Vezmeš si mě Evansová??

45.kapitola

V tajemném Zapovězeném lese už se úplně setmělo. Sedmičlenná skupina přátel už hodiny hledala v lese svou ztracenou kamarádku a chlapce, kterého se Sirius snažil vystopovat.
,,Měli bychom se vrátit, třeba ji James našel a už jsou v hradu" zívla brunetka. Z poletování nad lesem byla mnohem unavenější než ostatní. Nikdo, kromě Siriuse, už nebyl ve své zvířecí podobě. Chlapec s havraními vlasy to nevzdával, po čtyřech pobíhal po celém lese a snažil se zachytit pach, ostatní to vzdali, dokud neuslyšeli chlapcovo zavytí. Všichni se s rychlostí rozeběhli na místo odkud se zvuk ozýval.
Sirius přiběhl k jezeru. U jeho břehu ležela dvě bezhybná těla. Všichni přátele k nim rychle přiběhli. Bez váhání bratři Blackovi vzali každého do náruče a byli na cestě do hradu za zády s ostatními. Alice zůstala na místě. Nemohla se hýbat. Co když to Lily nepřežije? Je to moje vina pomyslela si. Vzala Jamesovi boty a jeho rozbité brýle a běžela do hradu.

,,L..Lily..?" Zašeptal chlapec. Jeho oříškové oči se pomalu otevřeli a jemu chvíli trvalo, než se rozkoukal a uvědomil si co se stalo. Pomalu se posadil a rozhlédl se. Na jeho lůžku seděla osoba. James se natáhl pro své brýle, jenže hned zjistil, že jsou celé rozlámané. Osoba vedle něj pozvedla hůlku a tichým hlasem pronesla :,,Oculus Reparo"
Chlapec si nasadil brýle a rozkoukal se. Na jeho lůžku seděla rudovlasá dívka. Její veliké smaragdové oči se upírali na Jamese. Chlapec se letmo usmál a položil svou hlavu do dlaně. Ze včerejší noci si toho moc nepamatoval.
,,Jsi v pořádku?" Zeptala se rudovláska.
,,Ano, jen mám hrozné bolesti hlavy. Půjdu asi ještě spát" James si lehl a podíval se na stoleček, na který si zpět položil své brýle.
Dívka se zvedla z lůžka a pohladila chlapce po jeho rozčepířených vlasech.
,,Claire?" Zavolal ji James. Rudovláska se otočila a pousmála se.
,,Nenechala mi tu madame Pomfreyová nějaké léky?" Zeptal se unavený chlapec a své oči nechával zavřené.
,,Myslím že ne. Odpočiň si" Claire odešla.
James spal, než ho vyrušila madame Pomfreyová. Na chvíli si myslel, že jde za ním s léky na bolest hlavy, přišla ale k lůžku v zadnější části místnosti. Chlapec byl přesvědčený, že je v místnosti sám a tak se podivil, když začala madame na někoho mluvit.
Odpovědi se jí nedostalo. Najednou si James vzpomněl na včerejší noc. Vzpomněl si na rudovlásku u břehu, ležela bledá, zmrzlá a bez života.
,,Lež chlapče, hned ti donesu lék, první se ale musím postarat o slečnu Evansovou. Odpočívej" jen co madame odešla, si James stoupnul, naprosto ignoroval co mu právě řekla a vydal se k Lily. Ležela, pořád stejně, bez emocí, s bledou pokožkou. Od včerejšího večera se lišila jen pravidelným nadzvedáním hrudníku a suchým, teplým oblečením.
James si sedl k ní na lůžko a pozoroval jí, její rudé, lesklé vlasy, které pokrývali většinu polštáře, její malé studené dlaně položené podél těla. Noční stoleček vedle lůžka měla přeplněný léky. Léky na bolest, léky na spaní a všechny další možné léky, které James nemohl ani spočítat. Pohlédl na rudovlásku pohledem plným obavami a lítostí. Chytl ji za chladnou ruku a opět se začal potápět ve svých vzpomínkách. Tolik se mu jich promítalo před očima, nevěděl jestli to byly sny, jestli byly smyšlené a nebo jestli byly skutečné.
Z přemýšlení ho dostal dívčí křik. Rudovláska sebou začala škubat a trhat ze strany na stranu. Svírala se bolestmi a křičela. Chlapec se lekl. Vyskočil na nohy, nevěděl co se stalo, nevěděl jestli to způsobil on, panikařil, zmateně se díval okolo sebe a trochu se mu ulevilo když přiběhla  madame Pomfreyová a postarala se o ní.
Sedl si na nejbližší lůžko a svou hlavu zklíčeně položil do dlaní.
Když se Lily utišila, dala mu madame léky na bolest a šel si zpět lehnout.

