The Hardest Rule To Follow |TVD/TO|

Five

Bylo kolem třetí hodiny ranní a já se vrátila domů. Byla jsem se projít po blízkých vesnicích. Zabíjela jsem čas. Damon byl moc zaobraný Elenou, Stefan krví a ti ostatní Klausem. Elijah si momentálně spal v rakvi a tím pádem jsem neměla co dělat.

,,Vážně, Stefane? Vážně?" povzdechla jsem si, když jsem viděla kaluž krve na koberci. ,,Kdo to bude uklízet?!" při uvědomění, že nemá cenu cokoliv říkat jsem mávla rukou.

Stejně jsem odpoledne musela čistit koberec. Stefan mě jen pozoroval z povzdálí a smál se. ,,Bavíš se dobře?" pronesla jsem otráveně a probodávala své dvojče pohledem. Dnes jsem Stefanovi dělala chůvu já, aby náhodou nic neprovedl.

Údajně Stefan někde ukrývá rakve s původními. Jen nikdo z něj nedostal kde. Taky by mohl v blízké době přijít na návštěvu Klaus. Proto nesmí zůstat můj bratříček sám.

,,Bavím se skvěle, sestřičko." řekl s úsměvem a pohodlněji se usadil na pohovce. ,,A taky mě překvapuje, že nechceš vědět, kde jsou ty rakve." dodal hned poté.

,,To víš že chci, ale nemá cenu to z tebe páčit." pokroutila jsem hlavou a vzdala čistění koberce. Stejně na druhý den tam bude další skvrna.

,,Nejde ti o to, zruinovat Klause. Ty chceš jen svého oblíbeného původního zpátky mezi živými." zamylsel se. Ano to chci. Je tady nějak prázdno. Nemám si s kým povídat. Navíc je ho škoda pro to, aby hnil někde v rakvi. Už tam nějaký ten týden bohužel je. ,,Když přiměješ Elijaha, aby nijak nezasahoval do mých plánů, můžeš ho pustit." rozhodl Stefan.

Teď je jen otázka, jak to udělat. Určitě bude chtít nějak zasáhnout. Vlastně...to už mi bude jedno, zpátky do rakve se jen tak nedostane. ,,Dobrá." pokrčila jsem rameny.

,,Nikomu nesmíš říct, kde se rakve ukrývají, dobře?" jen jsem kývla hlavou a Stefan začal s popisováním cesty. Ještě mě předem varoval, že na tom místě jsou čarodějky, které jsou sice mrtvé, ale svou moc mají pořád.

,,Děkuji." řekla jsem a hned jak si se mnou Damon vyměnil stráže vyrazila. Bude těžké něco takového utajit.

,,Sarah Salvatore!" ozvalo se za mnou. Byl to Klaus. Jako vždy přichází v opravdu nevhodnou chvíli. ,,Kampak máme namířeno, hm?" zeptal se vesele. Nevím jestli je to věkem, ale kdyby mi někdo ukradl sourozence, tak mi fakt není do smíchu.

,,Jen se jdu projít. Tvou společnost nepotřebuji." odvětila jsem s ironickým úsměvem. Bylo by vhodné, kdyby ho teď někdo na chvíli zaměstnal.

,,A kde se teď schovává Stefan? Kde jsou moji sourozenci?" stále působil poněkud klidně.

,,To opravdu nevím. Nezajímá mě to." odsekla jsem a chtěla pokračovat v cestě. Kdyby mě Klaus nechytil za paži, tak jsem už metry daleko.

,,Zajímá tě to. Zajímá tě můj bratr. Nemám pravdu, lásko?" tomuhle jsem se musela zasmát. Jak si může něco takového myslet. Dohle dělám z čisté laskavosti. Prostě vím, že Elijah si tohle nezaslouží. ,,Takže mi z vlastního zájmu zjistíš, kde je Elijah a zbytek mojich sourozenců. Máš na to tři dny." dokončil svou řeč a zmizel.

