Tajemné Lži

58.kapitola-Ztráta

Sotva se ráno probudil, ucítil to. Ihned vběhl do koupelny a zamířil do první kabinky, jenže ta byla obsazená Seamusem. Druhá byla již naštěstí volná a tak vyklopil všechen obsah svého žaludku do záchodové mísy.
,,Kámoo," zaúpěl chlapec vedle. ,,Přísahám, že už nikdy nebudu pít."
,,Poprvý a naposled," přikývl Harry souhlasně.
,,Nenávidím toho vychcanýho Brumbála!" sykl naštvaně. ,,Kdyby jen nepovolil ten odpornej alkohol i pro šestý ročník-" náhle se dávivě rozkašlal.
,,Merline!" zaklel Harry a ihned Seamuse následoval.
,,Do háje! Neříkejte, že jsou všechny kabinky obsazený," ozval se náhle Ron.
A takto se zrodila symfonie zvracení. O několik minut později se Harry rozhodl doplazit se zpět k posteli, kde se pořádně zachumlal pod deku.
,,Aspoň, že je neděle," vydechl Harry úlevně.
,,Nojo, ale víš, co je mnohem horší?" ozval se Dean.
,,Co může být horšího, než kocovina?" vynořil se náhle z koupelny Ron a za ním viditelně bledý Seamus.
,,P. R. A. S. I. N. K. Y, " vyhláskoval posměšně.
,,NEE!" zaúpěli všichni tři naráz.
,,Co se děje?" vešel neočekávaně Neville do pokoje s jakousi krabičkou.
,,Bolí mě všechno," stěžoval si Seamus a s bolestnou grimasou zalezl do postele.
,,Ještě, že jsem se šel dolů podívat," zamumlal si chlapec pro sebe.
,,Cože? O čem to mluvíš?" ptal se Harry a zhypnotizovaně hleděl na dřevěnou krabičku, kterou Neville svíral v rukou.
,,Brumbál," pousmál se nervózně a vyzdvihl onen předmět do výše. ,,Dole jich jsou asi stovky."
,,Tak povídej, co tam máš?" ptal se zvědavě Ron.
,,Lektvary proti bolesti a taky vzkaz od Brumbála. Mám ho přečíst?"
,,Jasně, ale nejdřív nám dej ty lektvary," řekl Seamus a jakmile všichni svou lahvičku vypili, Neville spustil:
,,Milí žáci, studenti. Tento lísteček jistě čtete ze dvou možných důvodů. Buďto jste zvědaví a nebo jste se včerejší noc neudrželi pod kontrolou. Tyto ampulky jsou však vhodné pouze pro studenty druhé alternativy a především jsou pro ponaučení. Příště vám totiž žádné lektvary nepošlu. Pé es, lék je lehce ochucený citrónovou příchutí."
,,FUJ!"
,,Já si říkal, že to chutná nějak divně."
,,Ble!"
,,Asi půjdu znovu zvracet..."
,,Nemáte pít," odsekl mírným ale přesto káravým tónem Neville.
,,Kolik je vlastně hodin?" ptal se stále dezorientovaný Seamus.
,,Jedenáct."
,,Sakra, za chvíli je oběd," vyhrkl Harry a vstal.
Vrávoravě zamířil zpět do koupelny, kde se umyl a nakonec i převlékl do košile. Hábit raději nechal ležet na posteli a sám zamířil do společenské místnosti, kde již posedávala Hermiona. Byla bledá a se svraštěným obočím četla knihu.
,,Ahoj," zamumlal Harry a posadil se vedle.
Dívka nejprve nerozhodně odlepila zrak od knížky, kterou poté s plesknutím prudce odložila na stůl. Tiše si povzdechla.
,,Takhle špatně mi nikdy nebylo," řekla a Harry udiveně vyvalil oči.
,,Tys pila?"
,,Jo," odpověděla ztrápeně.
,,Jestli tě k tomu donutil ten Noah nebo jak se jmenuje, tak ho zabiju," procedil Harry skrze zaťaté zuby.
