Siren's son (Vkook) [CZ]

WHAT? WHAAAAAAT? °_____°

Jungkook

Měl jsem co dělat, abych skryl veškeré pocity, když jsem v jeho očích uviděl tolik zklamání a chladu.
Odkašlal jsem si.

"Kolik jsi toho slyšel?" zeptal jsem se.

"Dost."
Tak strohá a prostá odpověď. Po vřelém Taehyungovi nebylo ani stopy.

"Takže už víš, že když jsem říkal, že by ses ode mne měl držet dál, byla to pravda," odvětil jsem.

"Ano," zněla jeho odpověď. I když jsem chtěl city potlačit, tohle zabolelo.

Věděl jsem, co musím provést. I když mě to nejspíš zničí, až to udělám.

"Sbohem, Taehyungu," řekl jsem tiše.

Chvilku jsem tam jen tak stál. Když už se dál neozval, prostě jsem se vydal k táboru. Bude lepší, když prostě půjdeme každý svou cestou.
Šel jsem co nejpevněji jsem dokázal.
Bylo to jedno z těch nejtěžších rozhodnutí, ale věděl jsem, že to alespoň v jednom ohledu všechno ulehčí.

Prostě odejdi, neotáčej se zpátky.

NEDĚLEJ TO.

...

Došel jsem tam. Zvládl jsem to. Plácl jsem sebou do trávy a propukl v pláč.

Znova? Proč jsi takový slaboch, že furt brečíš, Kooku?

Ruce jsem si obmotal kolem kolen a brečel dál.
Proč musím vždycky všechno tak pokazit? Taehyung byl člověk, který pro mě začínal být opravdu důležitý.
Nejen, že byl nádherný a tak neodolatelný, že bych kvůli němu dokázal podstoupit něco, z čeho mám léta noční můry.

On znal mou minulost a chtěl mi pomoci. Chtěl tu být pro mě. Jenže to bych nemohl být takový idiot a odstrčit ho od sebe při první příležitosti.

Měl jsem pocit, že uběhlo nekonečné množství času, než se za mnou ozval hluboký hlas.

"Zapomenu na to, co jsem dneska slyšel, a nechci vysvětlení."

Otočil jsem se a zíral na Taehyunga. Co tu ještě dělá? Co myslí tím, že nechce vysvětlení? A jak se na mne může ještě vůbec podívat?

"Řekl jsem ti, že tě nenechám být zase sám. A to hodlám dodržet, ať se děje, co se děje."

Tímhle mě naštval. Co si myslí?

"Vůbec nemáš tušení, co se děje!" rozkřičel jsem se na něj.

"Je mi to jedno," řekl chladně.
Už mě opravdu slušně vytáčel.

"Ne, to teda není! Kdybys jen tušil..."

"Můj názor to nezmění. Prostě se s tím smiř," nenechal mě domluvit, čímž mě rozčílil ještě víc.

"Chtějí po mně, abych tě zabil, Tae!!!" Už jsem to nevydržel a prostě to ze sebe vyřval. Musel jsem mu to říct.
"To ti není dostatečným důvodem pro to, abys mě nechal na pokoji?"

Na moment se na jeho tváři objevil šok. Pak se pomalu měnil ve vztek.

"Kdo?" zeptal se ledově.

"Si...sirény. Liz. Ony slouží moři. Za...zabíjejí pro něj."
Když jsem mu odpovídal, už jsem nekřičel. Zajíkal jsem se slzami.

"A ty jim pomáháš,"oznámil a změřil si mě pohledem.

Už jsem se neovládal. Zabalil jsem hlavu do dlaní.
"Tae, nesuď mě za to. Prosím. Ony...ony se mě ujaly, protože jako jediné rozuměly tomu, co jsem."
Spolkl jsem vzlyk.
"A zabít tě jim nedovolím. Nikdy bych..."

"Já vím,"přerušil mě Taehyung klidně. "Věřím ti."

Podíval jsem se mu do očí. Chvíli byl zticha a propíjel mne pohledem. Zračila se v něm spousta pocitů, jen jsem nedokázal rozpoznat, který převládá.

"Víš co, Jungkooku? Je mi upřímně u prdele, jestli mě chtěj zabít ňáký mořský panny!"vychrlil že sebe nakonec. Pak se zarazil a zklidnil se.
"Teď mě zajímá jen jedna věc. Miluješ ji?"

Co... Coooo?

Tohle jsem fakt nečekal. Počkat-

Coooooo?

Čuměl jsem na něj jako na jednorožce.
Já mu řeknu, že ho v podstatě musím zabít a on se stará o... co vlastně?

"Liz?" zeptal jsem se zkoprněle.

Přikývl.

"Ne...nee! Co tě-"

"Tak to máš štěstí,"zastavil mě a udělal krok blíž.
"Protože se od tebe fakt nedokážu držet dál."