Z Klausových řečí jsem si nelámala hlavu. Dorazila jsem před obrovský bílý dům a opatrně vstoupila dovnitř. Ihned mě začalo pálit celé tělo a rychle jsem musela najít stín. ,,Klid, já si jdu jen pro jednoho z nich! Ten zbytek vám tady nechám." řekla jsem. Vím že mě čarodějky slyší. Snažila jsem se co nejrychleji najít sklepení, které Stefan popisoval.

Jak jsem očekávala, sklepení bylo prázdné. ,,Notak, já jsem sestra Stefana Salvatore. Takže by bylo fajn, kdybyste mi ty rakve ukázaly. Co vy na to holky?" protočila jsem očima a kupodivu to zabralo. Přede mnou stály čtyři rakve. Věděla jsem, že Klaus má u sebe jen Rebeku, čí je tedy ta čtvrtá?

Elijahovu rakev jsem trefila až na třetí pokus. Probíhalo docela stejně jako minule. Vytáhla jsem z něj dýku, dala si ji do kapsy a Elijaha odtáhla pryč. ,,Díky děvčata!" stihla jsem ještě poděkovat čarodějkám.

,,Nechceš začít trochu spolupracovat? Ještě chvíly a upadne mi z tebe ruka." postěžovala jsem si cestou do lesa, kam jsem Elijaha táhla. Na pozemky Lockwoodových pořádně nikdo přes den nejde.

Tentokrát se jeho probouzení obešlo bez praskání kostí a křiku. Ani na mě tentokrát hned nevychrlil dotazy. Jen na mě zmateně zíral. ,,No taky se divím. Není to ani půl roku a už jsem z tebe tu dýku tahala podruhé." zasmála jsem se.

,,Kde jsou moji sourozenci?" zeptal se. Vypadal dost vyděšeně. Taky byl zamtený, nejspíš tohle místo nezná. Ale nemohla jsem ho nechat, aby se probral přímo na místě, kde je zbytek původních. To by nemuselo být dobré díky čarodějkám.

,,Ty jsem bohužel vzít nemohla. Už tak bylo těžké dostat ven tebe. A co se Klause týče tak ten je živý víc než dost." oznámila jsem mu a prohlédla si své propálené rukávy, čarodějky se mě snažily uškvařit, jak milé.

,,Děkuji ti, ale jak si mě našla? Proč jsi mě zase přivedla zpět mezi živé?" vyptával se. Na chvíli mě to zarazilo, protože pravdivé odpovědi teď nebyly vhodné.

,,Já ani nevím jak jsem tě našla. Prostě to tak je." vyhrkla jsem ze sebe rychle odpověď. Bylo více než jasné, že lžu. ,,A proč ne? Proč bych tě měla nechat hnít v rakvi. Lepší je být na živu. A teď pojď. Nesmíš teď nijak pokazit Steffyho plán." vzala jsem ho za zápěstí a táhla k nám domů. Ani neměl šanci cokoliv říct.

Kupodivu dnes ani Damon nevyšiloval. S Elijahem jsme se dohodli, že nám pomůže. Plán byl jednoduchý. Prostě rakve vydáme Klausovi. Vrátíme mu dvě ze čtyř. Tu zamčenou si necháme a vydáme mu jen Kola a Finna. Elijah půjde s námi. Zní to hladce.

,,Dobrá tedy, za chvíli jsem zpět." rozhodl Steffy a zmizel.

Damon začal být nervózní. Chodil po místnosti sem a tam. ,,Sarah, zůstaneš tady. Je to nebezpečné." a je to tady. Nejspíš nemá cenu se nijak dohadovat.

,,Jak si přeješ." řekla jsem otráveně a odešla  do svého pokoje. Jen jsem sledovala jak bratři a Elijah opouštějí náš dům...

----------------------------------------------------

Okay okayyy nová nudná kapitola je tady. Ta příští už by mohla byt akčnější. Doufám v to. :D