,,Noah?" zarazila se zmateně. ,,Ach, Noah! Ne! On mě do ničeho nenutil. Naopak, pomohl mi se dostat sem do věže."
,,Fakt?"
,,Jo, tys vlastně odešel z nás jako první. Elis ti dělala společnost?" zazubila se.
,,Elis? Sakra, Elis! Já jí tam včera nechal!" došlo mu náhle a rychle vyskočil na nohy.
Dívka ho chytla za předloktí. ,,Sedni si, za chvíli bude oběd, takže jí to pak můžeš vysvětlit."
Harry přikývl a nakonec se posadil zpět.
Jak jen mohl zapomenout??
,,Takže... Jak ses dostal zpět do věže?" zeptala se opatrně a když zaregistrovala Harryho výraz, dodala. ,,Je mi jasné, žes ty schody nezvládl sám."
,,Snape," zašeptal.
,,Opravdu??" vyhrkla překvapeně. ,,Ale to je super!"
Prudce se chytil za hlavu.
,,Není! Vůbec nevím, co jsem mu řekl za všemožný kraviny a blbosti!"
,,Když jsi opilý, tak jsi nejvíc upřímný. Je tedy snadné si odvodit, co všechno jsi mu napověděl."
,,Za co mě trestáš Merline," zaúpěl. ,,Asi jsem mu řekl, že je fajn táta."
,,Super!"  výskla radostně.
Chlapec si jí změřil zmateným pohledem, jako by snad byla blázen.
,,Nekoukej na mě tak. Sám ses přeci s ním chtěl dát dohromady, tak tady to máš!"
,,Achjoo a do toho všeho jdeme ještě dneska do Prasinek..."
,,Alespoň budem na čistém vzduchu a vyzvedneš svýmu TÁTOVI dárek," mrkla spiklenecky. ,,I když k té babizně se mi už moc nechce."
,,Můžete čekat venku," navrhl s pokrčením ramen.
,,Ani náhodou!"
,,Dobrá, dobrá, budete stát za mnou jako moji bodyguardi," protočil pobaveně očima.
,,Uvidíme se teda na obědě. Musím ještě zajít do knihovny," oznámila mu a nato zmizela.
O půlhodiny později byla ve Velké síni značná část studentů polomrtvá. Jeden chlapec z Mrzimoru měl dokonce hlavu položenou v jídle. Upřímně, Seamus k tomu taktéž neměl daleko. Harry se svým pohledem pokoušel několikrát vyhledat Elis, jenže marně.
,,Na snídani to tu vypadalo mnohem hůř," promluvila nakonec Hermiona.
,,Tys stihla snídani?" podivil se Ron.
,,Hm," přikývla. ,,Ale málem jsem tu usnula. Plno studentů chybělo a hlavně se tu asi tři kluci pozvraceli, takže ranní mňamka," ušklíbla se nakonec.
,,A co Levandule?" staral se Seamus. ,,Celej den jsem jí neviděl."
,,Taky že celý den spí."
Ve dvě hodiny se studenti sešli u hlavních vchodových dveří, kde již postávala profesorka McGonagallová a Filch s jeho prašivou kočkou.
,,V šest hodin sraz u brány," oznámil jim otráveně Filch.
,,Ve vesničce budou opět hlídkovat bystrozoři a pár profesorů," dodala profesorka.
A tak se Harry jako první rozhodl vydat za onou čarodějkou, aby to už měl konečně za sebou. Když však vstoupil, strnul. Místo věštkyně za pultem postával jakýsi muž silnější postavy.
,,Ehm, dobrý den."
,,Věk?"
,,Sedmnáct."
,,Můžete," kývl. ,,A! Slečno, co si budete opět přát?" usmál se náhle vřele směrem k Hermioně.
Chlapci se na ní prudce otočili.
,,Ehm, musíte si mne s někým plést," zasmála se nervózně.
,,Ale, ne! Jsem si jistý, že to jste vy. Pěkná dívka, kudrnaté vlasy, milý úsměv."
,,Nechtěla bys nám něco vysvětlit?" zeptal se Harry zmateně.