,,Alice, už to neříkej, není to tvoje chyba" opakovala blondýnka své kamarádce. Celý den si černovláska vyčítala včerejší noc.
Na hodině lektvarů nedávala pozor, vlastně na žádné hodině nedávala pozor, jenže profesor Křiklan si toho všímal a neustále ji vyvolával, hlavně proto, že jeho oblíbená studentka ležela na ošetřovně.
Najednou se před Alice objevil kus pergamenu na kterém stálo:
Musíme si promluvit
S.S
Alice se otočila na chlapce od kterého zprávu dostala. Podívala se na něj zlým pohledem. Nejen, že včerejší noc vyčítala sobě, vyčítala ji také jemu. Přišel s tím návrhem.

Po vyučování šli Poberti a dívky navštívit Jamese s Lily. Přišli ale nevhod. Zrovna tam byla na návštěvě Claire, která je obvinila z Jamesovi újmy. Naštěstí chlapec spal a nebyl součástí této hádky.
,,Nemůžeš nás z toho obviňovat Claire, James šel dobrovolně, jelikož mu na Lily záleží!" Zakřičel Sirius. Rudovláska to ale jen tak nenechala. Křičela na obranu, všichni na sebe křičeli. Tohle všechno byl naštvaný křik, který utichl, když sebou začala Lily opět trhat a bolestí křičet. Oči nechávala zavřené, nebyla při vědomí, bylo to,  jakoby měla noční můru, ze které se nemohla probrat. Nejen, že díky tomu křiku utichla hádka, James se vzbudil a vystřelil k rudovlásčinému lůžku. Pozoroval madame co dělala, když se toto stalo a tak věděl jak se zachovat. Až poté co Lily klidně spala, zvedl hlavu a pohlédl na své přátele.
,,Můžete mi říct co to tu vyvádíte? Lily potřebuje odpočívat a vy tu křičíte přes celou ošetřovnu. Měli byste jít" navrhl James a všechny je sjel pohledem.
Sirus přikývl a společně se všemi ostatními opustili místnost. Alice čekala ve dveřích, chtěla vědět, jestli i Claire odejde.
,,Všichni" dodal James a pohlédl na Claire.
Rudovláska se na chlapce usmála a sladce řekla :,,Ale no tak Jamie, to nebude nu-" jenže ji James přerušil.
,,Claire odejdi" James se neusmíval. Díval se na ní, aniž by dával na jevo nějaké emoce. Rudovláska se nafoukle otočila a opustila místnost. Černovláska ve dveřích se usmála a stále pozorovala Jamese sedícího na Lilyiném lůžku. Sledoval ji a usmíval se. Alice byla ráda, jen nevěděla, jestli to stálo za to nebezpečí.

,,Ach Lily, ty mi dáváš. Stále je šance, že se nevzbudíš z tohoto kómatu, nebo tak to aspoň říkala madame Pomfreyová. Také ale říkala, že jsi silná a že ty to zvládneš. Víš Lily včera v noci jsi mě vážně vylekala. Musel jsem pro tebe skočit na dno jezera. Byla jsi studená a celá promočená. Tvá pokožka byla tak bledá, až skoro namodralá a tvé rty fialové. Pamatuji si, že jediné co jsem v té vodě viděl byli tvé rudé vlasy. Pamatuji si jak jsem tě položil na břeh, nevydávala si žádné známky života.
Byl jsem tak vyděšený, nevěděl jsem co mám dělat. Najednou jsem zpanikařil a do toho všeho ty divné vzpomínky. Lily myslím, že si někdo zahrává s mojí myslí. Dřív to ještě nebylo tak divné, ale teď už to vidím jasně. Nemysli si, že jsem zapomněl na naší první schůzku. Je to taková moje kotva. Ta vzpomínka mi říká co je pravda a co není. Ale jestli to takhle půjde dál, tak se zblázním a proto tě tady potřebuji Lily. Potřebuji tě, aby si mě vrátila do reality. Potřebuji, aby si mi vrátila vzpominky. Takže prosím Lily, vrať se mi"