,,Co bylo tak důležitého, že jsi mě ve o půlnoci vytáhla z postele?" Zaburácela Bonnie. Vytasila jsem na ni náhrdelník a sypala na ni okamžitě dotazy. Chtěla jsem z toho drahokamu udělat dalších několik prstenů. A taky jsem chtěla, udělat repliku, která by fungovala pouze na jedno použití.
Zjistili jsme tedy, že z něj de opravdu udělat více kusů. Udělala jsem jich sedm. Hned jsem si začala hrát na zubaře. Vzala jsem si vrtačku na sklo a Willovi s Kolem dala malý kamínek do zubu a taky si nechala jeden do zubu dát. Dále jsem udělala pár prstenů. Zbytek rozdám až bude po všem. Pochybuji, že nám bude kontrolovat Tristan zuby. Prsteny a jiné doplňky by byly teď okaté.
Také jsem musela všem důrazně vysvětlit, aby si tohle nechali pro sebe, že nastane správný čas, kdy se to dozví všichni. Bonnie věděla proč pro nás tohle dělá, ale nevěděla jaké to bude mít následky. S tím jsem akorát obeznámila Kola a Willa. Nevěřili mi, že taková situace nastane, ale byli na ni připraveni. Což bylo důležité.
Bonnie trvalo několik hodin než se jí podařilo z toho kusu obyčejného drahokamu udělat ochranu proti železníku na jedno použití. A taky moje zubařina a broušení drahokamů nebyla taky práce na pár minut.
,,Mám hotovo, snad to bude fungovat. Teď už mužu jít spát?" Prohlásila otráveně Bonnie asi v osm ráno. Už bylo na čase. Teď nás spíš čeká psychická příprava.
Já neměla na spánek ani pomyšlení. Snažila jsem se co nejvíce všem vyhýbat a komunikovat s nimi. Pouze s Willem jsem mluvila. Dokud si mě neodchytil Damon. ,,Sarah, dnes ses ještě nezastavila. Co se děje, že lítáš jak kdyby ti hořelo u zadku?"
,,Nastane správný čas, kdy se vše dozvíš." Mrkla jsem na něj. Takhle ví, že ze mě žádné info nedostane. Nehodilo by se mi se s ním teď hádat.
Pomalu se blížila půlnoc a já se sama vydala na místo, kde jsme se včera potkali s Tristanem.
,,Sarah." To se mi snad jen zdá, zrovna teď? Vždy Elijaha ráda vidím, ale teď se to zrovna moc nehodí. Rychle jsem schovala náhrdelník a otočila se. Pozdravila jsem jej zpět. Samozřejmě hned věděl, co tady dělám.
,, Máš tady schůzku s Tristanem?" Zeptal se. Jen jsem přikývla a doufala, že se zrovna teď nebude vyptávat. Šel se někam zašít. Zřejmě aby nebyl při předávání Tristan nervózní.
,,Přece jen jsi tady. Dej mi ten náhrdelník." Vytáhla jsem jej z kapsy. Chvíli se na něj díval než si ho vzal. Kdyby mi bílo srdce, tak by vynechalo úder z toho, jak nervózní jsem v tu chvíli byla.
,,Tak, supr. Ty máš náhrdelník a já nadosmrti klid. Měj se." Pomalu jsem byla na odchodu.
,,Ne tak zhurta. Jak mohu vědět, že jsi mě zase nepodrazila?" Vytáhl Tristan lahvičku se železníkem a celou ji bez problému vypil. Opravdu to fungovalo. ,,To bylo velmi moudré, Sarah. Nashledanou." Usmál se na mě, i ten jeho úsměv byl povýšený a nechutný
,,Sbohem." Prskla jsem po něm a zmizela jak nejrychleji jsem mohla. Teď zbývalo jen doufat, že dál nebude zkoušet, zda náhrdelník funguje. Bohužel tomu nedávám moc dlouho.
Elijah se ke mě připojil na cestě domů. ,,Vážně jsi mu dala ten náhrdelník?" Ani on nevěřil tomu, že bych Tristana nějak nepodfoukla.
,,Jistě že ano." Zasmála jsem se. Elijah zřejmě nevěděl, jak si má tuhle odpověď vyložit, tak už raději nic vědět nechtěl.
Vzala jsem Damonovi ze zásob bourbon, skleničky a vyrazila za Elijahem na střechu. Stalo se naší tradicí sedávat zrovna na střeše.
Povídali jsme si několik hodin, ani nám nevadilo, že jsme si povídali do svítání a pokračovali dál.
ČTEŠ
The Hardest Rule To Follow |TVD/TO|
Fanfiction,,Jsi jako tvůj starší bratr. Chováš se tak arogantně a ten tvůj věčný "na ničem mi nezáleží" postoj mě nutí přemýšlet, jestli máš vůbec nějaké city. Jenže rozdíl mezi vámi je, že on opravdu něco cítit dokáže. Obávám se, že ty ne." Tato slova byly j...