Poté přesunul zrak na onoho prodavače, který se se svou postavou sotva vešel za pult.
,,Kde je vaše kolegyně?"
,,Jaká kolegyně?" zamračil se nechápavě.
,,Taková šílená věštkyně," vysvětlil Harry. ,,Byla tu... někdy v sobotu."
,,Promiňte, ale tohle je MŮJ obchod. Nikdo jiný, než já tu nepracuje."
,,Cože? Minule tu ale místo vás byla nějaká šílená bába," řekl Ron zaraženě.
,,Minule jsem měl zavřeno. Teprve až dnes jsem otevřel obchod."
,,Mám tu objednané vzácné kameny do lektvaru," zamumlal Harry nakonec zmateně.
,,Počkejte chvíli," zamumlal si pod knírkem a kolébavou chůzi zmizel kamsi za závěs.
,,To snad není možný," spustil ihned Ron. ,,Ten den jsme prostě opilí NEBYLI."
,,A jakto, že tě sakra zná?"
Dívka nervózně polkla. ,,Já-"
,,Tady to máme!" objevil se zpět mezi nimi ten muž a položil na stůl dva obyčejně zeleně zbarvené šutry.
,,To je ono?" podivil se Harry.
,,To, co jste si přál, to tu máte. I když, upřímně, nepamatuju si, že bych někomu něco takového objednával."
,,Protože nám to prodala ta ženská!" zvýšil již Ron hlas.
,,Ale, neplácejte tu hlouposti! Vemte si ty kameny a jděte, než vás někdo uvidí. Vím, že vám sedmnáct není."
,,To snad vypadáme jak malý děcka?"
,,Ne, ale tuhle slečinku moc dobře znám," kývl směrem k Hermioně.
,,Harry vem to a jdeme," procedila skrze zaťaté zuby, přičemž svým pohledem propalovala onoho prodavače.
Chlapec tedy popadl dva kameny, neohrabaně si je strčil do kapsy a zamířil pryč.
,,Co to ksakru mělo znamenat??" ptal se Ron, jakmile byli dosti vzdálení od toho obchůdku.
,,Neřešme to, prostě došlo k nějakýmu nedorozumění," mávla rukou Hermiona a pokračovala směrem ke Třem košťatům.
,,Máš pravdu, řešit to nebudem," odsekl Ron jízlivě. ,,Já bych raději řešil toho chlápka za pokladnou. Jakto, že tě znal??"
,,To by mě taky zajímalo," přikývl Harry a oba stočili svůj zrak na dívku, která si nervózně skousávala ret.
,,Nechci vám to říkat tady, kde je hodně lidí."
,,Tak zajdem někam dál," navrhl Ron. ,,Třeba k Chroptící chýši."
Nešli k ní přímo. K tomu by se neodvážil ani Harry. Raději stáli v bezpečné vzdálenosti za plotem, kde i tak nikdo nikde nebyl.
,,Tak povídej," pobídl jí Ron rázně.
Dívka si povzdechla. ,,Profesor Brumbál mě tam posílá."
,,COŽE?"
,,Důvěřuje mi a chce, abych mu objednávala určité přísady do speciálních lektvarů."
,,Ale tak proč rovnou nepošle Snapea? Nebo nějakýho jinýho profesora? Vždyť ti je šestnáct!"
,,To nevím," pokrčila rameny. ,,Nevím, proč si vybral mě."
,,Nějak se mi to nezdá," svraštil zrzek obočí.
,,Chceš tím snad říct, že lžu?"
,,Ne, to jsem neřekl."
,,Jen nám to vysvětli. Brumbál tě jen tak poprosil, abys mu v tom krámě kupovala lektvary?"
,,Ne... Jednou jsem se začetla do jedný knihy o lektvarech. V tu dobu jsem se o ně začala hodně zajímat. Bylo to někdy na začátku školního roku. Jednou jsem se odvážila zeptat na něco profesorky McGonagallové, ale ta mi řekla, že s tímhle mi neporadí. Řekla, že se na tu otázku mám zeptat buď profesora Snapea a nebo profesora Brumbála. Asi víte, jak jsem se rozhodla," povzdechla si. ,,Tohle prosím nikomu neříkejte, ale jedná se o lektvary černé magie. Jakmile profesor Brumbál zaregistroval můj zájem, rozhodl se, že se budeme společně těmihle lektvary zabývat. Vaříme je, testujeme a zároveň se něco přiučíme. Fakt to prosím nikomu neříkejte."
