The Hardest Rule To Follow |TVD/TO|

Nine

,,Ségra, máme poradu." zavolal na mě Damon z obýváku. To bude zase něco zajímavého. 

Sešli se tam všichni...včetně Eleny. Bratr před nás na stůl vysypal několik kůlu. ,,No prostě klacek...co s tím?" vzala jsem do rukou jeden z nich a začala si ho přehazovat s Willem.

,,Kdyby obyčejný kůl. Je z bílého dubu." v ten moment mi vypadl kůl z ruky. ,,Naším stvořitelem je buď Klaus nebo Elijah. Proto se můžeme zbavit alespoň Kola, Rebeky Finna." dokončil Damon svou myšlenku.

S jeho plánem jsem nesouhlasila. No dobře, zavraždí všechny kromě našeho stvořitele, ale co s ním? Ten pak půjde po nich a stejně budeme všichni po smrti.

Stefan začal vysvětlovat, jak to celé bude probíhat. Prý já a Will máme na starosti Kola. Snad nečekali, že budeme souhlasit.

S Williamem jsme projevili velký nesouhlas. ,,Nechcete? Fajn. Tak si ten kůl nechte a můžete odejít. Jediné, co chci je abyste mlčeli." odsekl Damon s dál poslouchal Stefanův plán. Tímto jsme já a Will skončili a odešli do pokoje, kde jsem si schovala kůl do kabátu a on pod parkety v podlaze.

,,Co ty tady zase chceš?" zaslechla jsem z dola otrávený hlas Damona. ,,Pokud máš v úmyslu zabít Elenu tak si stoupni do řady, hned před tebou je tvoje sestra a i ta moje." odsekl. Tak to bude někdo z původních.

,,To mě momentálně nezajímá, kde je Sarah?"a je to můj oblíbený původní.

,,Nahoře, ve svém pokoji. Snad trefíš sám." Damon je dneska opravdu příjemný, jen co je pravda. Will už se pomalu sbíral, že půjde z pokoje pryč.

Elijah přišel a pozdravil mě. Will se mezitím tiše vytratil. ,,Taky zdravím, co pro tebe můžu udělat?" zeptala jsem se mile a poklepala na místo vedle sebe, aby si přisedl.

,,Přišel jsem si za tebou popovídat. Nemohu stále být jen se sourozenci. Přišel bych o všechny nervy." tak to jsme na tom úplně stejně. 

,,To znám. Mě taky stačí ti dva opičáci. Stále mají potřebu se hádat...a když už se na něčem shodnou, tak jim to vydrží zhruba dva dny." pronesla jsem vyčerpaně. Tohle téma mě zrovna moc nenaplňovalo.

,,Já to slyšel!" ozval se zdola Damon.

,,Tak to jsem ráda." zavolala jsem zpět. Tady si nejspíš moc nepopovídáme, vzhledem k tomu, že Damon ma tendenci poslouchat cizí rozhovory. ,,Nepůjdeme někam ven?" nabídla jsem a Elijah se beze slova zvedl.

Při cestě před nás dům mě Damon sledoval podezíravým pohledem. Já mu to oplatila pohledem typu: "Neměj strach, mám tě moc ráda na to, abych tě viděla vykuchaného."

Je pravda, že celou dobu mi jeho plán ležel v hlavě. Snažila jsem se vymyslet, jak tomu zabránit. Nemůže to být přece až tak složité.
,,Sarah, vypadáš rozrušeně? Je všechno v pořádku?" rychle jsem zvedla pohled od různého dřeva poházeného na zemi a podívala se na Elijaha.

Dostala jsem geniální nápad. Musela jsem se svému pláu zasmát. ,,V naprostém. Jen...musím si něco vyřídit. Zabere mi to tak minutu, omluv mě." vytáhla jsem z kapsy mobil a začala Willovi diktovat můj plán.

Sarah: Bylo by možné, kdybys nasbíral jedenáct větví dubového dřeva o průměru maximálně sedm centimetrů?

Will: A mám je rovnou začít vytesávat do podoby kůlu?

Sarah: Ano prosím :) za chvíli přijdu a pomůžu ti.

Mám chytrého kamaráda. ,,Můžeme jít dál." usmála jsem se.

Elijah chtěl slyšet něco málo o tom, jak to tady vypadalo za doby, kdy jsem byla člověk. Proto jsem se pustila do vyprávění.
Nejvíce jsem se zdržela u vyprávění o našich příhodách, které se staly mě a Stefanovi v místním lese.

