Siren's son (Vkook) [CZ]

NO MORE ;__;

O devatenáct měsíců později

Jungkook

Neměl jsem tušení, jaký mohl být den. Asi po týdnu už jsem to přestal počítat.
A k čemu by to taky bylo? Akorát bych si tím připomínal, jak dlouho už jsem sám.
I když pořád by to snad šlo snést líp než teď. Mám totiž pocit, jako by to už trvalo věčnost.

Sakra! Mimo. Zase.
Šiška minula strom a spadla dobrý metr od něj. Už jich tam byla takhle napadaných celá hromada a já se ne a ne trefit. Frustrovalo mě to.
Proč nemůžu dělat jedinou sebejednodušší věc, aniž bych si připadal tak bezmocně?

Další šišku jsem vzteky mrštil takovou silou, že když dopadla, odrazila se ve dvou kusech.

Vstal jsem a vydal se k řece. Potřeboval jsem se umýt. Už jsem se nemyl několik dní a bylo mi to celkem jedno, ale ve chvíli, kdy začnete sami sobě zapáchat, už moc možností nemáte. Byla vzdálená jen několik metrů. Byl jsem líný chodit někam daleko a zůstával tady, abych měl co pít. Zároveň tam čas od času zabloudilo i nějaké zvíře, takže jsem měl hlad, jen když se mi nechtělo lovit.

Sundal jsem si tričko, kalhoty i zbytek oblečení a vlezl do vody. Rozklepal jsem se, jak byla ledová, ale alespoň jsem chvíli mohl myslet na něco jiného. Pomalu jsem se omyl a nakonec úplně ponořil pod vodu. Řeka byla uprostřed akorát tak hluboká, že jsem taktak dosáhl na zem, když jsem měl hlavu těsně pod hladinou.
Otevřel jsem oči. Řeka byla sice poměrně čistá, já ale stejně neviděl skoro nic.
Co by se stalo, kdybych tam takhle zůstal? Kdybych se už nemusel vynořit nad vodu?

Všechno by se tím vyřešilo. Bylo by to jednodušší. A možná bych nemusel žít celý život bez něj.

Zatřásl jsem hlavou, abych ty myšlenky odehnal. Už mi začal docházet vzduch. Chvíli jsem ještě zůstal pod vodou, dokud jsem se opravdu nutně nepotřeboval nadechnout a pak vyplaval nad hladinu. Zprudka jsem se nadechl a zamířil ke břehu.

Po tom, co jsem se znovu oblékl, jsem si šel lehnout.

Nemohl jsem spát. Pořád jsem na svých bocích cítil ruce, které tam ale ve skutečnosti nemohly být. Cítil jsem prsty ve vlasech a slyšel tichý a pravidelný dech. Šimral mě na krku.

Zatnul jsem zuby a převalil se na druhý bok. Kdy už to konečně přestane? Jak dlouho to ještě budu muset snášet?

Už moc dlouho ne, Kooku. Už ne.