Jungkook
Konečně.
Když jsem přimhouřil oči, dokázal jsem rozeznat tenkou čáru na obzoru.
Už mi chybí jen pár set metrů a dojdu k rokli.Srdce mi splašeně tlouklo. Už tam budu. Už brzo.
Nohy jsem za sebou téměř táhl a ruce mi visely podél těla. Byl jsem unavený tak, že jsem mohl každou chvíli spadnout. Ostatně se nebylo čemu divit. Šel jsem již skoro patnáct hodin v kuse bez zastávky na pití. Je dokonce divné, že jsem se nesložil už dávno.
Jenže moje nohy jako by šly samy. V tuhle chvíli jsem necítil nic. Nic. Snad možná úlevu, že už moje cesta nebude dlouhá. Že za chvíli bude všechno pryč.
Už jen pár metrů...kroků...
Nádechů.
Zastavil jsem se asi tak centimetr od kraje. Přede mnou se táhla Temná rokle.
Jméno temná si teda opravdu zasloužila. Na metry daleko od ní se táhla pustina, která měla nezdravě zašedlou barvu. To ale nebylo to nejhorší. To přijde, když sklopíte oči dolů.
Nevím, jestli se ta černota vůbec dá popsat. Snad stačí, když odpřísahám, že jsem nic temnějšího v životě neviděl. Sluneční světlo prozařuje pouze prvních pár stop. Pak se všechno ztrácí.
Děsivé je i to, že když tam hodíte kámen, nikdy neuslyšíte, jak dopadne.Teď mě ale nic jako temnota tohoto místa netrápilo.
Spíš něco jiného.
Vzpomínky.
Na to, co se tady stalo.Těžce polknu a zavřu oči. Myslí mi proběhne několik obrazů, které mě užírají posledních pár měsíců.
Moje ruce přitisknuté k zemi bez možnosti úniku.
Tae obklopený skupinou sirén.
Zoufalý křik vycházející z mého hrdla, když ztratil půdu pod nohama a padal.
Pohled, který mi věnoval těsně před tím, než zmizel v temnotě.
V jeho očích jsem nikdy neviděl tolik lásky a lítosti jako tehdy. Nikdy.
Pak mi ale na mysl padly jiné myšlenky.
Brzy Taeho uvidím. Brzo už budeme spolu.
Usmál jsem se a naposledy pohlédl na oblohu. Byla jasná, bez jakýchkoliv mráčků.
Zavřel jsem oči, zvedl nohu a...
Ztuhl jsem.
Za mnou se totiž ozval hluboký a chraplavý hlas. Hlas, který bych nemohl nepoznat, i kdybych zapomněl všechno ostatní.
"Co to kurva děláš?"
ČTEŠ
Siren's son (Vkook) [CZ]
Fanfiction~~BACHA: Tenhle příběh mě provázel většinou mé puberty a - když to řeknu mírně - zanechalo to na tom chudáčkovi stopy, tak ho prosím berte s rezervou~~ Bože. Ještě jednou se na mě takhle podívá a přísahám, že ho ohnu hned teď a tady. Už zase, Tae? U...