla dívka na druhém konci místnosti.
,,Ajeje, Hermiona je ve svým živlu," zamumlal Ron pobaveně.
Harry se vydal jedním směrem, o kterém však nemohl tvrdit, že byl náhodný. Jako by tušil, kam míří. Cítil čísi velmi silnou magii, která přetrvávala dokud nevztáhl ruku po jedné knize.
Jako by ji znal odjakživa. Jako by jí celá staletí hledal.
Jakmile se Harry pouhým bříškem prstu dotkl hřbetu knihy, tělem mu okamžitě projela energie. Nemohl posoudit, zda byla příjemná nebo příliš hrubá.
,,Našel jsi něco Harry?" ozvala se náhle Hermiona a Harry leknutím nadskočil.
,,N-ne ne, furt hledám," zakoktal se.
,,Mohl bys najít něco o nitrobraně," navrhla mu dívka.
,,Taky mě to napadlo," přikývl Harry a nakonec se skutečně rozhodl něco vyhledat.
Onu bezejmennou knihu o černé magii bez názvu si však rozhodl vzít sebou.
Odkdy dokáže kniha někoho svou magií tak svést?