Jungkook
Jeho ruka byla silná a hrubá.
Nic jiného jsem ani nečekal, když jsem mu tu svoji podával.Tak Taehyung, jo?
"Můžu ti říkat Tae?" zeptal jsem se a na tváři jsem vykouzlil co nejnevinnější úsměv jsem dokázal.
Ten ale zmizel, když jsem spatřil, jak se tváří on.
Byl vážný, skoro až jakoby nebezpečný. Polekal jsem se ho. Musel jsem ale uznat, že takhle vypadá ještě víc sexy než předtím.
Potřásl jsem hlavou, abych tu myšlenku odehnal."Promiň. Ty jsi stopař, co?" řekl jsem, i když už jsem znal odpověď.
Pomalu pokýval hlavou a zůstával vážný. Všiml jsem si, že mě dost zaujatě pozoruje. Měřil si mě od hlavy až k patě. Už poněkolikáté.
Z toho pohledu mi běhal mráz po zádech. Vlastně nejen tam.
Pak ale promluvil.
"A...co jsi ty zač?"
Ta otázka mě zaskočila, ale rozhodně nepřekvapila. Bylo jen otázkou času, kdy se na to zeptá.
"Moje matka byla siréna,"odmlčel jsem se. "Já v podstatě nejsem nic."
V jeho pohledu se mihl náznak pochopení. A nesouhlasu. Neřekl ale ani slovo.
Po chvilce mlčení jsem nakonec prolomil ticho."Nemáš hlad?"
"To teda,"řekl a asi poprvé se pousmál.
Úsměv jsem mu oplatil.
"Fajn, půjdeme ulovit něco k jídlu."
ČTEŠ
Siren's son (Vkook) [CZ]
Fanfiction~~BACHA: Tenhle příběh mě provázel většinou mé puberty a - když to řeknu mírně - zanechalo to na tom chudáčkovi stopy, tak ho prosím berte s rezervou~~ Bože. Ještě jednou se na mě takhle podívá a přísahám, že ho ohnu hned teď a tady. Už zase, Tae? U...