Tajemné Lži

46.kapitola-Záhadné znaky

,,Nesnáším ho."
Harry společně s ostatními seděl v knihovně a pokoušel se dodělat svůj domácí úkol, jenže marně. Byl svým otcem tak rozběsněný, že se nedokázal ani soustředit
,,Co se stalo? Co ti řekl?"
,,Proč je zrovna ON mým otcem??"
,,Myslela jsem, že už jsi s tím smířený."
,,To já taky, ale ty jeho kecy už fakt nesnesu. Co mu je do toho, co dělám??"
,,Myslím, že dost," ozval se Ron.
Harry po něm střelil svým ostrým pohledem.
,,No je to tvůj tatík a ten by se měl starat o to, co děláš," řekl na svou obranu.
,,Ale já už nejsem malý dítě. Je to jeho chyba."
,,Jenže on tě vidí z jiného pohledu," namítla Hermiona.
,,Tak ať se o mě laskavě už nestará tak, jako to dělal doposud!" rozmáchl rukama.
,,Pšššt!"
,,Harry, já už tě vážně nechápu," povzdechla si dívka. ,,Nejdříve se dožaduješ po jeho pozornosti a chceš, aby jste spolu vycházeli a hlavně, aby se on k tobě nechoval tak, jako dříve. Ale teď snad chceš pravý opak!" zašeptala potichu, ale přesto velmi důrazně. ,,Promiň, ale v rodinných vztazích ti už radit fakt nebudu. Měl by sis hlavně uvědomit, co on pro tebe udělal a co ty pro něj. To je všechno, co ti můžu na to říct."
,,Co udělal on pro mě?" zeptal se pobaveně. ,,No, znemožňuje mě před jeho kolejí, čímž mi dává najevo, že jeho kolej je pro něj mnohem cennější než já. Pak-"
,,Mlč, to je přesně ono. Hledáš na něm jen to nejnegativnější, ale uvědom si, že ti pomohl. Pomohl ti při soudním řízení, zabránil tomu, aby tě vyloučili z Bradavic."
,,A aby ho neposlali do Azkabanu," dodal.
Ignorovala ho a pokračovala dále: ,Když na tebe tehdy Parkinsonová seslala to kouzlo, on tě ochránil. A vůbec to nejdůležitější; on tě přijal jako syna. Mohl se na tebe vykašlat a ty by ses nikdy nic nedozvěděl."
,,Možná by to bylo i lepší."
,,To neříkej," zamračila se nesouhlasně. ,,Ale i přes tu všechnu nenávist se o to pokusil. Ty mu musíš sakra pomoct! Znáš jeho povahu a pokud chceš mít otce, tak se laskavě snaž."
,,Připomínáš mi Brumbála," vydechl nakonec zamyšleně.
Hermiona tázavě pozdvihla obočí a lehce naklonila hlavu na stranu.
,,Jsi až otravně přesvědčivá," rozesmál se potichu nakonec a jeho dva přátelé se k němu poté přidali.
,,Jak výstižné," pronesl Ron teatrálně. ,,Odteď ti budu říkat Brumbálko."
,,Dobře Zlatoslave."
,,Cože?"
,,Copak sis myslel, že jsem zapomněla na tu tvojí tajemnou dívku?" nakrčila pobaveně nos.
,,Pšššt!"
,,Ale proč zrovna Zlatoslav?"
,,Nepamatuješ si na svého nejmilovanějšího, nejšarmantnějšího, nejkrásnějšího a nejstatečnějšího učitele druhého ročníku?" zeptala se s hranou zamilovaností.
,,Jo aha! Tenhle debil!"
,,Ronalde!"
,,Pšššššt!!"
Harry v sobě dusil smích.
,,Jak se opovažuješ mě k někomu, jako je on srovnávat?" zeptal se nevěřícně.
Ledabyle pokrčila rameny.
,,Je to přeci jasný, ne? Neříkej mi, že si nejsi vědom toho, jak si každou minutu upravuješ vlasy a v různých odrazech zkoumáš svůj vzhled."
,,Tak snad chci vypadat dobře, ne?"
,,Ehm... Po pěti letech?"
,,Nech už toho," odsekl a začal listovat knihou, která mu byla ihned po ruce.
,,Ale! Ron se nám opravdu zamiloval!" řekla vítězoslavně.
Její radost však náhle přerušila madam Pinceová.
,,Jestli tu budete nadále pokřikovat, už nikdy nebudete mít svolení vstoupit do této knihovny," sykla přísně. ,,A pro vás výjimka neexistuje," pohlédla na Hermionu a poté odkráčela zpět ke svému stolu.
,,Bába netrpělivá," zašeptal Ron podrážděně.
,,Měli bychom si udělat ten úkol..."
