Vracet se do Mystic Falls nepatřilo do mého seznamu nejlepších rozhodnutí. Po zjištění, že Katherine je stále na živu a existuje další dvojnice, do které se moji milovaní bratříčci opět zamilovali, jsem měla akorát tak chuť odletět na nějaký pustý ostrov mimo civilizaci. Je to sotva týden, co jsem se po 148. letech promluvila se svými bratry a vrátila se do rodného města a už mě to tady štve.
Vše se točí kolem dvojnice, jako tenkrát kolem Katharine. Pro odreagování od událostí kolem jsem ráda chodila do místního baru. Nic extra to nebylo, ale žádný luxus jsem nemohla od Mystic Falls čekat.
Zamyslela jsem se nad tím, co mi předešlou noc říkal Damon. Mluvil o původních upírech. Žádného z nich jsem doposud osobně nepotkala, ale slyšela jsem o nich více než dost. Údajně jde prý momentálně jeden z nich po Eleně, pokud si dobře vzpomínám tak bratr zmiňoval Klause. Zrovna o něm jsem slyšela jen to špatné...ale co může být špatného na člověku, který chce zneškodnit dvojnici Katherie Piercové? Myslím si, že bych si s Klausem skvěle rozuměla. O tom jsem se samozřejmě bratrovi nezmínila.
Zbavit se dvojnicí mi přijde jako skvělý nápad. Obzvlášť mě by se po tom neskutečně ulevilo a žilo by se mi o něco lépe. Katherine zruinovala můj život. Díky ní jsem tohle. Také je její vina, že Stefan a Damon neustále hádali. Byli zaslepeni její krásou. Oba je proměnila v upíry, načež se projevila Stefanova sobeckost a proměnil i mě. Nebyla jsem schopna mu tenhle čin odpustit. Postupem času jsem začala jeho situaci chápat, čímž nechci říct, že jsem momentálně za jeho čin vděčná, ale konec konců...jsme rodina. Jenže se obávám, že to dopadne stejně i s jejich milovanou Elenou.
Po návratu domů jsem zamířila do sklepa pro nějakou krev. Cestou tam i zpět mě praštil do obličeje neskutečný zápach. Zřejmě jsou bratři moc líní uklidit nepořádek. Nahlédla jsem do jedné z místností, která vypadala spíše jako cela, a zahlédla mrtvé tělo. Muž s dýkou v srdci. Nic zajímavého na něm nebylo, prostě mrtvola.
„To jste vážně tak líní, že teď si děláte ve slepení skládku na mrtvoly? Byli jste tam? Páchne to!" nadávala jsem a usadila se mezi bandu dětí, které byly nejspíš kamarádi s Damonem a Stefanem. Mezi nimi samozřejmě seděla i dvojnice, ke které se tulil můj o pár minut starší bratr. Damon je jen z druhé strany pohovky naštvaně pozoroval.
„Sestřičko, je tam jen jedna. Ještě chvíli tam bude muset ta mrtvola zůstat." Ujal se slova Stefan, který se během svého krátkého projevu posunul kousek dál od dvojnice a pohodlněji se usadil na gauči.
„Proč?" udivila jsem se. „Hele, jestli máte problém to tělo rozčtvrtit a hodit někde do příkopu či do řeky, stačí říct. Klidně to udělám." Rozhodila jsem rukama o upila z mé sklenice plné krve. Všichni kolem se začali tlumeně smát.
„Díky, ale to nebude nutné. Budeme ho ještě potřebovat." Zasmál se Damon. Dál jsem se o to nijak nezajímala, přece oni si potom budou muset vydezinfikovat celý sklep.
Po zbytek večera jsem jen seděla na gauči a poslouchala jejich velmi nekreativní a směšné plány, jak zabránit Klausově rituálu. Dle mého názoru se nijak naplnění kletby zabránit nedá...ale až bude kletba naplněna, Klaus se prý stane Hybridem, což je upír a vlkodlak dohromady. Je to původní upír a tak si myslím, že jsou na něj moji bratři i s tou jejich bandou puberťáků krátcí.
Už mě ani trochu nebavilo poslouchat ty řeči, tak jsem se posbírala a odebrala se do mého pokoje. Měla jsem rozečtenou knihu, kterou jsem kdysi dostala od mého nejlepšího kamaráda, Williama. Čím více stránek této knihy jsem si přečetla, tím více vzpomínek na mého přítele se mi vybavilo. Tuhle knihu jsem četla více než desetkrát. Will i já jsme společně rádi četli.
Byl jako moje rodina a v životě toho pro mě udělal více, než kdokoliv jiný. Byl jako můj třetí bratr. Strávili jsme spolu padesát let, než Will zmizel. To patří mezi důvody, proč jsem ze samého zoufalství vypnula na několik let emoce. Nebýt vzpomínek na mého Williama, tak možná teď skladuju mrtvoly ve sklepě já. Uvědomuji si, že nikoho jako byl on už nikdy nenajdu. Nenajde se nikdo, kdo by byl pro mě schopný se obětovat. Bez něj jsem nikdo. Jen čekám na zázrak, kdy se zase objeví, nechci si připustit, že je mrtvý.
S těmito myšlenkami usínám každý den. Občas se mi i zdají ohavné sny, ze kterých se budím se slzami v očích. Možná nastala ta pravá chvíle zapomenout nebo alespoň potlačit mé myšlenky o Willovi trochu stranou. Třeba právě v Mystic Falls zjistím, kdo vlastně jsem.
---------------------------------------------------------------------
Hola! Hádejte, kdo se opět rozhodl psát? Znáte to, všechna akce začne až v druhém díle, snad se je na co těšit :)
ČTEŠ
The Hardest Rule To Follow |TVD/TO|
Fanfiction,,Jsi jako tvůj starší bratr. Chováš se tak arogantně a ten tvůj věčný "na ničem mi nezáleží" postoj mě nutí přemýšlet, jestli máš vůbec nějaké city. Jenže rozdíl mezi vámi je, že on opravdu něco cítit dokáže. Obávám se, že ty ne." Tato slova byly j...
