The Hardest Rule To Follow |TVD/TO|

Eleven

Rána od kůlu z bílého dubu se hojila opravdu pomalu. Trvalo snad týden než se zahojila. Stále tam mám po kůlu památku, ale není to nic strašného.

Will jel zrovna dnes nakupovat do Richmondu tak jsem neměla co dělat. Procházky po lese mi mi v ničem neprospívaly, ale i tak jsem se šla projít.

,,Sarah, když nebudeš odpočívat, nezatáhne se ti ta rána úplně." řekl rádoby starostlivě Damon. Zrovna jsem byla na jeho řeči zvědavá.

,,Zaraží mě, že zrovna ty se o to staráš." prskla jsem po něm a opustila dům. Jeho řeči mi vůbec v ničem nepomáhaly.

V lese bylo příjemné ticho. Posadila jsem se na mýtině. Já a Steffy jsme zde sedávali denně a schovávali se před povinnostmi a našim otcem. 

,,Schováváš se?" ozval se za mnou hlas, který jsem zrovna potřebovala slyšet. Elijah se posadil vedle mě na zem.

,,I tak se to dá říct." Zasmála jsem se. Sledovala jsem stromy přede mnou a snažila se nemyslet na to, jak mě můj bratr rozhorčil.

,,Co ta rána? Stále to tak moc bolí?" zajímal se Elijah. Jen jsem nad tím mávla rukou, nechtěla jsem se tím teď zabývat.

Proto jsme si povídali o jeho bratrech. Pořád ho trápilo Klausovo chování. V podstatě...koho by jeho exsitencene netrápila. Snažila jsem se mu nějak slušně podstrčit to, že by to měl s Klausem vzdát.

,,Hrdličky moje, tady jste. Všude jsem vás hledal." Usmíval se na nás Kol, který právě přišel a posadil se za námi. Elijah vypadal, že je z návštěvy jeho nejmladšího bratra opravdu štěstím bez sebe.

,,Kole, odešel jsem z domu tak hodinu zpátky, co potřebuješ?" Povzdechl si Elijah a vrhl vražedný pohled na svého bratra.

,,Chtěl jsem jít za Sarah, abych se zeptal na její zdraví, ale nebyla doma. Tak jsem si myslel, že bude s tebou. No a hele! Měl jsem pravdu!" Pronesl štěstím bez sebe. Nevím kde se v něm vzal takový nával štěstí.

,,To je od tebe milé, je mi dobře. Mám tam už jen památku. Děkuji za optání." Kývla jsem na nej a doufala že odejde. Kol se jen zhluboka nadechl a stoupl si.

,,No, raději vás dva nechám o samotě. Mějte se." Pomalu odcházel pryč od nás. ,,A abych nezapomněl ..." na malý moment se otočil. ,,Elijahu, žádné blbosti! A nejpozději v 10 doma!" Napomenul svého staršího bratra.

,,Máš pět vteřin na to, abys zmizel." Kol už se raději ani neotáčel a zmizel neznámo kam. Mohli jsme opět pokračovat v konverzaci.

Nabídla jsem Elijahovi, jestli nechce jít k nám. Je vysoká pravděpodobnost, že nikdo nebude doma. A taky opravdu nikdo nebyl. Damon šel za Elenou a Steffy někam jel, zmizelo mi auto.

Něco se mi na tak hrobovém tichu nezdálo. Podívali jsme se s Elijahem na sebe a vešli do domu. ,,Nechceš něco k pití?" Zeptala jsem se. Ani jsem nečekala na odpověď a šla rovnou do kuchyně. Při nalévání krve do sklenic mi přistál v zádech velký střep.

,,Dlouho jsme se neviděli, drahá." Ten hlas jsem už tak dvacet let neslyšela. A ani mi to nechybělo. Tristan De Martel, prvotřídní idiot a jeden z nejstarších upírů. ,,Věděl jsem, že tě najdu v tvém rodném městě."opustila jsem jej tehdy bezeslova. Nedivila bych se, kdyby mě teď a tady zabil.

,, A mě jsi tady čekal, drahý příteli?" ozval se Elijah a stoupl si přede mě. Tristan nevypadal zrovna šokovaně.

,,Věděl jsem, že jste všichni v Mystic Falls. Jen jsem opravdu nevěděl, že tě najdu zrovna v sídle Salvatorových. Kvůli vám tady ale nejsem, dostane se na vás." Řekl Tristan povýšeně a zmizel, nejspíš počítal s tím, že budu sama doma.