,,Tady u tohoto stromu jsme se Stefanem sedávali a společně četli knihy, které jsme kradli otcovi z knihovny." zavzpomínala jsem. Raději jsem vynechala příhodu, kdy se u tohoto stromu Damon pozvracel, protože vypil moc červeného vína. ,,Na tento strom mám se Steffym i Damonem plno zajímavých vzpomínek." skoro jsem se neubránila smíchu při vpomínkách.

,,Také jsme trávili spoustu času v lese, akorát tehdy byl les mnohem věstší než v devatenáctém století." poznamenal Elijah.

Přejela jsem prsty po kůře ze stromu a vybavila se mi myšlenka na to, jak Damon ukradl otci několik láhví vína a tady jsme je společně i se Stefanem vypili...na to navazuje to, že to tady Damon tím vínem následně pokřtil. Hned jsem se o to musela s Elijahem podělit, i když to možná nebylo hezké poslouchat.

,,Za našich dob stál alkohol za nic...takže bohužel podobné historky nemám. Tedy až na to, kdy Kol vypil moc matčiného nápoje, který vyvolával halucinace... Ještě tři dny poté nevylezl z domu ven, protože před sebou viděl zlé duchy a divné stíny." zasmál se. ,,Nerad to přiznávam, ale bylo vtipné ho sledovat." dodal hned poté.

Pomalu jsme se vraceli k nám. Několikrát jsem opakovala, že to není nutné. Protože jsem se bála, že si Damon něco zkusí.

,,Tak...třeba zítra?" zeptal se Elijah. Will už mě netrpělivě vyhlížel z okna. Jen jsem jeho směrem zamávala a dál se věnovala Elijahovi.

,,Určitě. Tak zatím, Will už vypadá nedočkavě." ukázala jsem směrem k oknu. Elijah jen přikývl a šel pryč.

V tu chvíli už byl William nastartovaný před domem a byl připraven po mě hodit sněhovou kouli. Já mu ale uhnula zaútočila na něj zpátky. Hodila jsem ho do sněhu obličejem na před. Dlouho jsem nezůstala na suchu...pár vteřin později mě čekalo to samé.

Nakonec jsme se oba promáčení vrátili domů. Damon si neodpustil poznámku, že už nejsme děti, abychom se váleli ve sněhu. V ten moment mu na hlavu přistála sněhová koule. ,,Říkal jsi něco?" oklepal si Stefan boty a v rychlosti se vrátil zpět dovnitř. ,,Dvojčata drží vždy spolu." usmál se na mě Stefan a já jen přikývla.

Poté si mě Stefan odtáhl sebou do garáže. Chvíli jsme vedli debatu o mém autě a navzájem jsme do sebe rýpali ohledně toho, čí auto je lepší. Nakonec se začal vyptávat na mé přátelství s původními. Konkrétně na Elijaha.

,,Jestli se ptáš jen kvůli tomu, že to chce vědět Damon, tak to rovnou můžeme tuhle debatu ukončit." pokroutila jsem hlavou a dál se dívala pod kapotu mého mazlíka.

,,Samozřejmě to Damona zajímá, ale já mu nic vykládat nebudu. Prostě chci, aby to mezi námi bylo jako dřív." pronesl seriózně a položil mi ruku na záda. ,,Ty ho máš ráda, že jo?" zasmál se následně.

Povzdechla jsem si a protočila nad jeho rýpavostí očima. ,,Řekněme, že ano. Jsme přece přátelé." rozhodila jsem rukama. Já moc dobře věděla jak to Stefan myslí, ale snažila jsem se z toho co nejlépe vybruslit.

,,Proto taky nechci, aby některý z původních zemřel." podívala jsem se Stefanovi do očí. ,,Představ si, že by někdo zabil mě a Damona. Jak by ti bylo? Jsme poslední rodina, kterou máš. Přátelé jsou vždy oporou, to je pravda. Ale řekni mi, kdo z nich má přátele? Elijah má mě, to je fakt, ale jak by se na mě díval, kdybyste mu vyvraždili rodinu?" zklamaně jsem si povzdechla.

,,Já vím, je to strašné. Ale to povídej Damonovi. Ty víš, že on od svých nápadů neustoupí." sundal Stefan ruku z mého ramene. ,,Už jen kvůli tobě doufám, že se něco v jeho plánu pokazí." i když oba víme, že ty i nadále budeš držet na jeho straně.

,,Přemýšlej nad tím." poplácala jsem ho po zádech a konečně šla za Willem.

Všude po pokoji byly hobliny od dřeva, Will už se pustil do práce. Spokojeně jsem se usmála a šla mu pomoct.