Včera jim profesorka McGonagallová nasolila rovnou tři úkoly. Jako by toho snad měli málo!
,,Mám to," vydechla Hermiona spokojeně po několika minutách tiché práce.
,,Hermiono? Mohl bych tě o něco poprosit?" zašeptal Harry.
,,Ano?"
,,Jde o Merlinův předmět," zašeptal co nejtišeji.
,,Ty si s tím snad nedáš pokoj," protočila pobaveně očima.
,,Ty jako jediná z nás máš přístup do oddělení s omezeným přístupem."
,,A co tam chceš?" přimhouřila lehce oči.
,,Abys našla knihu o Merlinově předmětu."
,,Ale vždyť to je přeci nemožné. Nic takového tam nebude. Je to nebezpečný téma, takže proč by měla být ta knížka zrovna tady, kde je na dosah rukou většině studentů?"
,,Není to tak nebezpečný téma, když jsou o něm i příběhy v dětských knížkách," snažil se dívku přesvědčit.
,,Jenže ty děti nemůžou vědět, že se jedná o tak důležitou zbraň."
,,Zbraň? Vždyť ta věc jenom odpovídá na otázky! A navíc, Hermiono, myslíš si, že ostatní studenti o tom snad něco ví?" zasmál se chabě.
Věděl, že je Hermiona v těchto případech neoblomná, ale pokusit se mohl.
,,Ani netušíš, kolik toho ostatní tuší. Na tak černou magii bys ani nepomyslel. Někteří s tím mají i větší zkušenosti."
,,Jako například?" protočil očima.
,,Tom Rojvol Raddle."
Náhle Harry ucítil chlad a byl si zcela jistý, že ho nepocítil jediný. Dokonce i mrzimorští studenti se po nich ohlédli a lehce se zatřásli. Nebyl si však jistý, zda strachem či zimou.
,,Je to tu prokletý," ozval se zničeho nic Ron.
Zněl až příliš přesvědčivě, ale Harry si nedovolil mu uvěřit. Je to přeci naprosto absurdní.
,,Uděláš to teda pro mě?" vrátil se chlapec k jejich stále neuzavřenému tématu.
Pohledem jí prosil, jak nejvíce uměl. Její tvrdý a přísný výraz pomalu měkl. Začal pociťovat naději. Pomalu pootevřela ústa a Harry se nadějně pousmál.
,,Ne."
,,HERMIONO!" vyjekl naštvaně.
Dívka mu ihned zakryla svou dlaní pusu a trio se rázně ohlédlo směrem, odkud by se za malou chvíli měla vyřítit knihovnice.
,,Zdrháme," sykl Ron, posbíral si své saky paky a bleskurychle utekl.
Harry s Hermionou ho ihned následovali.
,,Vy nevděčníci jedni!" křikla za nimi.
,,Pššt! V knihovně se nesmí křičet!" zvolal Ron za svá záda a Hermiona s Harrym ihned propukli v hurónský smích.
Až za rohem v bezpečné vzdálenosti od rozzlobené knihovnice se zastavili a popadali dech.
,,Chováme se jak děcka," řekla Hermiona zadýchaně s potutleným úsměvem.
,,No a? Měli bychom, dokud ještě můžeme," zasmál se Harry.
Dívka se zarazila a mlčky se vydala k výklenku, na který se následně posadila. Přitáhla si kolena k hrudi a nakonec si o ně opřela bradu a tiše zírala kamsi před sebe.
,,Řekl jsem něco špatně?" přešel k ní Harry a posadil se vedle ní.
Zoufale ze sebe vydala něco, co měl být zřejmě smích.
,,Všechno je strašně zvrácený."
,,Co bys očekávala," pokrčil Ron rameny.
,,Méně zvrhlý život třeba?"
,,Víš, že to přeci nejde. Možná v budoucnu, ale ne teď."
Lehce naklonila hlavu směrem k Harrymu.
,,Není neuvěřitelný, že jsme šťastní a šílení, děláme si co chceme a prostě žijeme, ale pak se všechno během jedný vteřiny změní a všechno je fuč. Jako by si krutá realita domáhala své pozornosti," povzdechla si.
,,To už je život," povzdechl si taktéž Harry.
,,Pokud je Merlinův předmět skutečně naší jedinou nadějí, měli bychom ho okamžitě vyhledat," rozhodla náhle Hermiona.
,,Ale jak? Dokonce už i do knihovny máme odepřený přístup."
,,Harry, děláš jako bys nikdy neporušil školní pravidla," zasmála se dívka.
,,No... Pokud vím, tak je zas tak úplně sám neporušuju," zazubil se.
,,Dnes večer. Plán bude stejný, jako tehdá v prvním ročníku," mrkl tajemně.