,,Aha," vydal nakonec ze sebe Ron zaraženě. ,,Asi bych se měl omluvit za to, že jsem na tebe takhle vyjel."
,,Chápu tě, taky bych samu sebe podezřívala," zasmála se slabě.
,,I tak..."
Zbytek dne prokecali ve Třech košťatech, kde si jako vždy objednali máslový ležák. Skvěle si pochutnali a když mířili zpět do hradu, na něco si Hermiona vzpomněla.
,,Jak to vlastně teď máte? Myslím tvé hodiny s profesorem Snapem. Už dlouho si neměl žádné vize, viď?"
,,Máš pravdu," zamyslel se. ,,Málem bych na ty hodiny zapomněl, ale zatím je nepotřebuju. Myslím, že za ním přijdu, až to bude fakt nutný."
Jako by snad byla Hermiona věštkyně. Pozdě večer, kdy se všichni uchylovali ke spánku se Harry rozhodl zajít do dědičné místnosti. Musí přeci v knihovně existovat minimálně jedna kniha o zakázaných přísadech do lektvarů. Oba kameny si zastrčil do kapes od pyžamových kalhot a soustředěně prohlížel poličky, když v tom ho po dlouhé době zabolela jizva. Udiveně se za ní chytil, ale v hledání nepřestal. Tentokrát ho bolest málem srazila k zemi. Tiše sykl a zacouval zpět ke gauči.
,,Bolí?"
Zmateně s přivřenými oči vzhlédl k obrazům, kde ho s typickým úšklebkem pozoroval Salazar Zmijozel.
,,Ne, jen si chci zatlačit jizvu dovnitř mozku," ušklíbl se taktéž.
,,Drzý," zakroutil nevěřícně hlavou a zmizel.
Alespoň, že už byl pryč-
,,Severus si čte. Odklop tenhle obraz a projdi za ním," ozval se náhle opět Salazar.
,,Co?" svraštil obočí.
Cítil se čím dál více dezorientovaný a s onou stupňující se bolestí bylo ještě více namáhavé přemýšlet, natož vnímat.
,,Jsi snad hluchý?" odsekl. ,,Projdi tímhle obrazem za Severusem, ten už ti pomůže," protočil očima a svůj obraz odklopil.
Za ním se nacházela temně úzká chodba. Tudíž Harry nedokázal vidět na konec tunelu. Klopýtavě mířil chodbou dál rovně a rovně, dokud do čehosi nenarazil.
,,Au," sykl podrážděně.
Čelem se opřel o onu zeď, do které narazil, aby si oddychl. Jenže to byla chyba. O vteřinu později zídka zmizela a Harry padal k zemi. Už už se připravoval na bolestivý pád.
,,Aresto momentum."
Nato jemně dopadl na studeně kamennou zem. Až když otevřel oči, povšiml si, že ona zídka byl Salazarův obraz a jeho zachránce, zas jeho otec.
,,Kde to zas jsem?" zaúpěl na zemi.
Nepokoušel se ani zvednout. Byl vyčerpaný a neuvěřitelně slabý.
,,U mě v kabinetu."
,,Myslel jsem... no nic."
,,Salazar Zmijozel má zde ve sklepení mnoho obrazů," vysvětlil. ,,Za co ručím za tak pozdní návštěvu?"
,,Bolí... bolí to strašně moc," vydal ze sebe tiše.
Jako by se bolest s mnohem větším důrazem vrátila. Bylo to už nesnesitelné, jako by měl celou hlavu v ohni, ale zároveň ve vodě. Nemohl se již pořádně nadechnout.
,,Vydrž," řekl. ,,Legilimens!"
A přesně v této chvíli přestal vnímat.