Vezmeš si mě Evansová??

37.kapitola

Po sněhových vločkách ani vidu, ani slechu, zamrzlé Černé jezero už nebylo ani zdaleka tak zamrzlé jako před týdnem, jaro se blížilo.
Rudovláska skoro celý večer probděla, něco jí nedalo spát, jakoby nějaké předtuchy.
Vždy když na chvíli usnula, zdáli se jí všemožné divoké sny. Pokaždé se vzbudila s husí kůží a se strachem o své blízké, a tak se rozhodla napsat dopis své rodině.
Drahá maminko, milý tatínku, v Bradavicích se zničehonic objevila dívka, která je nejspíše moje dvojče, nevíte o tom něco?
S láskou vaše Lily
P.S.: pozdravujte Petunii.

Lilyino pero se automaticky pohybovalo a rudovláska bez přemýšlení psala první co jí napadlo, hned jak dopis dopsala, zmuchlala ho a hodila do krbu.
V hlavě měla až moc velký zmatek na to, aby psala dopis své rodině, a tak vytáhla jednu jedinou věc, kterou vytahovala vždy, když nemohla usnout.
Ve velké skříni v jejich pokoji, ve spodní poličce na levé straně, její málem zapomenutá krabice od bot.
Otevřela svou krabici plnou vzpomínek, jak šťastných, tak smutných.
Pohled na desítky dopisů jí akorát připomněl staré časy.
Drahá Lily, už je to týden co si s Petunií odjela na sever za tvou prababičkou Rosemary.
Tvá maminka mi řekla adresu, už je to šestý dopis co ti tam posílám, doufám, že ti každý přišel.
Moc mi chybíš sedmikrásko
S pozdravem
S.S.

Lily nevěděla jestli dříve zuřit nebo plakat, a tak prostě udělala první věc co jí napadla.
Místo toho aby poslala dopis své mamince či sestře, směřovala dopis právě do Bradavic, jednomu studentovi ze Zmijozelu, ať už si s tím dopisem dělá co chce.