,,Neviditelný plášť, v deset hodin večer, ve společence?" ujišťoval se s rošťáckým úsměvem Ron.
,,Jo, platí?"
,,Platí," ozvala se Hermiona.
Další hodiny byly až k smrti nezáživné. Odbíjeli hodiny a nakonec už jen minuty. Venku již panovala černočerná tma a lehký vítr profukoval mezi okny hradu. Trio již pod neviditelným pláštěm mířilo směrem ke knihovně.
,,Je m-m-mi z-zima," stěžoval si neustále Ron během cesty.
,,Tak ses měl oblíknout," odsekla dívka a pokračovali dále.
Mohutné dveře byly dle jejich očekávání zamčené.
,,Alohomora!"
Zámek cvakl a Ron opatrně pootevřel dveře.
,,Měli by tu knihovnu líp jistit," odfrkl si pobaveně a nakonec jako první vstoupil.
Hermiona a Harry ho potichu po špičkách následovali k části s omezeným přístupem.
,,Máš ten klíč?" zašeptal Harry k Hermioně a neviditelný plášť z nich sundal.
,,Jasně," mrkla a z kapsy vytáhla kovový klíč.
Několikrát otočila zámkem doprava a poté k jejich údivu také doleva.
,,Copak tohle není obyčejný zámek?"
,,Ne, už od minulého ročníku se zvýšila bezpečnost, ale je to přísně tajné, takže nikomu ani muk," řekla, přičemž stále zápasila s dveřmi.
,,No jasný. Hele už to běžím hned vykecat do Zmijozelský společenky. Ty to bude zajímat ze všech nejvíc," pronesl Ron sarkasticky.
Dívka ho však ignorovala a za necelou vteřinu se dveře konečně otevřely.
,,Jdeme," zavelela.
Ron za nimi dveře opatrně zavřel a nakonec se rozhlédl. Upřímně, ve večerní tmě toho nebylo moc k vidění.
,,Ty tu jsi vlastně poprvé, ne?" otázala se zrzka Hermiona.
,,Jo..."
,,Naposledy když jsem tu byl, tak na mě křičela kniha, takže být tebou dal bych si bacha, protože Merlin ví, čeho jsou ty knihy ještě schopný," poradil mu Harry.
,,Jasně, dík za radu,"
Sice byla tma, ale Harry v jeho tónu rozeznal úšklebek.
,,Někde by tu měla být petrolej," zamyslela se Hermiona.
Měsíční světlo, které procházelo skrze špinavá okna, jim alespoň částečně zajistilo osvětlení.
,,A nebylo by lepší použít Lumos?" navrhl Harry.
,,Ehm, asi ano..."
Všichni si vytáhli své hůlky, ale než Harry a Ron stačili vyřknout ze svých úst ono kouzlo, Hermiona je spěšně zarazila.
,,Počkat!" řekla nervózně. ,,Vyznám se tu lépe než vy. Až budu potřebovat pomoct, řeknu vám."
,,Dobře?" svraštil Ron obočí a posadil se na nejbližší dřevěnou židli.
Harry se zmateně posadil vedle.
,,A co teď jako budeme dělat?"
,,To nevím. Myslím, že kdybychom hledali všichni tři, bylo by to mnohem snadnější a rychlejší," zašeptal Harry.
,,Přesně, nechápu, o co jí jde. Jako by se snad bála, že odhalíme nějaký tajemství," uchechtl se zrzek.
,,A nebo nechce, abychom našli něco, co bychom nikdy najít neměli," napadlo Harryho náhle. ,,Jdeme jí pomoct," rozhodl rázně a prudce vstal až židle zaskřípala o podlahu.
,,Hej," zamračil se Ron. ,,Neruš, jsme v knihovně," pronesl ironicky.
Knihovna nebyla zas tak příliš velká a proto jí ihned snadno našel. Zamyšleně hleděla na police a rukou se lehce dotýkala hřbetů knih. Zřejmě ani nezaregistrovala jeho přítomnost. Poté si všiml, že v druhé ruce již svírala knihu.
,,Ehm," odkašlal si.
Dívka tiše vyjekla, natož si ihned rukou zakryla svá ústa, onu knihu zastrčila zpět do police a zděšeně hleděla na Harryho.
,,Co se děje?" zamračil se Harry.
Něco tu nehrálo...
,,Nečistý svědomí?" ozval se za jeho zády zrzek.
,,Ne, jen jsem se lekla," vysvětlila a dále se věnovala svému pátrání.
Z police vytáhla další obyčejně starou knihu, která se již pomalu rozpadala. Harryho a Rona si nevšímala. Jako by vůbec neexistovali.
,,Přišli jsme ti pomoct," řekl nakonec Harry.
