The Hardest Rule To Follow |TVD/TO|

Two

Následujících několik dní se Damon ani Stefan moc doma nezdržovali. Plánovali i s jejich partou dětí ještě lepší plán, jak zastavit Klause, než měli doposud. Damon si nepřál, abych se do tohoto zapletla, prý už mě nehodlají nikdy v životě ztratit, což je od nich velmi laskavé...ale na druhou stranu hloupé. Mohla bych jakkoliv pomoct.

Už uběhlo několik hodin od té doby, co bratři odešli a já byla sama doma. Ani do baru se mi jít nechtělo. Jen jsem posedávala a četla si knihy, které jsme se Stefanem četli ještě za dob, kdy jsme byli lidé. Vzpomínám si na ty časy, kdy jsem se Stefanem trávila veškerý svůj volný čas. Odjeli jsme na našich koních za město, sedli si na mýtinu a četli si. Teď už zase nahání dvojnici a mluví jen o kletbě... taky občas prohodil pár slov o tom, že ve sklepě je původní, ale nedokázala jsem odhadnout, který z nich to je. Tedy...Hned jsem z možností vyškrtla Klause a Rebeku.

Samou nudou jsem nevěděla, do čeho mám vložit alespoň trochu z mého přebytku energie. Nakonec po dlouhém přemýšlení padl verdikt, že si jen zajdu pro krev a dál budu číst. Po cestě do sklepa jsem opět málem padla díky děsnému pachu. Najednou mě i začalo zajímat, proč mají ve sklepě původního a k čemu ho potřebuji takhle...v rozkladu.

Má zvědavost mi nedovolila odejít ze sklepa, potřebovala jsem si tu pomalu hnijící věc prohlédnout z blízka. Otevřela jsem celu a přistoupila blíže. Snažila jsem se neomdlít tím smradem. Logickým uvažováním jsem vyvodila, že nejspíš z něj musím vytáhnou tu dýku. Tak jsem to taky udělala. Stále jsem přemýšlela, který z původních to je. Finn, Kol či Elijah? Těžko říct. Nikdy jsem je neviděla.

„Notak, ležíš tady týden tak ti bude další týden trvat, než se probereš nebo jak?" povzdechla jsem si. Původní už trochu chytal lidskou barvu. Mám trochu obavy, že za tohle nebudou bratříčci ani trochu nadšení. Včera jsem si tak trochu vypůjčila deníky Johnathana Gilberta, které tady nechala Elena. Takže jsem byla o něco chytřejší, co se týče té dýky, kterou měl původní zaraženou v hrudníku. „Už by se fakt jeho veličenstvo mohlo uráčit vstát." Řekla jsem a doufala, že mě slyší. Na reakci jsem nečekala dlouho.

Původní se začal hýbat, při čemž mu praskaly snad všechny kosti v těle. Taky konečně začal dýchat. Musím uznat, že to bylo celkem strašidelné. Taky si u toho musel náš milý původní pro efekt i zařvat. Myslím, že všichni v okruhu pěti kilometrů si myslí, že někoho doma mučím. Posadil se a upřel svůj zrak na mě. „Nejsem pozvaný." Řekl jen a začal se rychle sbírat ze země. Vyletěl ven z místnosti a narazil do zdi...a pak znova.

,,Však jo, klidně to tady zbourej." Pronesla jsem ironicky, když jsem běžela za ním ven. Když jsem viděla, jak se vrací zpátky ke vchodovým dveřím, tak jsem rychle zacouvala dovnitř.

„Kdo jsi?" ptal se. Jen jsem na něj nejistě hleděla. Nejspíš na mě bylo poznat, že se trochu bojím.

„Je to důležité? Myslím, že ne. Důležitější je, že jsem ti z hrudníku vytáhla tenhle kus kovu. Vím, že představit se je slušnost, ale podle etikety se muži představují první." Pronesla jsem a neustále si prohlížela dýku.

„Jsem Elijah, ale věřím tomu, že jsi o mně už slyšela. Už mi prozradíš své jméno?" snažil se působit mile, i když byl podle všeho docela vytočený. Klaus udělá problém a Elijah je ten bratr, který za něj všechno vyřeší.

„Jmenuju se Sarah Salvatore, ráda tě poznávám." Představila jsem se a prohlédla si Elijaha od hlavy až k patě. Měl potrhané oblečení a já měla v plánu si s ním pokecat a projít se, ale takhle jít nikam nemůže...vždyť vypadá, jakoby právě proletěl komínem, pak se zapálil a snažil se to uhasit v bahně. „Myslíš, že by sis našel čas na menší pokec?" dodala jsem.