Poté co si vyčistila hlavu nad starou krabicí, zjistila, že na snídani je stále brzo, jenže byla tak znuděná, že se rozhodla jít do kuchyně.
V kuchyni už cinkali lžičky o talíře, celou místnost zalévala vůně kávy a čerstvého pečiva.
,,Dobré ráno" přivítali rudovlásku jednohlasně domácí skřítci.
Očividně byli mile překvapeni z ranní návštěvy.
,,Dobré ráno, mohla bych poprosit o šálek horké čokolády?" Optala se slušně rudovláska. Hlavní domácí skřítka si vesele poskočila a zanedlouho už nesla rudovlásce horkou čokoládu se skrořicovým posypem.
Lily poděkovala a zanedlouho už z kuchyně odcházela.
Když nakoukla do Velké síně, už tam sedělo pár ranních ptáčat, jedním z nich byl i dlouhovlasý chlapec, kterému právě sova přinesla dopis. Rudovláska jej pozorovala, chlapec začal dopis číst, poté zvedl hlavu, rozhlédl se a utekl ze síně. Lily se jen tak tak stačila schovat za roh, aby si jí nevšimnul.
Kam má asi namířeno?
Jelikož bylo ještě brzy a nikdo z rudovlásčiných přátel v tento čas navstával, rozhodla se Severuse sledovat.
Jenže po pár chvílích zjistila, že má chlapec namířeno do Zapovězeného lesa a Lily začala uvažovat jestli jí to za to stojí.
Jelikož však už dlouho nezažila žádné dobrodružství, rozhodla se pokračovat v sledování, jenže ne v lidské podobě.
Aby nehrozilo prozrazení, přeměnila se rudovláska na kraji lesa v srnu a uháněla za Severusem.
Když chlapce dohnala, schovala se za stromy a pozorovala ho.
Seděl celý pobledlý na velkém pařezu a prohlížel si dopis, který od rudovlásky obdržel.
Poté vytáhl svou hůlku a zamyslel se, něco zašeptal a najednou kolem něj začal poskakovat jeho patron.
V tu chvíli Lily málem omdlela, nebyl to totiž jen tak obyčejný patron. Byl to její patron.
Severus Snape měl stejného patrona jako ona.
Kvůli nesoustředění se na svou přeměnu se z ničeho nic přeměnila zpět na člověka a celá zmatená se posadila.
Jenže si nedávala pozor a šlápla do kentaurské pasti, která ji neuvěřitelnou rychlostí vyšvihla vysoko do koruny stromu, a když tam tak vysela hlavou dolů, z kapsy
ji vypadla její jediná cesta dolů, její hůlka.
Jelikož rudovláska u vyšvihnutí zapištěla, přiběhl ihned Severus zjistit co se děje.
První co postřehl byly rudé vlasy a chlapec věděl o koho se jedná. U své nohy zahlédl rudovlásčinu hůlku, strčil si jí do kapsy a vytáhl tu svou.
Pomocí svých znalostí v kouzlech byla rudovláska po chvíli zpátky na nohách.
Poděkovala Severusovi, vzala si svou hůlku, oprášila se a už byla na cestě zpět do hradu když ji chlapec chytil za rukáv a prosil jestli by si mohli promluvit.
Lily by jinak odmítla jenže jí teď zachránil, takže neměla moc na výběr, tak jen přikrývla a posadila se na nejbližší pařez.
Severus začal povídat, stále mluvil a mluvil, vůbec nezastavoval. Nejspíše si to všechno za ty roky připravoval až jí to jeden den řekne a ten den právě nastal.
Mluvil o jejich přátelství, o dětství, o tom dopisu, o Jamesovi, prosil ji o odpuštění, Lily jen hleděla do země a naslouchala mu.
,,Lily, já nikdy nestál o to být ve zmijozelu, vždy jsem jen chtěl být s tebou, ale když už nás rozdělili, nebylo cesty zpět.
A já nepotřeboval nenávistné pohledy od každého z mé koleje, a tak jsem řekl blbost, které velice lituji. Až tehdy jsem si uvědomil, že nenávistné pohledy tisíce lidí na zemi by bylo stále lepší, než nenávistné pohledy z těch nádherných smaragdů, které jsem vždy pozoroval, plné radosti. Od té doby, při pohledu na mě však všechna radost vymizela a já se každý den trápil a vyčítal si tu obrovskou chybu. Prosím Lily, odpusť mi" naléhal Severus, oči se mu leskly, zadržoval slzy, jediné co chtěl slyšet bylo prosté Odpouštím ti.
Lily vzhlédla, nedokázala se ale chlapci podívat do očí, a tak jen pozorovala své nervózně potící se ruce.
,,Severusi..já.. dokážu ti odpustit, ale.. ale neočekávej, že by to bylo jako dřív" řekla rudovláska utekla a nechala tam bezradného Severuse samotného. Běžela a nevěděla jestli běží správným směrem, větvičky ji šlehaly a škrábaly, neviděla na cestu jelikož měla oči zalité slzami, potřebovala si oddechnout, zastavit se, uklidnit se.
Jenže nemohla strávit další čas v tomto lese, neměla pojem o čase a bylo možné, že už ji někdo hledá.
Nakonec mezi větvemi našla cestu z lesa a utíkala zpět do hradu. Cestou se snažila na nikoho nenarazit, všude ve vlasech měla zamotané listy, oči měla celé rudé a po rukách měla velké škrábance.
Jenže v Bradavicích bylo tolik studentů, že bylo doslova nemožné na nikoho nenarazit. Tak rudovláska zrychlila a snažila se bez jakékoliv pozornosti co nejrychleji dostat do své ložnice.
Těsně před obrazem Buclaté dámy omylem do někoho narazila.
,,Lily, co se děje??" A jako kdyby to rudovláska teď potřebovala stála před ní její sestra.
,,Claire, já o tom teď nechci mluvit, promiň" Claire ji však zastavila a zeptala se:
,,Jde o Jamese?" Lily nechápala, co by mělo být s Jamesem, chlapec s oříškovýma očima byl teď ten jediný koho by chtěla vidět. Společně s Claire vkročila do Nevelvírské společenské místnosti. Naproti nim právě scházela schody parta chlapců, když Lily postřehla Jamese, otřela si oči a usmála se, v jeho přítomnosti bylo opět všechno v pořádku.
,,Moje oblíbená rudovláska" pronesl James a blížil se k Lily. Rudovláska se usmála od ucha k uchu a roztáhla ruce aby ji James mohl obejmout.
Jenže těsně před Lily, James uhnul a políbil dívku o schod víš než byla Lily. Dívku, která byla Lily tak podobná, jenže ne na tolik, aby si je mohl někdo jako James splést, dívku která se při polibku neodtáhla, naopak ho prohloubila, dívku, kterou Lily doteď považovala za sestru.

Ahojky, další kapitola je tu!
Doufám, že se líbila a že to stálo za to čekání.
Ocením každý komentář a hvězdičku.
Děkuji.
S láskou,
Vaše Adell Lily Potter