The Hardest Rule To Follow |TVD/TO|

Ten

Poslední dny jsem doma netrávila moc času. Mluvila jsem pouze se Stefanem a Willem. 

Taky jsme všem postupně vyměňovali pravé kůly z bílého dubu za falešné, což bylo celkem vtipné. Vyměnit kůl od Caroline, Gilbertových a Stefana bylo opravdu snadné. Bohužel tady pak byli Damon, Alaric a Matt. Náhradní kůly byli pouze dva, ty už máme. Zbývají nám tři.

,,Dnes má Donovan směnu v baru. Pozveš Alarica na...cokoliv. Byla jsem pozvána do jeho bytu. A pro jistotu vezmeš i Damona. Já najdu kůl, nahradím ho a příjdu za vámi do baru." nyní jsem si musela udělat dechovou přestávku. A taky domyslet plán.

,,Poté se vypaříš ty, půjdeš k Mattovi domů, tam jsi pro změnu pozván ty. Uděláš to same co já u Alarica doma a vrátíš se do baru. Je to jednoduché ne?" dokončila jsem svou řeč. Opravdu to neznělo ani trochu složitě.

,,Pak už jen Damon a je to." přikyvoval Will. Domlouvali jsme se na tomto v lese, nikdo nás zde neuslyší. Neustále jsem kontrolovala, jestli nás někdo nesleduje.

,,Zdravím! Nechce se vám dneska do baru? Všechny zvu!" vyjekl Will po příchodu do obývací místnosti. A byli tady všichni. Zatím to vypadá opravdu slibně.

Samozřejmě Williamův nápad ocenili a hned se začali zvedat. ,,Já mám nějaké vyřizování ve vedlejším městě. Takže já nejdu." oznámila jsem jim. Už mě ani neposlouchali.  Nevěděla jsem, jestli má doma Alaric nějaké bezpečnostní zařízení, proto jsem se oblékla tak, aby me nikdo nepoznal.

Ulice byli plné lidí. Ani jsem nevěděla, že tu tolik lidí žije. Mezi tolika lidmi jsem zahlédla Klause a Kola. Modlila jsem se, aby mě nijak nezdrželi.

Ze slušnosti jsem na ně zamávala a pokračovala v cestě. Snažila jsem se chovat nějak uspěchaně, aby se ani nesnažili za mnou jít. Nešli.

Pomocí drátků jsem se dostala do Alaricova bytu. Nasadila jsem si kapuci a šátek. Hned jsem začala prohledávat skříně. Nenašla jsem nic pokud nepočítame granáty se sporýšem.

Prohledala jsem snad celý byt a nikde po kůlu ani stopa. Pak mě napadl úkryt ve zdi. Skoro každý ho má. Alaric není tak chytrý, aby se snažil si to ukrýt pořádně. Klepala jsem na zdi pokryté dřevem a hledala duté místo. Našla jsem ho až u postele.

Opatrně jsem oddělala prkno dřeva. Skutečně se za ním skrýval kůl. Popadla jsem pravý a vyměnila jej za falešný.

V rychlosti jsem vrátila vše do pořádku a vyběhla z bytu ven. Po cestě zpátky už jsem byla o něco klidnější. Už jen dva kusy dřeva nás dělí od záchrany původních.

S úsměvem na tváři jsem zavítala do baru a plácla Willa po rameni. Posadila jsem se na jeho místo. ,,Omluvte mě, mám hlad." promluvil nevinně a odešel. U stolu s námi seděli i Klaus s Kolem a Elijahem. To není dobré.

Prohlížela jsem si Damona a přemýšlela nad tím, kam mohl ten zatracený kus klacku dát. Pokud není nikde v domě ani u Eleny doma. Nezahrabal by ho někde venku...zapomněl by, kam ho dal. Pozorovala jsem jak se bratrovi napíná bunda, když se protahoval. Má ho u sebe. Ve vnitřní kapse v bundě.

Nemám jedinou šanci se k tomu kůlu teď dostat. ,,Sarah," vyrušil mě Elijah z plánování. ,,Mohl bych s tebou na chvíli mluvit." vstal od stolu. Nezbývalo mi nic jiného, než ho následovat.

Šli jsme dostatečně daleko, aby nás jeho ani moji bratři neslyšeli. ,,Co potřebuješ?" nervózně jsem přešlapovala z nohy na nohu. Takto urgentě si mě odtáhl jen jednou a to na jejich bálu.

,,Řekla bys mi, co jsi před...zhruba hodinou dělala v bytě Alarica Saltzmana?" podíval se na mě pohledem, který byl něco mezi nepříjemným a podezíravým pohledem.