Dívka viditelně ztuhla a kniha s prásknutím dopadla na zem. A jelikož nebyla uchovávaná v příliš dobrém stavu, rozpadla se. Vazba se odtrhla od stránek.
,,Ne."
,,Co se to tu ksakru děje?"
Vůbec se mu nezamlouvalo chování jeho nejlepší kamarádky. Než stihla odpovědět, uslyšel to. Kroky. Kroky člověka, ale zároveň i zvířete. To znamenalo jen jediné; Filch a ta prašivá kočka.
,,Ksakru," sykla dívka a ihned se začala kolem sebe rozhlížet.
,,Měla jsi pravdu, asi tu někdo opravdu bude," ozval se zdaleka hlas školníka. ,,Kdo je tam?!" křikl již hruběji.
Teď už byl slyšet jen jejich dech a dokonce snad i Harryho bušící srdce. Krev mu hučela v uších a on se neustále kolem sebe rozhlížel. Na malou chvíli zavadil pohledem o knihu a pak to uviděl. Jakési znaky. Bylo jich na jedné stránce snad desítky a on věděl, že už je někdy spatřil.
,,Pojď!" sykla Hermiona.
Harry se otočil na dívku, která zděšeně pohlížela na rozpadlou knihu na zemi. Poznal, že je něčím důležitá a výjimečná. Rychlým pohybem posbíral náhodné stránky a poté se rozeběhl za Ronem a Hermionou.
,,Je tu tajný východ," řekla potichu a poukázala na mohutné dveře, které Harry taktéž velmi dobře poznával.
,,Alohomora!" pronesl Ron a ihned dveře rozrazil.
Harry za sebou dveře zabouchl.
,,Colloportus!" pronesl spěšně po druhé Ron a všichni si rázem oddychli. ,,To by ho mělo zastavit. Je to moták," vydechl Ron.
,,Vraťme se už raději do věže... Už tu nejsme v bezpečí," objala se dívka kolem ramen a pomalu mířila chodbou pryč.
,,Tak to počkej," zastavil jí Harry. ,,Co má tahle kniha znamenat?" zeptal se a pozdvihl papíry.
Dívka se prudce otočila. ,,Spíše stránky," odpověděla jen.
,,Ty víš, co tyhle znaky znamenají?"
,,Ne."
,,Tak proč jsi tu knihu držela v ruce? S Merlinovým předmětem nemá vůbec nic společného," zamračil se a nakonec svěsil ruku zpět podél těla.
,,Zaujala mě," pokrčila rameny, otočila se a nakonec ležérním krokem pokračovala dále.
Harry jí snadno doběhl. Ron s nimi ihned srovnal krok a tiše naslouchal.
,,Odkdy tě zajímá černá magie? Myslel jsem, že jsi proti tomu."
,,Taky, že jsem a když už mluvíme o té černé magii, poslal jsi tu knihu zpět na Grimmauldovo náměstí?"
,,Jo," zalhal přesvědčivě.
,,To je dobře," zašeptala si spíše pro sebe a zrychlila krok.
Ne však natolik, aby ho s ní Harry společně s Ronem nedokázali znovu srovnat.
,,Co je to za knihu?" zeptal se znovu trpělivě.
,,Já nevím!" vybuchla náhle nečekaně. ,,Co na tom nechápeš? Prostě nevím, co to je za knihu! Jen jsem si myslela, že by s Merlinovým předmětem mít něco společného mohla!"
V očích se jí leskly slzy, což Harryho zarazilo.
,,Promiň. Myslel jsem... promiň."
,,Dej mi prosím tě ty stránky," vzlykla a nastavila ruku.
Chvíli váhal. Její slzy však byly přesvědčivé a tak mu nezbývalo nic jiného, než jí vyhovět.
,,Děkuji," řekla a hřbetem ruky si otřela uslzené tváře.
,,Už nebreč," zamračil se Ron a položil svou ruku kolem jejích ramen. ,,Proč vlastně brečíš?"
,,Já nevím," vynutila ze sebe falešný úsměv.
Harry se jí už raději na nic netázal. Akorát by vše jen zhoršil. Jako vždy...
,,Takže jsi žádnou knihu o Merlinově předmětu nenašla?" zeptal se po chvíli odmlky Ron.
,,Ne," zašeptala.
,,Jsi si tím jistá?"
,,Ano."
,,Takže... Co budeme teď dělat?" přelétl pohledem nakonec k Harrymu.
Pokrčil rameny. ,,Nic. Budeme přežívat tak, jako jsme to dělali doposud."
Sám svým slovům nevěřil, jelikož moc dobře věděl, co se chystá podniknout dále bez jeho přátel. Zřejmě si bude muset někdy zařídit menší schůzi s Albusem Brumbálem.