Marichat

Odmítnutí

--O 2 TÝDNY POZDĚJI--

--Pohled Adriena--

Už jsou to 2 týdny od doby co mi Beruška do očí řekla že mě nemiluje. Kvůli tomu že mi dala košem jsem celé 2 týdny s nikým nepromluvil kromě Marinette. Všichni měli o mě starost, ale jediný člověk který se semnou nebavil a nezajímal se o mě byla Marinette. Nebavila se semnou od doby co jsem jí odmítnul. Ano odmítnul jsem jí, ale pak mi všechno došlo .. 

          FLASHBACK

,,A-Adriene?'' zeptala se mě Marinette když nám skončilo vyučování. ,,Ano Mari? Co potřebuješ? Stalo se něco?'' hned jsem se začal ptát, protože jsem nevěděl o co jde. ,,N-e n-e nic se ne-neděje..'' odpověděla mi a já viděl že zčervenala jako Nathovi vlasy. Nic jsem neříkal a jen jsem čekal než mi řekne co se děje. 

,,A-Adriene já .. já ..'' řekla a furt nic.

,,Ty ty?'' zeptal jsem se tak, protože už mě nebavilo že nic neříkala

,,Já .. já .. tě mi-miluju!'' a v tom momentě se mi skoro zastavilo srdce.

,,Pff..promiň, ale já už někoho mám rád.. a navíc jsi pod mojí úroveň'' řekl jsem a ani jsem nevěděl co to povídám. Přece jsem nikoho rád neměl když mě Beruška odmítla.

,,Ne .. neomlouvej se Adriene..nemáš proč, protože mě teď došlo že by jsme se k sobě nehodili, ty máš velké Ego že by si s ním vykrmil celou zemi,peklo i nebe kam se nedostaneš! A já byla ta která ti podlehla jako všechny ostatní! Byla jsem pitomá, ale teď už pitomá nebudu!''               řekla mi a rychle s pláčem běžela pryč ode mě do jejího domu.

,,Ne! Počkej!'' Rozeběhl jsem se za ní, ale bylo pozdě a když jsem zvonil, ona ani její rodiče mi neotevřeli. Co jsem to sakra zase řekl! Já jsem pitomej! Zítra jí ve škole řeknu že jsem to tak nemyslel a omluvím se jí. Ona je milá,hodná a nevím co ještě a určitě mi odpustí.

        KONEC FLASHBACKU 

Všichni mi stáli u lavice a ptali se mě zda jsem v pohodě, ale já neodpovídal a zajímal jsem se jenom o jednu osobu .. o Marinette. Celou dobu jsem se na ní díval, ale ona se na mě ani nepodívala a na Alyu byla naštvaná, protože Alya o mě měla strach také. Nevydržel jsem to a šel jsem k ní a vzal jí za ruku a odtáhl ji na chodbu.

,,ADRIENE CO TO SAKRA DĚLÁŠ?!'' zařvala na celou školu a skoro všichni žáci se na nás dívali.

,,Marinette musíme si promluvit, ať chceš nebo ne!'' řekl jsem a ona se zeptala o čem..

,,No ten den co ... co jsem tě odmítnul jse-'' nedořekl jsem to a skočila mi do řeči.

,,ADRIENE!! Už jsem se z toho dostala a ty mi to tu ještě PŘIPOMÍNÁŠ?!'' chtěl jsem něco říct, ale pokračovala dál.

,,Adriene, ale musím ti poděkovat .. kvůli tobě už nebudu jaká jsem.. nebudu se s nikým bavit a ani nikomu pomáhat! Řekla jsem si že jsem až moc hodná a milá! Díky tvému proslovu se semnou skoro nikdo nebaví, protože mě mají za holku kterou odmítnul .. SLAVNÝ ADRIEN AGRESTE!!'' tohle se mě dotklo, ale tady nešlo o mě, ale o Marinette.

Skoro všichni se začali smát, kvůli tomu že mě tady rozdrtila holka. Ale ať se smějou, to je mi teď jedno, protože mi na ní záleželo více než předtím.

,,Ale co? Hm? Modelku nám tady zaskočila malá holka jako jsem já?To nic ani neřekneš na svoji obranu?Agreste si ještě horší než jsem čekala!'' odešla do třídy a už semnou ani nepromluvila.A popravdě ani já s ní, takže urovnáno.

Ahoj lidi! Děkuji že to někdo čte a tohle bych chtěla věnovat @marrichat =) Protože ta mě dokopala k tomu že jsem tohle napsala! =) Děkuji ti Mari! Jo a další vyjde zítra, teda už dnes někdy odpoledne. (Hihi) Tak posílám pusy!

PS: V tomhle příběhu je napsáno: 638 slov! Snad se dokopeme i k té 1000 a pak i dál!

-Vaše Klára