Siren's son (Vkook) [CZ]

HURT ,•_•,

Taehyung

Musím uznat, že takhle dobrého pečeného králíka jsem ještě nejedl.
Byl propečený a vůbec připravený tak, jak bych to já nikdy nedokázal.
Někdo tu očividně umí jíst.
Podíval jsem se na Jungkooka.

Sakra.

Právě držel v ruce kousek masa a se zaujetím si jej prohlížel. Jeho tvářičky byly nacpané a s chutí přežvykoval.
Málem jsem zapomněl, že jsem uprostřed hostiny a zatoužil jsem ho sníst.
Úplně celého.
Jak by asi chutnal? Byl by také tak šťavnatý, jako je ten králík?

Bože. Moje myšlenky se ubírají čím dál horším směrem.

Přinutil jsem se znovu soustředit na své jídlo a nevěnovat příliš pozornosti bytosti před sebou.

Pomalu padala tma.
Dojedl jsem a díval se před sebe do ohně. Plameny dohasínaly. Byly slabé a vypadalo to, že za chvilku zmizí úplně.
Jungkook se zvedl. Vypadal, že má namířeno k hromadě dřeva, která byla kousek za mnou.
Jenže když procházel kolem mě, zakopl.
A spadl přímo mě do klína.

Chtěl jsem mu pomoci vstát, ale on se v tu chvíli zavrtěl tak, že jsem musel potlačit sten.
Při pohledu na jeho tělíčko ležící na mém klíně mnou projela vlna chtíče.
Neudržel jsem se, a objal ho kolem pasu.
Nemohl jsem ho pustit, chtěl jsem ho. Chtěl jsem, aby byl můj.

Byl jsem jako v mlze. Chtěl vstát a já místo toho, abych přemýšlel a pustil ho, jsem ho jen tisknul stále pevněji.

"Au, to bolí!"ozval se Jungkook prosivě. Teprve to mě probudilo z tranzu a stisk jsem uvolnil.

Postavil se a podíval se na mě.
Pohledu do jeho očí jsem se lekl. Nebylo v něm naštvání, které bych čekal.
Viděl jsem v nich náznak ublížení, ale co víc, touhu. Hodně touhy, kterou potlačoval a které se bránil.

Rychle sebral z hromady pár klacků a hodil je do ohně.
Pak se, aniž by se na mě znovu podíval, otočil a zamířil k lesu.

Jeho postava se mi rychle ztratila před očima.